BBC Russian

I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné

20.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 124/21

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/39/ES

ze dne 6. května 2009

o potravinách určených pro zvláštní výživu

(přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 89/398/EHS ze dne 3. května 1989 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potravin určených pro zvláštní výživu (3) byla několikrát podstatně změněna (4). Vzhledem k novým změnám by měla být z důvodu srozumitelnosti přepracována.

(2)	Rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy týkajícími se potravin pro zvláštní výživu brání jejich volnému pohybu, mohou vytvářet nerovné podmínky hospodářské soutěže a mají proto přímý vliv na fungování vnitřního trhu.

(3)	Sbližování vnitrostátních právních předpisů předpokládá vypracování společné definice, určení opatření umožňujících ochranu spotřebitele před podvodem, pokud se týká podstaty těchto výrobků, a přijetí pravidel pro označování dotyčných výrobků.

(4)

Výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, jsou potraviny, jejichž složení a příprava musí být zvláštním způsobem navrženy, aby vyhověly zvláštním nutričním požadavkům osob, kterým jsou především určeny. Může se proto ukázat jako nezbytné stanovit odchylky od obecných nebo zvláštních ustanovení vztahujících se na potraviny, aby bylo dosaženo zvláštního nutričního cíle.

(5)	Účinný dozor nad potravinami určenými pro zvláštní výživu, které jsou předmětem zvláštních ustanovení, lze provádět s ohledem na obecné předpisy platné pro celé potravinářské odvětví, avšak není tomu tak vždy v případě těch potravin, pro něž žádná taková zvláštní ustanovení neexistují.

(6)

U posledně jmenovaných potravin by možná běžné prostředky, které jsou k dispozici orgánům dozoru, v určitých případech neumožnily zkontrolovat, zda má potravina skutečně zvláštní nutriční vlastnosti, které jsou jí připisovány. Je proto nezbytné stanovit, že osoba odpovědná za uvedení takové potraviny na trh musí v případě potřeby spolupracovat s orgánem dozoru při výkonu jeho činnosti.

(7)	Zvláštní směrnice by měly stanovit zvláštní ustanovení týkající se některých skupin potravin.

(8)

Měl by se stanovit postup umožňující dočasné uvedení na trh potravin, které jsou výsledkem technologických inovací, aby bylo možné zhodnotit výsledky průmyslového výzkumu až do změny dané zvláštní směrnice. Z důvodů ochrany zdraví spotřebitele však může být povolení k uvedení na trh uděleno pouze po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin.

(9)

Jelikož není jasné, zda existují dostatečné důvody pro přijetí zvláštních předpisů pro skupinu potravin určených pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes), měla by mít Komise po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin možnost přijmout nebo navrhnout odpovídající předpisy později.

(10)	Pravidla pro další skupiny potravin určených pro zvláštní výživu mohou být na úrovni Společenství ještě harmonizována v zájmu ochrany spotřebitele a volného pohybu těchto potravin.

(11)	Vypracování zvláštních směrnic provádějících základní zásady pravidel Společenství a jejich změny jsou opatřeními technické povahy. Jejich přijetí by mělo být svěřeno Komisi v zájmu zjednodušení a urychlení postupů.

(12)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(13)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí určitých zvláštních směrnic, seznamu látek pro zvláštní výživové účely a jiných látek, které se přidávají do potravin určených pro zvláštní výživu, platných kritérií pro jejich čistotu a případně podmínek, za kterých by se měly používat, předpisů, které umožní na potravinách pro běžnou spotřebu uvést, že jsou vhodné pro zvláštní výživu, zvláštních předpisů pro potraviny určené pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes), pravidel pro použití pojmů týkajících se snížení obsahu sodíku nebo soli nebo jejich nepřítomnosti nebo nepřítomnosti lepku, které mohou být používány k popisu výrobků, a podmínek, za kterých se smí při označování, obchodní úpravě a v reklamě odkazovat na určitou dietu nebo určitou skupinu osob. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(14)

Pokud ze závažných naléhavých důvodů nelze dodržet lhůty obvykle použitelné v rámci regulativního postupu s kontrolou, měla by mít Komise možnost použít k přijetí a změně seznamu látek pro zvláštní výživové účely a jiných látek, které se přidávají do potravin určených pro zvláštní výživu, platných kritérií pro jejich čistotu a případně podmínek, za kterých by se měly používat, a k přijetí změn této směrnice a zvláštních směrnic v případě, kdy je zjištěno, že potravina určená pro zvláštní výživu představuje hrozbu pro lidské zdraví, přestože je v souladu s příslušnou zvláštní směrnicí, postup pro naléhavé případy stanovený v čl. 5a odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES.

(15)	Ustanovení nově zařazená do této směrnice se týkají pouze postupu projednávání ve výborech. Nevyžadují tudíž provedení v členských státech.

(16)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost uvedených v části B přílohy II,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato směrnice se vztahuje na potraviny pro zvláštní výživu.

2. Potraviny pro zvláštní výživu jsou potraviny, které jsou pro své zvláštní složení nebo výrobní proces jasně rozlišitelné od potravin pro běžnou spotřebu, které jsou vhodné pro nutriční účely jim připisované a které jsou uváděny na trh s poukazem na tuto vhodnost.

3. Zvláštní výživa splňuje zvláštní nutriční požadavky

a)	určitých skupin osob, jejichž trávicí proces nebo metabolismus je narušen, nebo

b)	určitých skupin osob, které jsou ve zvláštním fyziologickém stavu a které proto mohou mít zvláštní prospěch z řízené spotřeby určitých látek v potravinách, nebo

c)	zdravých kojenců nebo malých dětí.

Článek 2

1. Výrobky uvedené v čl. 1 odst. 3 písm. a) a b) mohou být charakterizovány jako „dietetické“ nebo „dietní“.

2. Při označování, obchodní úpravě a reklamě potravin pro běžnou spotřebu je zakázáno

a)	k popisu uvedených potravin používat přídavná jména „dietetický“ nebo „dietní“, ať samotná nebo ve spojení s jinými slovy;

b)	používat jakákoli další označení nebo způsoby obchodní úpravy, které mohou budit dojem, že se jedná o výrobky uvedené v článku 1.

Avšak v souladu s předpisy, které Komise přijme, je možné u potravin pro běžnou spotřebu, které jsou vhodné i pro zvláštní výživu, tuto vhodnost uvést.

Takové předpisy mohou stanovit způsob, jímž se má tato vhodnost uvádět.

Opatření uvedená ve druhém pododstavci, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejich doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Článek 3

1. Výrobky uvedené v článku 1 musí být takové podstaty nebo složení, aby byly vhodné pro zvláštní výživu, ke které jsou určeny.

2. Výrobky uvedené v článku 1 musí být rovněž v souladu se všemi závaznými předpisy, které se vztahují na potraviny pro běžnou spotřebu, s výjimkou změn provedených pro zajištění jejich shody s definicemi uvedenými v článku 1.

Článek 4

1. Zvláštní ustanovení týkající se skupin potravin pro zvláštní výživu uvedených v příloze I stanoví zvláštní směrnice.

Tyto zvláštní směrnice mohou obsahovat zejména

a)	základní požadavky, pokud jde o podstatu nebo složení výrobků;

b)	ustanovení týkající se jakosti surovin;

c)	hygienické požadavky;

d)	povolené změny ve smyslu čl. 3 odst. 2;

e)	seznam přídatných látek;

f)	ustanovení týkající se označování, obchodní úpravy a reklamy;

g)	postupy pro odběr vzorků a analytické metody nezbytné pro kontrolu souladu s požadavky zvláštních směrnic.

