Přeskočit na obsah
- Jestliže vědomě sleduji pohyb svého dechu, myslím už pouze na něj, a minulost, stejně tak jako budoucnost, úplně mizí. Mohu tak proniknout tam, kde už neexistuje čas ani prostor.[2]
— Sandó Kaisen, Umění pokojného umírání
- Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš“. I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud „po zádech mráz nejde“, dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.[3]
— Leoš Janáček, O průběhu duševní práce skladatelské
- ↑
VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 336.
- ↑
KAISEN, Sandó. Umění pokojného umírání. Překlad Miloslav Šebela. 1. vyd. Olomouc : Fontána, 2005. 122 s. ISBN 80-7336-217-1. S. 35.
- ↑
Janáček, Leoš: O průběhu duševní práce skladatelské, 1916. Cit. podle Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, s. 587.
- Encyklopedický článek Dech ve Wikipedii
- Slovníkové heslo dech ve Wikislovníku
-