Svoboda | Graniru | BBC Russia | Golosameriki | Facebook
Transfiguration pending
Přeskočit na obsah

Gustav Skalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gustav Skalský
Narození13. března 1891
Velká Lhota
Úmrtí20. září 1956 (ve věku 65 let)
Praha
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
Povolánípedagog a numismatik
ZaměstnavatelNárodní muzeum
RodičeGustav Adolf Skalský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PhDr. Gustav Skalský (13. března 1891, Velká Lhota u Dačic20. září 1956, Praha) byl český historik, docent numismatiky a ředitel Národního muzea. Je považován za zakladatele moderní české numismatiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodiče Gustava Skalského žili od roku 1897 do vzniku samostatného českého státu ve Vídni. Gustav Skalský po absolvování české obecné školy pokračoval ve studiu na německém gymnáziu v Hernalsu, poté studoval historii na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy a Univerzity ve Vídni, kde dne 6. 7. 1914 získal doktorát filozofie. Zároveň studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt. V roce 1914 byl vybrán pro práci v českém archivu Národního muzea, kde v letech 1919–1945 vedl numismatické oddělení.Už v roce 1933 habilitoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v oboru numismatiky, na kterou se zaměřil i jako vysokoškolský učitel.

V roce 1945 se stal prvním vědeckým ředitelem Národního muzea. Tuto funkci zastával do dubna 1956, kdy odstoupil kvůli vážné nemoci, na níž v dne 20. září 1956 zemřel.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl teolog Gustav Adolf Skalský. Měl tři sourozence – bratra Josefa a sestry Karlu a Martu. Bratříček Gustávek, po němž dostal jméno, zemřel již v útlém věku a byl pohřben ve Velké Lhotě u Dačic. Tam, v rodinném hrobě Skalských, byla pohřbena i matka historika Gustava Skalského. Manželství Gustava s Marií Jandovou bylo bezdětné, manželka Marie předčasně zemřela.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČERMÁKOVÁ, Milada. G. A. Skalský Historik. S. 13–15. Informační věstník [online]. Zapsaný spolek Exulant, 2024 [cit. 2024-07-06]. S. 13–15. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]