Tyto zvláštní směrnice

—	se v případě písmene e) přijímají postupem stanoveným v článku 95 Smlouvy,

—	v případě ostatních písmen je přijímá Komise. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Předpisy, které mohou mít vliv na lidské zdraví, se přijímají po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin.

2. Aby mohly být potraviny určené pro zvláštní výživu, které jsou výsledkem vědeckého a technologického pokroku, rychle uvedeny na trh, může Komise po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin na dobu dvou let povolit uvádění na trh potravin, které neodpovídají pravidlům pro složení stanoveným ve zvláštních směrnicích pro skupiny potravin pro zvláštní výživu uvedené v příloze I. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

V případě potřeby může Komise v tomto rozhodnutí o udělení povolení stanovit pravidla označování týkající se změny složení.

3. Komise přijme seznam látek pro zvláštní výživové účely, jako jsou vitaminy, minerální soli, aminokyseliny a jiné látky, které se přidávají do potravin určených pro zvláštní výživu, příslušná kritéria pro jejich čistotu a případně podmínky, za kterých by se měly používat.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Ze závažných naléhavých důvodů může Komise použít postup pro naléhavé případy podle čl. 15 odst. 4.

Článek 5

Komise přijme pravidla pro používání pojmů týkajících se snížení obsahu sodíku nebo soli (chlorid sodný, stolní sůl) nebo jejich nepřítomnosti anebo nepřítomnosti lepku, které mohou být používány k popisu výrobků uvedených v článku 1.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Článek 6

Do 8. července 2002 předloží Komise po konzultaci s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin Evropskému parlamentu a Radě zprávu o potřebě zvláštních ustanovení pro potraviny určené pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes).

S přihlédnutím k závěrům této zprávy Komise

a)	buď vypracuje odpovídající zvláštní předpisy;

b)	nebo předloží postupem podle článku 95 Smlouvy vhodné návrhy změn této směrnice.

Opatření uvedená v písmenu a), jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Článek 7

Komise může přijmout podmínky, za kterých se smí při označování, obchodní úpravě a v reklamě odkazovat na určitou dietu nebo určitou skupinu osob, pro kterou je výrobek uvedený v článku 1 určen.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3.

Článek 8

1. Označování a použité označovací metody, obchodní úprava a reklama výrobků uvedených v článku 1 nesmějí těmto výrobkům připisovat vlastnosti vztahující se k předcházení, mírnění nebo léčení lidských chorob ani takové vlastnosti naznačovat.

Odchylky od prvního pododstavce mohou být stanoveny ve výjimečných a jasně vymezených případech. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3. Dotyčné odchylky mohou být zachovány, dokud nebude tento postup dokončen.

2. Odstavec 1 nebrání šíření jakýchkoli užitečných informací nebo doporučení určených výlučně osobám kvalifikovaným v oboru lékařství, výživy nebo farmacie.

Článek 9

1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (6) se vztahuje na výrobky uvedené v článku 1 této směrnice za podmínek uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku.

2. K názvu, pod nímž se výrobek prodává, se připojí údaj o jeho zvláštních nutričních vlastnostech. Avšak v případě výrobků uvedených v čl. 1 odst. 3 písm. c) musí být tento údaj nahrazen odkazem na účel, pro který jsou tyto výrobky určeny.

3. Označení výrobků, pro které nebyla přijata žádná zvláštní směrnice uvedená v článku 4, musí rovněž obsahovat

a)	zvláštnosti kvalitativního a kvantitativního složení nebo zvláštní výrobní proces, které dodávají výrobku jeho zvláštní nutriční vlastnosti;

b)	využitelnou energetickou hodnotu vyjádřenou v kJ a kcal a obsah sacharidů, bílkovin a tuku ve 100 g nebo 100 ml výrobku ve stavu, jak je uváděn na trh, a vztažený na množství navrhované ke spotřebě, má-li výrobek takovou obchodní úpravu.

Je- li však tato energetická hodnota nižší než 50 kJ (12 kcal) ve 100 g nebo 100 ml výrobku ve stavu, jak je uváděn na trh, mohou být zmíněné údaje nahrazeny buď slovy „energetická hodnota nižší než 50 kJ (12 kcal) ve 100 g“, nebo slovy „energetická hodnota nižší než 50 kJ (12 kcal) ve 100 ml“.

4. Zvláštní požadavky na označování výrobků, pro které byla přijata zvláštní směrnice, stanoví uvedená směrnice.

Článek 10

1. Výrobky uvedené v článku 1 smějí být uváděny do maloobchodního prodeje pouze balené a obal musí tyto výrobky zcela pokrývat.

2. Členské státy mohou pro maloobchod povolit odchylky od odstavce 1, pokud jsou k výrobku při jeho uvedení do prodeje připojeny údaje uvedené v článku 9.

Článek 11

1. Pro umožnění účinného úředního dozoru nad potravinami určenými pro zvláštní výživu, které nepatří do žádné skupiny uvedené v příloze I, se použijí tato zvláštní ustanovení:

a)	je-li uvedený výrobek uváděn na trh poprvé, informuje výrobce, nebo je-li výrobek vyroben ve třetí zemi, dovozce příslušný orgán členského státu, ve kterém je výrobek uváděn na trh, tím, že mu předá vzor označení použitého pro tento výrobek;

b)	je-li týž výrobek následně uveden na trh v jiném členském státě, poskytne výrobce nebo dovozce příslušnému orgánu tohoto členského státu tytéž informace spolu s uvedením orgánu, který byl informován jako první;

je-li to nezbytné, je příslušný orgán oprávněn žádat po výrobci nebo dovozci, aby mu poskytl vědecké práce a údaje o tom, že výrobek je v souladu s čl. 1 odst. 2 a 3, spolu s informacemi uvedenými v čl. 9 odst. 3 písm. a). Pokud jsou tyto práce obsaženy v běžně dostupné publikaci, postačí odkaz na tuto publikaci.

2. Členské státy sdělí Komisi příslušné orgány ve smyslu odstavce 1 a veškeré další užitečné informace, které se jich týkají.

Komise tyto informace zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

3. Prováděcí pravidla k odstavci 2 mohou být přijata regulativním postupem podle čl. 15 odst. 2.

4. Jednou za tři roky a poprvé do 8. července 2002 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku.

Článek 12

1. Členské státy nesmějí z důvodů týkajících se složení, výrobních specifikací, obchodní úpravy nebo označování zakázat nebo omezit obchodování s výrobky uvedenými v článku 1, které jsou v souladu s touto směrnicí a popřípadě se směrnicemi, které ji provádějí.

2. Odstavcem 1 nejsou dotčeny použitelné vnitrostátní předpisy, neexistují-li směrnice, které provádějí tuto směrnici.

Článek 13

1. Pokud členský stát na základě podrobného odůvodnění shledá, že potravina určená pro zvláštní výživu, která nepatří do žádné ze skupin uvedených v příloze I, není v souladu s čl. 1 odst. 2 a 3 nebo ohrožuje lidské zdraví, třebaže je volně v oběhu v jednom nebo více členských státech, může přechodně pozastavit nebo omezit obchodování s tímto výrobkem na svém území. Uvědomí o tom neprodleně Komisi a ostatní členské státy a uvede důvody svého rozhodnutí.

