Bazilika Saint-Denis
Šablona:Infobox kostel Bazilika Saint-Denis je gotický kostel v Saint-Denis (dnes předměstí na severu Paříže) a historicky sídlem stejnojmenného opatství. Po staletí sloužil jako pohřebiště francouzských králů. Roku 1966 se kostel stal sídlem biskupa a získal tak statut katedrály. Budova má velký historický a architektonický význam.
Historie
Svatý Denis je patronem Francie. Podle legendy byl prvním pařížským biskupem a na místě jeho upálení vybudoval kapli zlatník Eligius, který byl později rovněž svatořečený. Nedochovaná kaple je popsána v životopise sv. Eligia:
„ | Především Eligius vystavěl hrobku pro svatého mučedníka Denise s mramorovým baldachýnem zlatem a klenoty vyzdobeným. (Na vrcholu hrobky) vytvořil korunku a velkolepé průčelí a oltář obklopil zlatými sekyrami do kruhu uspořádanými. Tam umístil zlatá okrouhlá a vyšperkovaná jablka. Vybudoval kazatelnu a bránu stříbrnou a střechu oltáře na stříbrných sekerách. Před hrobku umístil zástěnu a vybudoval vnější oltář u nohou svatého mučedníka. Takovou pracovitost tam na příkaz svého krále předvedl, že dodnes se sotva kde jinde v Galii nachází větší div.[1] | “ |
V průběhu 7. století zde založil opatství Saint-Denis s kostelem a benediktinským klášterem franský král Dagobert I. (vládl 628-637). Kostel se stal poutním místem a pohřebištěm francouzských králů. Jsou zde pochováni téměř všichni panovníci z období mezi 10. a 18. stoletím i mnozí panovníci z období ještě staršího. Kostel byl často rovněž využíván ke korunovacím královen (nikoliv však králů, k tomuto účelu byla tradičně využívána katedrála Notre-Dame v Remeši). Saint-Denis se brzy stalo sídlem opata s rozsáhlým klášterním komplexem. Ve 12. století opat Suger nechal kostel přestavět s využitím inovativních stavebních a dekorativních technik. Díky tomu je Saint-Denis někdy označováno jako první skutečně gotická stavba.[2] Bazilika v dnešní podobě je ukázkovou stavbou střední gotiky a posloužila jako vzor při výstavbě řady katedrál a opatství v severní Francii, v Anglii i v jiných zemích.
Architektura
Bazilika Saint-Denis byla první významnou stavbou, jejíž převážná část byla vystavěna v gotickém slohu. Vzhledově i stavebně se odlišila od románské architektury natolik, že se pro stavby vystavěné v podobném duchu začalo říkat "francouzský sloh" (Opus Francigenum). Pojem gotika se rozšířil až později.
V dnešní podobě má půdorys kostela tvar kříže jako mnoho jiných bazilik: do hlavní lodi ústí nižší lodě a nad nimi okna. Na severní straně stavby je další příčná loď tvořená řadou kaplí. Na západní straně baziliky se nacházejí tři portály a kruhové okno, na jižní straně věž. Východní loď lemují z obou stran arkády a je zakončena apsidou s devíti kaplemi. Pod touto lodí se nacházejí krypty.
Opat Suger (1081-1155), přítel a důvěrník Ludvíka VI. a Ludvíka VII., rozhodl kolem roku 1137 o významné přestavbě a o propojení kostela s opatstvím, které bylo rovněž královskou rezidencí. Suger začal s přestavbou od vstupní západní strany, kde nahradil jednoduchý vstup trojitým, který napodobuje Vítězný oblouk Konstantina I. v Římě s jeho třemi částmi, a nad vstupem nechal umístit veliké kruhové okno. Ačkoliv se kruhová okna nad vchodem používala již dříve v itálských románských stavbách, má se za to, že jde o první takové použití ve Francii a odtud se rychle šířilo na sever Francie (např. katedrála v Chartres a mnoho dalších). [3]
Po dokončení přestavby západní strany se v roce 1140 Suger pustil do úprav východní lodi. Navrhl nové kněžiště tak, aby bylo zalito světlem. Za tímto účelem byly vyvinuty nové stavební prvky: lomený oblouk, žebrová klenba, arkáda s paprsčitě umístěnými kaplemi, podpůrné sloupy podpírající žebra a opěrné oblouky, které umožnily využití do té doby nevídaně rozměrných oken.
