Dvorní dámy jsou hlavní dílo španělského barokního malíře Diega Velázqueze. Pocházejí z roku 1656 a jsou vystavené v muzeu Prado v Madridu. Rozměrná olejomalba o šířce 276 cm a výšce 318 cm ukazuje skupinu členů španělského dvora krále Filipa IV., zachycenou jakoby na momentní fotografii ve velké místnosti královského paláce Alcázar v Madridu. Pětiletá infantka Markéta Tereza, budoucí císařovna a také česká královna, je obklopena svým doprovodem: jsou zde mladé dvorní dámy, starší princeznina vychovatelka, tělesný strážce, dva trpaslíci a pes. Těsně za nimi pracuje na velkém plátně sám Velázquez, jenž se dívá z obrazu ven, na diváka. V pozadí se v zrcadle odrážejí král a královna, možná přímo a možná z malby, na které Velázquez právě pracuje.
Dvorní dámy jsou již dlouho považovány za jeden z nejdůležitějších obrazů dějin umění a patří k nejčastěji analyzovaným výtvarným dílům, protože jejich složitá a záhadná kompozice klade otázky o realitě a iluzi i o nejasných vztazích mezi zobrazenými osobami a divákem. Barokní malíř Luca Giordano uvedl, že dílo představuje „teologii malby“, a v roce 1827 Thomas Lawrence obraz popsal jako „opravdovou filozofii umění“. A na konci 20. století byly Dvorní dámy vyhodnoceny jako „Velázquezův největší úspěch, vysoce reflexivní, promyšlená demonstrace toho, co lze v umění malby dosáhnout, a možná nejzvídavější komentář, který kdy někdo dal k možnostem malířského stojanu”.
.svg/22px-Flag_of_France_(1794–1815,_1830–1974).svg.png){kind=small}
.svg/22px-Flag_of_Thuringia_(state).svg.png){kind=small}
.jpg)