2. Komise přezkoumá co nejdříve důvody uvedené členským státem, konzultuje členské státy ve výboru uvedeném v čl. 15 odst. 1 a neprodleně zaujme stanovisko a přijme vhodná opatření.

3. Pokud Komise dojde k názoru, že vnitrostátní opatření musí být zrušeno nebo změněno, přijme vhodná opatření regulativním postupem podle čl. 15 odst. 2.

Článek 14

1. Pokud členský stát na základě podrobného odůvodnění v důsledku nových informací nebo přehodnocení stávajících informací po přijetí zvláštní směrnice shledá, že potravina určená pro zvláštní výživu představuje hrozbu pro lidské zdraví, třebaže je v souladu s danou zvláštní směrnicí, může přechodně pozastavit nebo omezit používání daných ustanovení na svém území. Uvědomí o tom neprodleně ostatní členské státy a Komisi a uvede důvody svého rozhodnutí.

3. Pokud Komise dojde k názoru, že je třeba tuto směrnici nebo zvláštní směrnice změnit, aby byly odstraněny nedostatky uvedené v odstavci 1 a aby byla zajištěna ochrana lidského zdraví, takové změny přijme.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 15 odst. 3. Ze závažných naléhavých důvodů může Komise použít postup pro naléhavé případy podle čl. 15 odst. 4.

Členský stát, který přijal ochranná opatření, je v tom případě může ponechat v platnosti, dokud tyto změny nebudou přijaty.

Článek 15

1. Komisi je nápomocen Stálý výbor pro potravinový řetězec a zdraví zvířat, zřízený článkem 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (7).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba stanovená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

4. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1, 2, 4 a 6 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 16

Směrnice 89/398/EHS ve znění aktů uvedených v části A přílohy II se zrušuje, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení zmíněných směrnic ve vnitrostátním právu a jejich použitelnost uvedených v části B přílohy II.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 17

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 18

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 6. května 2009.

Za Evropský parlament

předseda

H.-G. PÖTTERING

Za Radu

předseda

J. KOHOUT

(1) Úř. věst. C 211, 19.8.2008, s. 44.

(2) Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 23. září 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 30. března 2009.

(3) Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 27.

(4) Viz část A přílohy II.

(5) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(6) Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29.

(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1).

PŘÍLOHA I

Skupiny potravin pro zvláštní výživu, pro které budou stanovena zvláštní ustanovení ve zvláštních směrnicích (1):

1)	počáteční a pokračovací kojenecká výživa;

2)	obilné příkrmy a ostatní příkrmy určené pro kojence a malé děti;

3)	potraviny určené pro nízkoenergetickou výživu ke snižování hmotnosti;

4)	dietní potraviny pro zvláštní léčebné účely;

5)	potraviny určené pro krytí výdajů při zvýšené svalové námaze, zejména pro sportovce.

B.	Skupiny potravin určených pro zvláštní výživu, pro které budou stanovena zvláštní ustanovení ve zvláštní směrnici (1) v závislosti na výsledku postupu podle článku 6: Potraviny pro osoby s poruchami metabolismu sacharidů (diabetes).

(1) Rozumí se, že na výrobky, které již byly na trhu ke dni přijetí zvláštní směrnice, nemá daná směrnice vliv.

PŘÍLOHA II

ČÁST A

Zrušená směrnice a její následné změny

(uvedené v článku 16)

Směrnice Rady 89/398/EHS (Úř. věst. L 186, 30.6.1989, s. 27)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/84/ES (Úř. věst. L 48, 19.2.1997, s. 20)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/41/ES (Úř. věst. L 172, 8.7.1999, s. 38)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1)	Pouze bod 15 přílohy III

ČÁST B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost

(uvedené v článku 16)

Směrnice	Lhůta pro provedení	Povolení obchodu s výrobky splňujícími požadavky této směrnice	Zákaz obchodu s výrobky nesplňujícími požadavky této směrnice
89/398/EHS	—	16. května 1990 (1)	16. května 1991 (1)
96/84/ES	30. září 1997	—	—
1999/41/ES	8. července 2000	8. července 2000 (2)	8. ledna 2001 (2)

(1) V souladu s článkem 15 směrnice 89/398/EHS:

„1. Členské státy změní své právní a správní předpisy, aby

—	nejpozději od 16. května 1990 umožnily obchodování s výrobky, které odpovídají této směrnici,

—	s platností od 16. května 1991 zakázaly obchodování s výrobky, které této směrnici neodpovídají.

Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Odstavcem 1 nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy, které se vztahují na určité skupiny potravin určené pro zvláštní výživu, pokud neexistují směrnice uvedené v článku 4.“

(2) V souladu s článkem 2 směrnice 1999/41/ES:

„Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 8. července 2000. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy se použijí tak, aby

—	bylo od 8. července 2000 povoleno obchodování s výrobky, které odpovídají této směrnici,

—	bylo od 8. ledna 2001 zakázáno obchodování s výrobky, které této směrnici neodpovídají.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí takový odkaz být učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“

PŘÍLOHA III

SROVNÁVACÍ TABULKA

Směrnice 89/398/EHS	Tato směrnice
Čl. 1 odst. 1	Čl. 1 odst. 1
Čl. 1 odst. 2 písm. a)	Čl. 1 odst. 2
Čl. 1 odst. 2 písm. b)	Čl. 1 odst. 3 návětí
Čl. 1 odst. 2 písm. b) body i), ii) a iii)	Čl. 1 odst. 3 písm. a), b) a c)
Čl. 2 odst. 1	Čl. 2 odst. 1
Čl. 2 odst. 2	Čl. 2 odst. 2 první pododstavec
Čl. 2 odst. 3	Čl. 2 odst. 2 druhý a třetí pododstavec
—	Čl. 2 odst. 2 čtvrtý pododstavec
Článek 3	Článek 3
Čl. 4 odst. 1	Čl. 4 odst. 1
Čl. 4 odst. 1a	Čl. 4 odst. 2
Čl. 4 odst. 2	Čl. 4 odst. 3
Článek 4a	Článek 5
Článek 4b	Článek 6
Článek 5	Článek 7
Článek 6	Článek 8
Článek 7	Článek 9
Článek 8	Článek 10
Čl. 9 návětí	Čl. 11 odst. 1 návětí
Čl. 9 body 1, 2 a 3	Čl. 11 odst. 1 písm. a), b) a c)
Čl. 9 bod 4 první a druhá věta	Čl. 11 odst. 2
Čl. 9 bod 4 třetí věta	Čl. 11 odst. 3
Čl. 9 bod 5	Čl. 11 odst. 4
Článek 10	Článek 12
Článek 11	Článek 13
Článek 12	Článek 14
Čl. 13 odst. 1 a 2	Čl. 15 odst. 1 a 2
Čl. 13 odst. 3	—
—	Čl. 15 odst. 3 a 4
Články 14 a 15	—
—	Články 16 a 17
Článek 16	Článek 18
Příloha I	Příloha I
Příloha II	—
—	Přílohy II a III

20.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 124/30

SMĚRNICE RADY 2009/13/ES

ze dne 16. února 2009,

kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 139 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Sociální partneři mohou v souladu s čl. 139 odst. 2 Smlouvy společně požadovat, aby byly dohody jimi uzavřené na úrovni Společenství prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise.

(2)

Dne 23. února 2006 přijala Mezinárodní organizace práce Úmluvu o práci na moři, jejímž cílem je vytvořit jediný soudržný nástroj zahrnující pokud možno všechny aktuální normy obsažené ve stávajících mezinárodních úmluvách a doporučeních týkajících se práce na moři a rovněž základní zásady obsažené v dalších mezinárodních úmluvách o práci.