Poprvé byly všechny tyto prvky použity současně na jedné stavbě.
Stavba byla dokončena a předána 11. června 1144 za přítomnosti krále. [4] Opatství se stalo prototypem staveb královského významu pro celou severní Francii.
Roku 1231 započala přestavba hlavní lodi, už ve stylu vrcholné gotiky, která získala dvě velkolepá kruhová okna.[5]
Za vlády dynastie z Anjou se tento stavební sloh rozšířil po celé Francii, do Anglie, Nizozemí, Německa, Španělska, severní Itálie a Sicílie. [6] [7] Mezi další prvky patřily sloupy v podobě soch lemující portály na západní straně (nedochovaly se, ale jsou známy z kreseb Montfauchona). Félibienův plán budovy přibližně z roku 1700 ukazuje velkou márnici v podobě klenuté "rotundy" se sloupořadím, která sousedila se severní lodí. V ní se nacházela hrobka rodu Valois. [8]
V bazilice se nacházejí vitráže z mnoha (i moderních) období a sada dvanácti klekátek.
Pohřebiště
V Saint-Denis byli po staletí pochováváni francouzští králové a jejich rodinní příslušníci, často je proto Saint-Denis označováno pojmem francouzská nekropole. Až na tři výjimky se v Saint-Denis nalézají ostatky všech monarchů panujících od 10. století do roku 1789. Někteří panovníci byli původně pochováni jinde a jejich ostatky byly do Saint-Denis převezeny až později. Například Chlodvík I. (asi 465-511) byl původně pochován v opatství sv. Genevieve, které založil.
Mnohé z náhrobků zpodobňují krále a královny, pro které byly určeny. Během Velké francouzské revoluce byla část hrobek na příkaz revolučních orgánů otevřena a těla byla znovu zakopána ve dvou masových hrobech opodál. Velkou část hrobek zachránil archeolog Alexandre Lenoir kvůli oněm portrétním sochám, když je prohlásil za umělecká díla a umístil je do Muzea francouzských památek (Musée des monuments français), které založil.
Těla popraveného Ludvíka XVI., jeho ženy Marie Antoinetty a sestry Elizabety Burbonské byla nejprve pochována na hřbitově u Kostela sv. Máří Magdalény a zasypána nehašeným vápnem. Dauphina Ludvíka XVII., který zemřel na tuberkulózu, pochovali v neoznačeném hrobě v Paříži poblíž Tour du Temple.
Roku 1806 znovu otevřel kostel Napoleon Bonaparte, ale královské pozůstatky ponechal v jejich masových hrobech. Během Napoleonova exilu na Elbě znovunastolení Bourboni přikázali pátrání po tělech Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. 21. ledna 1815 bylo nalezeno několik kostí a zbytek látky s dámským podvazkem. Pozůstatky byly převezeny do Saint-Denis a pochovány v kryptě. Roku 1817 byly otevřeny masové hroby s ostatky ostatních panovníků, ale bylo nemožné rozeznat, které kosti náležejí ke kterému tělu a tak byly všechny umístěny do kostnice v kryptě kostela za dvěma mramorovými deskami se jmény stovek členů královských rodin.
Král Ludvík XVIII. byl po své smrti roku 1824 pohřben ve středu krypty poblíž Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Příslušníci královské rodiny, kteří zemřeli mezi lety 1815 až 1830, byli rovněž pohřbeni ve sklepení Saint-Denis. Architekt Eugène Viollet-le-Duc, který se proslavil zrestaurováním katedrály Notre-Dame v Paříži, řídil projekt navrácení hrobek z Muzea francouzských památek zpět do Saint-Denis. Tělo Ludvíka VII., který byl pohřben v Saint-Pont a jehož hrobka nebyla během revoluce poškozena, bylo vyzvednuto a i on byl převezen a znovu pohřben v kryptě Saint-Denis.
Roku 2004 bylo srdce dauphina Ludvíka XVII. uloženo ve zdi krypty Saint-Denis.
V současnosti je v části hlavní lodi umístěno muzeum s náhrobky.
