Svoboda | Graniru | BBC Russia | Golosameriki | Facebook
Přeskočit na obsah

Jan Campanus Vodňanský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Campanus Vodňanský
Jan Kampanius Vodňanský (ilustrace Adolfa Kašpara ke knize Mistr Kampanus Zikmunda Wintera)
Jan Kampanius Vodňanský (ilustrace Adolfa Kašpara ke knize Mistr Kampanus Zikmunda Wintera)
Narození24. června 1565 nebo 27. prosince 1572
Vodňany
Úmrtí13. prosince 1622
Praha
Povoláníspisovatel, básník, hudební skladatel, pedagog, dramatik a učitel
Alma materUniverzita Karlova
Témataškolství, poezie a divadlo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tiulní list Camapnova spisu Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio z roku 1597.

Jan Campanus Vodňanský [kampánus], též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus (27. prosinec 1572 Vodňany – 13. prosinec 1622 Praha), byl český spisovatel a rektor pražské univerzity, již méně známý také jako hudební skladatel, jeden z nejslavnějších humanistických latinsky píšících básníků své doby.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny chudého rolníka Martina Kumpána z Vodňan. Nejprve navštěvoval školy v Klatovech, Domažlicích a v Jihlavě, v roce 1593 vystudoval pražskou univerzitu a získal titul bakalář. V roce 1596 se stal mistrem svobodných umění. Poté působil jako učitel v Teplicích a v Hradci Králové, od roku 1598 jako školní správce u Svatého Jindřicha na Novém Městě pražském a od roku 1600 jako školní správce v Kutné Hoře. Roku 1603 se stal univerzitním profesorem, učil na pražské univerzitě klasickou literaturu, řečtinu a latinu. Několikrát se stal děkanem, dvakrát byl prorektorem (1612 a 1620) a dvakrát také rektorem univerzity (1612 a 1621).[1][2]

Byl zastánce kalicha, ale ve stavovském povstání v letech 1618–1620 se příliš neangažoval. Po bělohorské porážce se veřejně roku 1622 své víry zřekl a přestoupil ke katolictví. To bylo vykládáno jako snaha zachránit si místo na univerzitě, za což byl svým okolím velmi odsuzován.[3] On sám zdůvodňoval svůj postoj snahou prospět pražskému vysokému učení a zachránit je před pohlcením jezuitskou kolejí, protože univerzita byla za stavovského povstání jedním z center odboje. To se však ukázalo jako marné a on sám zemřel vnitřně zlomen několik dnů po zrušení university.[1]

Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Campanus psal většinou latinsky, někdy i řecky nebo česky. Jeho básně, psané elegickým distichem, časoměrným nerýmovaným veršem obvyklým v antice, se vyznačovaly formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio (1597).
  • Centuriae duae diaritum seu Epigrammatum (1600).
  • Psalmi poenitentiales (1604).
  • Sacrarum odarum libri duo (1611–1612, Posvátné ódy), přebásnění starozákonních Davidových žalmů do latiny, Campanovo nejvýznamnější básnické dílo.[4]
  • Bretislaus (1614, Břetislav), divadelní hra jejíž provedení bylo v roce 1604 zakázáno, protože zpracovávala téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (uváděno též pod názvem Břetislav a Jitka).
  • Cechias (1616), zveršované české dějiny.
  • Calendarium beneficiorum academiae Pragensis (1616, Kalendář dobrodiní pražské university), jde o přehled dobrodiní, poskytnutých Karlově universitě, kterým chtěl Campanus povzbudit mecenáše.

Moderní edice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury 1. A-G. Praha: Academia, 1985. str. 349-351. ISBN 80-200-0797-0.
  2. ↑ Rektoři Univerzity Karlovy od roku 1347. ceskapolitika.cz [online]. [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-03-01. 
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Campanus Vodňanský Jan, s. 41. 
  4. ↑ Slovník latinských spisovatelů, Praha: Odeon, 1984, str. 165

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Petr et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. Vyd. 1. Praha: Togga, 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. [Stať „Jan Campanus Vodňanský" je na str. 132–134.]
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 60. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 377–378. 
  • HOLÁ, M., HOLÝ, M. a kol.: Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458-1622). Praha, Academia, 2022, s. 284-287.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Martin Bacháček z Nauměřic 		1612
Jan Campanus Vodňanský 		Nástupce:
Adam Huber z Riesenpachu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Campanus_Vodňanský&oldid=23971834“