(3)	Komise v souladu s čl. 138 odst. 2 konzultovala sociální partnery ohledně vhodnosti rozvinutí stávajícího acquis Společenství jeho úpravou, konsolidací nebo doplněním s ohledem na Úmluvu o práci na moři z roku 2006.

(4)	Svaz provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropská federace pracovníků v dopravě (ETF) Komisi dne 29. září 2006 informovaly o svém úmyslu zahájit postup podle čl. 138 odst. 4 Smlouvy.

(5)

Aby pomohly zajistit na celém světě rovné podmínky v celém námořním odvětví, uzavřely uvedené organizace dne 19. května 2008 dohodu k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 (dále jen „dohoda“). Dohoda a její příloha obsahují společnou žádost, aby je Komise provedla rozhodnutím Rady na návrh Komise v souladu s čl. 139 odst. 2 Smlouvy.

(6)	Dohoda se vztahuje na námořníky na palubě plavidel registrovaných v některém členském státě nebo plujících pod jeho vlajkou.

(7)	Dohodou se mění Evropská dohoda o úpravě pracovní doby námořníků, kterou v Bruselu dne 30. září 1998 uzavřel Svaz provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federace odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST).

(8)	Pro účely článku 249 Smlouvy je vhodným nástrojem pro provedení dohody směrnice.

(9)	Dohoda vstoupí v platnost současně s Úmluvou o práci na moři z roku 2006 a sociální partneři si přejí, aby vnitrostátní opatření provádějící tuto směrnici vstoupila v platnost nejdříve dnem vstupu uvedené úmluvy v platnost.

(10)

Pokud jde o pojmy použité v dohodě, které v ní nejsou zvlášť vymezeny, ponechává tato směrnice členským státům volnost vymezit je v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi, obdobně jako u jiných směrnic z oblasti sociální politiky používajících obdobné pojmy, za předpokladu, že tyto definice odpovídají obsahu dohody.

(11)	Komise vypracovala návrh směrnice v souladu se svým sdělením ze dne 20. května 1998 o přizpůsobení a podpoře sociálního dialogu na úrovni Společenství, s přihlédnutím k reprezentativnosti smluvních stran a právnosti každého ustanovení dohody.

(12)	Členské státy mohou pověřit sociální partnery na základě jejich společné žádosti prováděním této směrnice, pokud přijmou všechna nezbytná opatření, aby zajistily, že mohou kdykoli zaručit výsledky stanovené touto směrnicí.

(13)	Touto směrnicí by neměla být dotčena žádná stávající ustanovení Společenství, která jsou specifičtější nebo zajišťují vyšší úroveň ochrany námořníků, a zejména ustanovení obsažená v právních předpisech Společenství.

(14)	Zaručeno by mělo být dodržování obecné zásady odpovědnosti zaměstnavatele podle směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (1), a zejména čl. 5 odst. 1 a 3 uvedené směrnice.

(15)	Tato směrnice by neměla sloužit k tomu, aby bylo odůvodněno snížení obecné úrovně ochrany pracovníků v oblastech, na které se vztahuje dohoda obsažená v její příloze.

(16)	Tato směrnice a dohoda zavádějí minimální normy. Členské státy nebo sociální partneři by měli být schopni zachovat nebo zavést příznivější ustanovení.

(17)	V souladu se svým sdělením ze dne 14. prosince 1993 o provádění Dohody o sociální politice uvědomila Komise Evropský parlament a Evropský hospodářský a sociální výbor a zaslala jim znění svého návrhu směrnice obsahující dohodu.

(18)

Tento nástroj je v souladu se základními právy a zásadami stanovenými v Listině základních práv Evropské unie, a zejména v článku 31 této listiny, který stanoví, že každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující jeho zdraví, bezpečnost a důstojnost a na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na placenou dovolenou za kalendářní rok.

(19)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být, z důvodu rozsahu či účinků akce, lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(20)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (2) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(21)

Směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST) (3), jejíž příloha obsahuje Evropskou dohodu o úpravě pracovní doby námořníků, by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(22)	Provedení dohody přispívá k dosažení cílů uvedených v článku 136 Smlouvy,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Touto směrnicí se provádí Dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006, uzavřená dne 19. května 2008 mezi organizacemi zastupujícími sociální partnery v odvětví námořní dopravy (Svaz provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství, ECSA, a Evropská federace pracovníků v dopravě, ETF), obsažená v příloze.

Článek 2

Příloha směrnice Rady 1999/63/ES se mění takto:

V ustanovení 1 se doplňuje nový bod, který zní:

„3.

V případě pochyb o tom, zda má být určitá kategorie osob považována za námořníky pro účely této dohody, rozhodne tuto otázku příslušný orgán v každém členském státě po konzultaci s dotčenými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků. V této souvislosti je nutné řádně zohlednit usnesení 94. (námořního) zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce týkající se informací o profesních skupinách.“

V ustanovení 2 se písm. c) a d) nahrazují tímto:

„c)	‚námořníkem‘ osoba, která je zaměstnána, najata či pracuje v jakémkoli postavení na palubě plavidla, na které se vztahuje tato dohoda;

‚provozovatelem námořního plavidla‘ vlastník plavidla nebo jiná organizace či osoba, například správce, zástupce nebo nájemce plavidla v nájmu typu ‚bareboat charter‘, která převzala odpovědnost za provoz plavidla od vlastníka a která při převzetí uvedené odpovědnosti souhlasila s převzetím povinností vyplývajících pro provozovatele námořních plavidel z této dohody, bez ohledu na to, zda jakákoli jiná organizace nebo jiné osoby plní některé povinnosti jménem provozovatele námořního plavidla.“

Ustanovení 6 se nahrazuje tímto:

„1.	Námořníci mladší osmnácti let nesmějí pracovat v noci. Pro účely tohoto ustanovení je ‚noc‘ vymezena v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi. Zahrnuje dobu nejméně devíti hodin počínající nejpozději půlnocí a končící nejdříve v 5:00 hodin.

Příslušný orgán může učinit výjimku z přísného dodržování omezení noční práce v případě, že

a)	by byl narušen efektivní výcvik dotčených námořníků podle stanovených programů a rozpisů nebo

b)	zvláštní povaha úkolu nebo uznávaného výcvikového programu vyžaduje, aby námořníci, pro které platí výjimka, plnili úkoly v noci, a orgán po konzultaci s dotčenými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků rozhodne, že práce nepoškodí jejich zdraví nebo dobrý celkový stav.

Zaměstnání, najmutí nebo práce námořníků mladších osmnácti let jsou zakázány, pokud by práce mohla ohrozit jejich zdraví nebo bezpečnost. Druhy takové práce stanoví vnitrostátní právní předpisy nebo příslušný orgán po konzultaci s dotčenými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků, v souladu s příslušnými mezinárodními normami.“

Ustanovení 13 se nahrazuje tímto:

„1.	Námořníci nesmějí pracovat na plavidle, pokud nemají lékařské osvědčení, že jsou zdravotně způsobilí k plnění svých povinností.

2.	Výjimky lze povolit pouze na základě této dohody.

3.	Příslušný orgán vyžaduje, aby před započetím práce na plavidle měli námořníci platné lékařské osvědčení, které dosvědčuje, že jsou zdravotně způsobilí k plnění povinností, které mají na moři provádět.

