Židokřesťanství
Židokřesťanství označuje v církevních dějinách křesťanské skupiny prvních dvou staletí, které pocházely z židovství, oproti křesťanům z pohanství, označovaným obvykle jako pohanokřesťané.
První křesťanská společenství byla tvořena v 1. století z větší části ze židů. Téměř všichni z prvních následovníků Ježíše z Nazareta a autoři Nového zákona byli židokřesťany.
Jako zvláštní skupina židokřesťanů se však označují ty židokřesťanské komunity, které se ke konci 1. století začínají stavět proti misii namířené k pohanům a zvláště proti učení Pavla z Tarsu. Jako charakteristiku těchto skupin lze uvést snahu vnutit pohanokřesťanům dodržování rituálních předpisů Tóry. Soudobá církev však tyto skupiny prakticky, a později i teoreticky, odsoudila jako heretické. Církevní Otcové označují tyto skupiny jako ebionity, elchasaity, hebreje či nazorejce.
Mezi odborníky nepanuje naprostá shoda ohledně toho, co pojem židokřesťanství zahrnuje. Označení židokřesťané pochází zřejmě od Ferdinanda Christiana Baura (1792–1860), který takto označuje všechny výše zmíněné skupiny bez rozdílu. Jean Daniélou takto označuje celé myšlenkové dědictví, které křesťanství přinesl midraš. Marcel Simon označuje jako židokřesťany ty, kteří prakticky dodržovali ustanovení mojžíšského Zákona, jiní pak pouze ty, kteří jejich dodržování vyžadovali i teoreticky.[1]
Související články
Literatura
- DANIÉLOU, J. Théologie du judéo- christianisme. Paris 1964.
- FILORAMO, G.; GIANNOTTO, C. [eds.]. Verus Israel. Brescia 2001.
- GRECH, P. Giudeocristianesimo. Nuovo dizionario patristico e delle antichità cristiane 2 (2007), 2289-2294.
- Kol. aut. Il giudeocristianesimo. Bologna 2002.
- SCHOEPS, H. J. Theologie und Geschichte des Judenchristentums. Tübingen 1949.
- SIMON, M. Verus Israel. Étude sur les relations entre Chrétiens et Juifs dans l’Empire Romain. Paris 1964.
Poznámky
- ↑ Grech, s. 2289.