Seznam nejvýznamnějších panovníků pochovaných v Saint-Denis
- Chlodvík I. (465 - 511)
- Childebert I. (496 - 558)
- Arégonde (asi 515 - c.573)
- Fredegunda (? - 597)
- Dagobert I. (603 - 639)
- Chlodvík II. (635 - 657)
- Karel Martel (686 - 741)
- Pipin III. Krátký (714 - 768) a jeho žena Bertrada z Laonu (726-783)
- Karloman I. (asi 751 - 771)
- Karel II. Holý (823 - 877) a jeho manželka Ermentruda Orléanská (823 - 869)
- Karloman II. (866 - 884)
- Robert II. (972–1031) a Konstancie z Arles (asi 986 - 1032)
- Jindřich I. (1008-1060)
- Ludvík VI. (1081-1137)
- Ludvík VII. (1120-1180) a Konstancie Kastilská (1141-1160)
- Filip II. August (1180-1223)
- Karel I. z Anjou (1226 - 1285)
- Filip III. (1245 - 1285)
- Filip IV. Sličný (1268 - 1315) a Izabela Aragonská (1247 – 1271)
- Leon V. z Lusignanu (1342 - 1393)
- František I. (1494 - 1547)
- Jindřich II. (1519 - 1559) a Kateřina Medicejská (1519 – 1589)
- František II. (1544 – 1560)
- Karel IX. (1550-1574)
- Jindřich III. (1551 -1589)
- Jindřich IV. Navarrský (1553 - 1610)
- Ludvík XIV. (1638 – 1715)
- Ludvík XV. (1710 – 1774)
- Ludvík XVI. (1754 – 1793) a Marie Antoinetta (1755 – 1793)
- Ludvík XVII. (1785 - 1795)
- Ludvík XVIII. (1755 - 1824)
Fotogalerie
-
Pohled na kapli
-
Zdobná okna
-
Kaple při západu slunce
-
Hrobka Ludvíka XII. a Anny Bretaňské
-
Hrobka Dagoberta I.
-
Výjev ze života Krista na jednom z oken
-
Vyobrazeni Nejsvětější trojice nad hlavním vchodem
-
Socha sv. Fulrada (opat ze Saint-Denis v 8. století)
Odkazy
Reference
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bazilika Saint-Denis na Wikimedia Commons
- ↑ Volný překlad z Život svatého Eligia (anglicky)
- ↑ Banister Fletcher, A History of Architecture on the Comparative Method.
- ↑ William Chester Jordan. A Tale of Two Monasteries: Westminster and Saint-Denis in the thirteenth century. Princeton: Princeton University Press, 2009. Kapitola 2-7. (anglicky)
- ↑ H. Honour, J. Fleming. The Visual Arts: A History. Upper Saddle River, NJ: Pearson Prentice Hall, 2005. ISBN 0-13-193507-0. (anglicky)
- ↑ Wim Swaan, The Gothic Cathedral
- ↑ "L'art Gothique", kapitola: "L'architecture Gothique en Angleterre" (Ute Engel): L'Angleterre fut l'une des premieres régions à adopter, dans la deuxième moitié du XIIeme siècle, la nouvelle architecture gothique née en France. Les relations historiques entre les deux pays jouèrent un rôle prépondérant: en 1154, Henri II (1154–1189), de la dynastie Française des Plantagenêt, accéda au thrône d'Angleterre." (Anglie byla jednou z prvních zemí, které během první poloviny 12. století převzaly novou gotickou architekturu vytvořenou ve Francii. Historické vztahy mezi těmito dvěma zeměmi přitom sehrály rozhodující roli: roku 1154 Jindřich II. Plantagenet (vládl 1154–1189) usedl na anglický trůn).
- ↑ John Harvey. The Gothic World. [s.l.]: [s.n.] (anglicky)
- ↑ FÉLIBIEN. Images of Medieval Art and Architecture [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
Zdroj
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Basilica of St Denis na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Detailní seznam členů královských rodin pochovaných v Saint-Denis (anglicky)
- L'Internaute Magazine: Diaporama (francouzsky)
- Ortofotomapa na Google Maps
- Saint-Denis, a town in the Middle Ages (anglicky)
- Fotografie hrobek (francouzsky)