Aby zajistil, že lékařské osvědčení pravdivě uvádí zdravotní stav námořníků s přihlédnutím k povinnostem, které mají námořníci plnit, předepíše příslušný orgán po konzultaci s dotčenými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků a při řádném zohlednění platných mezinárodních pokynů povahu lékařské prohlídky a osvědčení.

Touto dohodou není dotčena Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 v platném znění (dále jen ‚STCW‘). Lékařské osvědčení vydané v souladu s požadavky STCW příslušný orgán pro účely bodů 1 a 2 tohoto ustanovení přijme. Podobně přijme lékařské osvědčení, které splňuje podstatu těchto požadavků, v případě námořníků, na které se STCW nevztahuje.

6.	Lékařské osvědčení musí být vydáno řádně kvalifikovaným lékařem nebo v případě osvědčení týkajícího se výhradně zraku osobou uznanou příslušným orgánem za způsobilou vydávat takové osvědčení. Lékaři musí být ve svém lékařském hodnocení při provádění lékařských prohlídek zcela odborně nezávislí.

7.	Námořníci, kterým nebylo osvědčení vydáno nebo jim bylo stanoveno omezení jejich pracovní schopnosti, zejména pokud jde o dobu, oblast práce nebo plavby, dostanou příležitost nechat se ještě jednou prohlédnout jiným nezávislým lékařem nebo nezávislým lékařským rozhodovacím subjektem.

Každé lékařské osvědčení musí konkrétně uvádět, že

a)	sluch a zrak dotčeného námořníka a barevné vidění v případě, že námořník má být zaměstnán ve funkcích, kde by způsobilost k prováděné práci mohla být ovlivněna vadným barevným viděním, jsou uspokojivé a

b)	není pravděpodobné, že by se zdravotní stav dotčeného námořníka v důsledku služby na moři zhoršil nebo by činil námořníka nezpůsobilým k takové službě či ohrožoval zdraví ostatních osob na palubě.

Pokud zvláštní povinnosti, které má dotčený námořník plnit, nebo STCW nevyžadují kratší lhůtu,

a)	je lékařské osvědčení platné nejvýše po dobu dvou let; je-li však námořník mladší osmnácti let, je maximální doba platnosti jeden rok;

b)	osvědčení barevného vidění je platné nejvýše po dobu šesti let.

10.

V naléhavých případech může příslušný orgán povolit námořníkovi pracovat bez platného lékařského osvědčení do zastávky v dalším přístavu, kde může námořník získat lékařské osvědčení od kvalifikovaného lékaře, za předpokladu, že

a)	doba takového povolení nepřesáhne tři měsíce a

b)	dotčený námořník vlastní nedávno vydané lékařské osvědčení, jehož doba platnosti uplynula.

11.	Pokud doba platnosti osvědčení uplyne v průběhu plavby, je osvědčení nadále platné až do zastávky v dalším přístavu, kde může námořník získat lékařské osvědčení od kvalifikovaného lékaře, za předpokladu, že tato doba nepřesáhne tři měsíce.

12.	Lékařské osvědčení pro námořníky pracující na plavidlech obvykle používaných k mezinárodní plavbě musí být uvedeno alespoň v angličtině.

13.	Druh lékařského vyšetření a údaje, které mají být zaznamenány v lékařském osvědčení, jsou stanoveny po konzultaci zúčastněných organizací provozovatelů námořních plavidel a námořníků.

14.	Každý námořník se musí podrobit pravidelným lékařským vyšetřením. Členové strážní služby, kteří mají lékařské potvrzení o zdravotních problémech způsobených noční prací, musí být, je-li to možné, přeloženi na vhodné místo s denní pracovní dobou.

15.	Lékařské vyšetření podle bodů 13 a 14 je prováděno bezplatně a při dodržení lékařského tajemství. Lékařská vyšetření lze provádět v rámci vnitrostátních zdravotních systémů.“

Ustanovení 16 se nahrazuje tímto:

„Každý námořník má nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok. Placená dovolená za kalendářní rok se vypočte na základě nejméně 2,5 kalendářních dnů na měsíc zaměstnání a poměrnou částí za nedokončený měsíc. Minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou, s výjimkou skončení pracovního poměru.“

Článek 3

1. Členské státy mohou zachovat v platnosti nebo zavést úpravu příznivější, než jakou stanoví tato směrnice.

2. Provádění této směrnice není za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení celkové úrovně ochrany zaměstnanců v oblastech působnosti této směrnice. Opatřeními přijatými k provedení této směrnice není dotčeno právo členských států nebo sociálních partnerů přijímat s ohledem na vývoj okolností právní nebo smluvní ustanovení, která se liší od ustanovení platných v okamžiku přijetí této směrnice, pokud jsou dodržovány minimální požadavky stanovené v této směrnici.

3. Používáním ani výkladem této směrnice nejsou dotčeny žádné předpisy Společenství ani vnitrostátní předpisy, zvyklosti či praxe, které dotčeným námořníkům zajišťují příznivější podmínky.

4. Ustanovením normy A4.2 odst. 5 písm. b) není dotčena zásada odpovědnosti zaměstnavatele podle článku 5 směrnice 89/391/EHS.

Článek 4

Členské státy stanoví sankce použitelné v případě porušení vnitrostátních předpisů, které byly přijaty podle této směrnice. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odstrašující.

Článek 5

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dvanácti měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost nebo zajistí, aby sociální partneři do uvedeného dne zavedli nezbytná opatření dohodou.

2. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 6

Uplatňováním zásady podstatné rovnocennosti uvedené v preambuli dohody nejsou dotčeny povinnosti členských států vyplývající z této směrnice.

Článek 7

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vstupu Úmluvy o práci na moři z roku 2006 v platnost.

Článek 8

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 16. února 2009.

Za Radu

předseda

O. LIŠKA

(1) Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1.

(2) Úř. věst. C 321, 31.12.2003, s. 1.

(3) Úř. věst. L 167, 2.7.1999, s. 33.

PŘÍLOHA

DOHODA

k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená mezi ECSA a ETF

SMLUVNÍ STRANY

vzhledem k tomu, že Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 (dále jen „úmluva“) vyžaduje od členských států, aby se přesvědčily, že ustanovení jejich právních předpisů v kontextu úmluvy dodržují základní práva na svobodu sdružování a skutečné uznání práva na kolektivní vyjednávání, vyloučení všech forem nucené nebo povinné práce, skutečný zákaz dětské práce a vyloučení diskriminace v zaměstnání a povolání;

vzhledem k tomu, že úmluva stanoví, že každý námořník má právo na bezpečné a zajištěné pracoviště, které splňuje bezpečnostní normy, na spravedlivé podmínky zaměstnání, důstojné pracovní a životní podmínky a na ochranu zdraví, lékařskou péči, sociální služby a jiné formy sociální ochrany;

vzhledem k tomu, že úmluva vyžaduje, aby členské státy v rámci své jurisdikce zajistily, aby zaměstnanecká a sociální práva námořníků stanovená v předchozím odstavci této preambule byla plně uplatňována v souladu s požadavky úmluvy. Není-li v úmluvě stanoveno jinak, lze takového uplatnění dosáhnout prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů, platných kolektivních smluv nebo jiných opatření nebo praxí;

vzhledem k tomu, že smluvní strany si přejí zaměřit pozornost na „Vysvětlivky k pravidlům a kodexu Úmluvy o práci na moři“, které stanoví formát a strukturu úmluvy;

