Julius Zeyer
Julius Zeyer (26. dubna 1841, Praha – 29. ledna 1901, Praha) byl český prozaik, epický básník a dramatik německo-francouzského původu.
Výroky
[editovat]- Býti dobrým člověkem znamená více, než býti velikým umělcem, ač jedno druhé nevylučuje.[1]
- Co je všem skryté, to láska uhádne.
- Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět.
- Dům bez knih je jako tělo bez duše.
- Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.
- Jsou chvíle, kdy i věci pláčí.
- Lidé pominou, idea, princip trvá.[2]
- Na světě jsou dvojí dobří lidé: mrtví, a ti, kteří se ještě nenarodili.
- Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.
- Neřest je hnusná nejvíce v malých poměrech.
- Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte!
- Pouhým stínem je celá věda, láska je věčným světlem.
- Toužit po lásce ještě neznamená milovat.
- Ženu ani květinou neudeř!
- Ženy zůstávají stále dětmi, které žijí z očekávání.
Reference
[editovat]Externí odkazy
[editovat]
Encyklopedický článek Julius Zeyer ve Wikipedii
Autor Julius Zeyer ve Wikizdrojích