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva“), a zejména na články 137, 138 a 139 této smlouvy;

vzhledem k tomu, že čl. 139 odst. 2 Smlouvy stanoví, že dohody uzavřené na evropské úrovni lze provádět rozhodnutím Rady na návrh Komise na základě společné žádosti smluvních stran;

vzhledem k tomu, že smluvní strany tímto předkládají tuto žádost;

vzhledem k tomu, že řádným nástrojem k provedení dohody je směrnice ve smyslu článku 249 Smlouvy, která je závazná pro členské státy, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům; že článek VI úmluvy umožňuje členským státům MOP provádět opatření, pokud se přesvědčily, že tato opatření jsou v podstatě rovnocenná normám úmluvy a jsou zaměřena na plné dosažení obecného předmětu a cíle úmluvy a na provedení uvedených ustanovení úmluvy; že provedení dohody formou směrnice a zásada „podstatné rovnocennosti“ stanovená v úmluvě jsou tedy zaměřeny na umožnění členským státům provádět práva a zásady způsobem stanoveným v čl. VI odst. 3 a 4 úmluvy;

SE DOHODLY TAKTO:

DEFINICE A ROZSAH PŮSOBNOSTI

Pro účely této dohody, a nestanoví-li konkrétní ustanovení jinak, se rozumí:

a)	„příslušným orgánem“ ministr, ústřední orgán státní správy nebo jiný orgán určený členským státem jako orgán s pravomocí vydávat a vymáhat obecně závazné předpisy, nařízení či jiné pokyny ohledně předmětu dotčeného ustanovení;

„hrubou prostorností“ hrubá prostornost vypočtená v souladu s vyměřovacími předpisy obsaženými v příloze I Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí z roku 1969 nebo v případné následné úmluvě; pro lodi spadající do působnosti prozatímního systému vyměřování prostornosti, který přijala Mezinárodní námořní organizace, znamená hrubá prostornost údaj uvedený ve sloupci POZNÁMKY mezinárodního výměrného listu (1969);

c)	„námořníkem“ osoba, která je zaměstnána, najata či pracuje v jakémkoli postavení na palubě lodi, na kterou se vztahuje tato dohoda;

d)	„pracovní dohodou námořníka“ jak pracovní smlouva, tak i další smluvní ujednání;

e)	„lodí“ loď jiná než plavící se výhradně ve vnitrozemských vodách nebo vodách v rámci chráněných vod či vod k nim přiléhajících nebo oblastech, kde platí přístavní předpisy;

„majitelem lodi“ vlastník lodi nebo jiná organizace či osoba, například správce, zástupce nebo nájemce lodi v nájmu typu „bareboat charter“, která převzala odpovědnost za provoz lodi od vlastníka a která při převzetí uvedené odpovědnosti souhlasila s převzetím povinností vyplývajících pro majitele lodí z této dohody, bez ohledu na to, zda jakákoli jiná organizace nebo jiné osoby plní některé povinnosti jménem majitele lodi.

2.	Není-li v této dohodě výslovně stanoveno jinak, vztahuje se na všechny námořníky.

V případě pochyb o tom, zda mají být určité kategorie osob považovány za námořníky pro účely této dohody, rozhodne tuto otázku příslušný orgán v každém členském státě po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků. V této souvislosti je nutné řádně zohlednit usnesení 94. (námořního) zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce týkající se informací o profesních skupinách.

Není-li v této dohodě výslovně stanoveno jinak, vztahuje se tato dohoda na všechny lodi ve veřejném nebo soukromém vlastnictví, které se běžně účastní obchodní činnosti, kromě lodí zabývajících se rybolovem nebo podobnou činností a lodí tradičně stavěných jako arabské plachetnice nebo džunky. Tato dohoda se nevztahuje na válečné lodi nebo pomocná námořní válečná plavidla.

5.	V případě pochyb o tom, zda se tato dohoda vztahuje na určitou loď nebo kategorii lodí, rozhodne tuto otázku příslušný orgán v každém členském státě po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků.

PRAVIDLA A NORMY

HLAVA 1

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA NÁMOŘNÍKY PŘI PRÁCI NA LODI

Pravidlo 1.1 – Minimální věk

1.	Na lodi nesmí být zaměstnána, najata ani nesmí pracovat v jakémkoliv postavení žádná osoba, která nedosáhla minimálního věku.

2.	Za okolností stanovených v této dohodě se požaduje vyšší minimální věk.

Norma A1.1 – Minimální věk

Minimální věk upravuje směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 (bude pozměněna) o Evropské dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude pozměněna v souladu s přílohou A této dohody).

Pravidlo 1.2 – Lékařské osvědčení

Lékařská osvědčení upravuje směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 (bude pozměněna) o Evropské dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude pozměněna v souladu s přílohou A této dohody).

Pravidlo 1.3 – Výcvik a kvalifikace

1.	Námořníci nesmějí pracovat na lodi, pokud nejsou vycvičeni nebo nemají osvědčení o způsobilosti či nejsou jinak kvalifikovaní k plnění svých povinností.

2.	Námořníci nesmějí pracovat na lodi, pokud úspěšně nedokončili výcvik v oblasti osobní bezpečnosti na palubě lodi.

3.	Výcvik a osvědčení v souladu se závaznými akty, které přijala Mezinárodní námořní organizace, se považují za výcvik a osvědčení splňující požadavky odstavců 1 a 2 tohoto pravidla.

HLAVA 2

PODMÍNKY ZAMĚSTNÁNÍ

Pravidlo 2.1 – Pracovní dohody námořníků

1.	Podmínky pracovního poměru námořníka musí být stanoveny přímo nebo odkazem v jasné písemné a právně vymahatelné pracovní dohodě a být v souladu s normami stanovenými v této dohodě.

2.	Pracovní dohodu námořníka musí námořník uzavřít za podmínek zajišťujících, že má možnost prostudovat podmínky smlouvy a vyžádat si k nim poradenství a svobodně je před podpisem akceptuje.

3.	V míře slučitelné s vnitrostátním právem a zvyklostmi členského státu se má za to, že pracovní dohody námořníků zahrnují všechny platné kolektivní smlouvy.

Norma A2.1 – Pracovní dohody námořníků

Každý členský stát přijme právní předpisy, které budou vyžadovat, aby lodi plující pod jeho vlajkou splňovaly tyto požadavky:

námořníci pracující na lodích, které plují pod vlajkou členského státu, musí mít pracovní dohodu námořníka podepsanou námořníkem i majitelem lodi nebo zástupcem majitele lodi (nebo v případě, že námořníci nejsou zaměstnanci, doklad o smluvním nebo podobném ujednání), která jim zajišťuje důstojné pracovní a životní podmínky na palubě lodi, jak vyžaduje tato dohoda;

b)	námořníci, kteří podepisují pracovní dohodu námořníka, dostanou možnost před podpisem smlouvu prostudovat a vyžádat si k ní poradenství a budou mít i ostatní podmínky nutné k zajištění toho, že dohodu uzavřou svobodně a s dostatečným porozuměním svým právům a odpovědnostem;

c)	dotčený majitel lodi a námořník budou mít každý jeden podepsaný originál pracovní dohody námořníka;

budou přijata opatření, která zajistí, aby námořníci včetně velitele lodi mohli na palubě snadno získat jasné informace o podmínkách svého pracovního poměru a aby takové informace včetně stejnopisu pracovních dohod námořníků byly k dispozici k nahlédnutí úředníkům příslušného orgánu včetně orgánů v přístavech, které má loď navštívit, a

e)	námořníci obdrží doklad obsahující záznam o jejich zaměstnání na palubě dané lodi.

V případě, že celou pracovní dohodu námořníka nebo její část tvoří kolektivní smlouva, musí být stejnopis uvedené smlouvy k dispozici na palubě lodi. V případě, že jazykem pracovní dohody námořníka a případné platné kolektivní smlouvy není angličtina, musí být níže uvedené dokumenty k dispozici i v angličtině (kromě lodí provozujících výhradně vnitrostátní plavby):

a)	stejnopis standardního formuláře dohody a

b)	části kolektivní smlouvy, které podléhají státní přístavní inspekci.

3.	Doklad uvedený v odst. 1 písm. e) této normy nesmí obsahovat žádné prohlášení o kvalitě práce námořníků ani o jejich mzdách. Formu dokumentu, údaje, které mají být zapsány, a způsob, jakým mají být tyto údaje zapsány, určuje vnitrostátní právo.

Každý členský stát přijme právní předpisy, které upřesňují záležitosti, jež mají být začleněny do všech pracovních dohod námořníků upravených jeho vnitrostátním právem. Pracovní dohody námořníků musí ve všech případech obsahovat tyto údaje:

a)	celé jméno námořníka, datum narození nebo věk a místo narození;

b)	jméno a adresu majitele lodi;

c)	místo a datum uzavření pracovní dohody námořníka;

d)	funkce, ve které má být námořník zaměstnán;

e)	výši mzdy námořníka nebo případně vzorec užívaný pro výpočet mzdy;

f)	výši roční placené dovolené nebo případně vzorec užívaný pro její výpočet;

ukončení dohody a podmínky tohoto ukončení, včetně těchto:

i)	pokud byla dohoda uzavřena na dobu neurčitou, podmínky opravňující každou ze stran k jejímu ukončení a požadovanou výpovědní dobu, která nesmí být pro majitele lodi kratší než pro námořníka,

ii)	pokud byla dohoda uzavřena na dobu určitou, datum stanovené pro konec její platnosti, a

iii)	pokud byla dohoda uzavřena na určitou plavbu, přístav určení a dobu, která musí po připlutí uplynout před propuštěním námořníka;

h)	příspěvky na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, které má námořníkovi poskytnout majitel lodi;

i)	nárok námořníka na repatriaci;

j)	odkaz na případnou kolektivní smlouvu a

k)	veškeré ostatní údaje požadované vnitrostátním právem.

5.	Každý členský stát přijme právní předpisy stanovící minimální výpovědní doby námořníků a majitelů lodí pro předčasné ukončení pracovní dohody námořníka. Délka těchto minimálních dob bude určena po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků, avšak nesmí být kratší než sedm dnů.

Výpověď v kratší než minimální výpovědní době lze dát za okolností uznaných podle vnitrostátních právních předpisů nebo platných kolektivních smluv za okolnosti odůvodňující ukončení pracovní dohody s kratší výpovědní dobou či bez ní. Při určování takových okolností každý členský stát zajistí, aby byla zohledněna potřeba námořníka ukončit bez postihu pracovní dohodu v kratší výpovědní době či bez ní ze solidárních či jiných naléhavých důvodů.

Pravidlo 2.3 – Pracovní doba a doba odpočinku

Pracovní dobu a dobu odpočinku námořníků upravuje směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 (bude pozměněna) o Evropské dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude pozměněna v souladu s přílohou A této dohody).

Pravidlo 2.4 – Nárok na dovolenou

Každý členský stát vyžaduje, aby byla námořníkům zaměstnaným na lodích, které plují pod jeho vlajkou, poskytnuta placená dovolená za kalendářní rok za vhodných podmínek v souladu s touto dohodou a směrnicí Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 (bude pozměněna) o Evropské dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude pozměněna v souladu s přílohou A této dohody).

2.	Námořníkům bude poskytnuta dovolená na pevnině na zotavenou, a to v souladu s provozními požadavky jejich funkcí.

Pravidlo 2.5 – Repatriace

1.	Námořníci mají právo být bezplatně repatriováni.

2.	Každý členský stát vyžaduje, aby lodi, které plují pod jeho vlajkou, poskytly finanční záruky zajišťující, že námořníci budou řádně repatriováni.

Norma A2.5 – Repatriace

Každý členský stát zajistí, aby námořníci na lodích, které plují pod jeho vlajkou, měli nárok na repatriaci za těchto okolností:

a)	pokud pracovní dohody námořníků skončí v době, kdy jsou v zahraničí;

pokud pracovní dohodu námořníka ukončí

i)	majitel lodi nebo

ii)	námořník z oprávněných důvodů, a rovněž

c)	pokud již námořníci nejsou schopni plnit své povinnosti podle své pracovní dohody nebo nelze očekávat, že budou tyto povinnosti plnit za specifických okolností.

Každý členský stát zajistí, aby jeho právní předpisy nebo jiná opatření nebo kolektivní smlouvy obsahovaly vhodná ustanovení, která stanoví:

a)	okolnosti, za kterých mají námořníci nárok na repatriaci v souladu s odst. 1 písm. b) a c) této normy;

b)	maximální dobu služby na palubě, po které má námořník nárok na repatriaci – tato doba musí být kratší než dvanáct měsíců, a

c)	přesné nároky, které přiznají majitelé lodí na repatriaci, včetně nároků týkajících se místa určení repatriace, způsobu dopravy, druhů hrazených výdajů a jiných opatření, která musí majitelé lodí přijmout.

Každý členský stát zakáže majitelům lodí požadovat, aby námořníci na počátku svého pracovního poměru platili zálohy na náklady repatriace, a strhávat náklady repatriace z mezd nebo jiných nároků námořníků kromě případů, kdy je v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo jinými opatřeními nebo platnými kolektivními smlouvami zjištěno, že námořník závažně porušil své povinnosti vyplývající z pracovního poměru.

4.	Vnitrostátní právními předpisy se nedotýkají žádného práva majitele lodi na vymáhání nákladů repatriace v rámci smluvních ujednání s třetí stranou.

Pokud majitel lodi nepřijme opatření nebo neuhradí náklady repatriace námořníků, kteří mají na repatriaci nárok,

příslušný orgán členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje, zařídí repatriaci dotčených námořníků; pokud tak neučiní, může stát, ze kterého mají být námořníci repatriováni, nebo stát, kterého jsou státními příslušníky, zařídit jejich repatriaci a vymáhat náklady od členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje;

b)	náklady vynaložené při repatriaci námořníků může od majitele lodi vymáhat členský stát, pod jehož vlajkou loď pluje;

c)	náklady repatriace nebudou v žádném případě účtovány námořníkům, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 této normy.

6.	S přihlédnutím k platným mezinárodním nástrojům včetně Mezinárodní úmluvy o zadržování lodí z roku 1999 může členský stát, který zaplatil náklady repatriace, zadržet lodi dotčeného majitele lodi nebo žádat jejich zadržení do okamžiku, než je provedena úhrada podle odstavce 5 této normy.

7.	Každý členský stát usnadní repatriaci námořníků sloužících na lodích, které zastavují v jeho přístavech nebo proplouvají jeho teritoriálními či pobřežními vodami, jakož i jejich náhradu na palubě.

8.	Členský stát zejména neodmítne právo repatriace žádnému námořníkovi z důvodu finanční situace majitele lodi nebo z důvodu neschopnosti či neochoty majitele lodi námořníka nahradit.

9.	Každý členský stát vyžaduje, aby lodi, které plují pod jeho vlajkou, měly na palubě a daly námořníkům k dispozici stejnopis platných vnitrostátních předpisů týkajících se repatriace, psaných v příslušném jazyce.

Pravidlo 2.6 – Odškodnění námořníka za ztrátu lodi nebo ztroskotání

Námořníci mají nárok na přiměřené odškodnění v případě újmy, ztráty nebo nezaměstnanosti v důsledku ztráty nebo ztroskotání lodi.

Norma A2.6 – Odškodnění námořníka za ztrátu lodi nebo ztroskotání

1.	Každý členský stát stanoví pravidla, která zajistí, aby v každém případě ztráty nebo ztroskotání kterékoli lodi majitel lodi zaplatil každému námořníkovi na palubě odškodnění za nezaměstnanost vyplývající z takové ztráty nebo ztroskotání.

2.	Pravidly uvedenými v odstavci 1 této normy nejsou dotčena žádná jiná práva, která námořník případně má podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu z důvodu ztráty nebo újmy vyplývající ze ztráty či ztroskotání lodi.

Pravidlo 2.7 – Posádka plavidla

Ustanovení o dostatečném, bezpečném a účelném obsazení plavidel posádkou jsou obsažena ve směrnici Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 (bude pozměněna) o Evropské dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude pozměněna v souladu s přílohou A této dohody).

Pravidlo 2.8 – Profesní vývoj a rozvoj kvalifikace a příležitosti pro zaměstnání námořníků

Každý členský stát musí mít vnitrostátní politiky na podporu zaměstnanosti v námořním odvětví a na podporu profesního vývoje a rozvoje kvalifikace a větších příležitostí k zaměstnání námořníků s bydlištěm na území daného státu.

Norma A2.8 – Profesní vývoj a rozvoj kvalifikace a příležitosti pro zaměstnání námořníků

1.	Každý členský stát musí mít vnitrostátní politiky na podporu profesního vývoje a rozvoje kvalifikace a příležitostí k zaměstnání námořníků, aby pro námořní odvětví zajistil stabilní a kvalifikované pracovní síly.

2.	Cílem politik uvedených v odstavci 1 této normy je pomoci námořníkům, aby zvýšili své schopnosti, kvalifikaci a příležitosti k získání zaměstnání.

3.	Každý členský stát po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků stanoví jasné cíle pro odborné vedení, vzdělávání a výcvik námořníků, jejichž povinnosti na palubě lodi se týkají především bezpečného provozu a plavby lodi, včetně průběžného výcviku.

HLAVA 3

UBYTOVÁNÍ, REKREAČNÍ ZAŘÍZENÍ, POTRAVINY A STRAVOVÁNÍ

Norma A3.1 – Ubytovací a rekreační zařízení

1.	Lodě pravidelně zajíždějící do přístavů s výskytem moskytů musí být vybavena vhodným zařízením dle požadavků příslušného orgánu.

2.	Na palubě musí být všem námořníkům k dispozici vhodná zařízení pro rekreaci námořníků a vybavení a služby přizpůsobené tak, aby plnily zvláštní potřeby námořníků, kteří musí žít a pracovat na lodích, s přihlédnutím k ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví a prevenci nehod.

3.	Příslušný orgán vyžaduje pravidelné kontroly na palubách lodí prováděné velitelem nebo na základě jeho pověření, které zajistí, aby ubytování námořníků bylo čisté, řádně obyvatelné a udržované v dobrém stavu. Výsledky všech těchto kontrol musí být zaznamenávány a k dispozici k nahlédnutí.

V případě lodí, kde je třeba bez jakékoli diskriminace brát v úvahu zájmy námořníků s různými a odlišnými náboženskými a sociálními zvyklostmi, může příslušný orgán po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků povolit spravedlivě uplatněné odchylky od této normy za podmínky, že tyto odchylky nepovedou k horšímu stavu zařízení, než jaký by vyplýval z uplatnění této normy.

Pravidlo 3.2 – Potraviny a stravování

1.	Každý členský stát zajistí, aby lodi, které plují pod jeho vlajkou, měly na palubě a podávaly potraviny a pitnou vodu vhodné jakosti, nutriční hodnoty a množství, přiměřeně pokrývající požadavky na lodi a respektující odlišná kulturní a náboženská prostředí.

2.	Námořníci na palubě lodi dostávají po dobu svého pracovního poměru potraviny zdarma.

3.	Námořníci zaměstnaní jako lodní kuchaři s odpovědností za přípravu potravin musí být pro svou funkci na lodi školeni a kvalifikováni.

Norma A3.2 – Potraviny a stravování

Každý členský stát přijme právní předpisy nebo jiná opatření, aby stanovil minimální normy množství a jakosti potravin a pitné vody a stravovací normy platné pro jídla podávaná námořníkům na lodích, které plují pod jeho vlajkou, a uskutečňuje vzdělávací činnost, aby podpořil informovanost o normách uvedených v tomto odstavci a jejich provádění.

Každý členský stát zajistí, aby lodě, které plují pod jeho vlajkou, splňovaly tyto minimální normy:

a)	zásoby potravin a pitné vody, s ohledem na počet námořníků na palubě, jejich náboženské požadavky a kulturní zvyklosti týkající se stravování a s ohledem na dobu trvání a povahu plavby, musí být vhodné z hlediska množství, výživové hodnoty, jakosti a různorodosti;

b)	organizace a vybavení stravovacího oddělení umožňuje, aby byla námořníkům poskytována vhodná, různorodá a výživná jídla připravená a podávaná za hygienických podmínek, a

c)	pracovníci stravování musí být řádně vzděláni nebo školeni pro své funkce.

3.	Majitelé lodí zajistí, aby námořníci, kteří jsou najati na loď jako lodní kuchaři, byli školení, kvalifikovaní a způsobilí pro funkci v souladu s požadavky stanovenými právními předpisy dotčeného členského státu.

Požadavky podle odstavce 3 této normy zahrnují absolvování výcvikového kursu schváleného nebo uznaného příslušným orgánem, který zahrnuje praktické vaření, hygienu potravin a osobní hygienu, skladování potravin, řízení skladu a ochranu životního prostředí a bezpečnost a ochranu zdraví ve stravování.

Na lodích s předepsanou velikostí posádky menší než deset osob, u kterých nemusí příslušný orgán vzhledem k počtu posádky nebo způsobu plavby požadovat, aby byl na palubě plně kvalifikovaný kuchař, musí být každá osoba zpracovávající potraviny v lodní kuchyni vzdělána nebo školena v oblastech týkajících se hygieny potravin, osobní hygieny, manipulace s potravinami a skladování potravin na palubě lodi.

Je-li to výjimečně nezbytné, může příslušný orgán udělit výjimku povolující ne zcela kvalifikovanému kuchaři službu na určité lodi po určenou omezenou dobu do příštího vhodného přístavu, kde loď staví, nebo na dobu nepřesahující jeden měsíc, je-li daná osoba, které je výjimka povolena, vzdělána nebo školena v oblastech týkajících se hygieny potravin, osobní hygieny, manipulace s potravinami a skladování potravin na palubě lodi.

Příslušný orgán požaduje časté zdokumentované kontroly na palubě lodí prováděné velitelem nebo na základě jeho pověření, zaměřené na

a)	zásoby potravin a pitné vody;

b)	všechny prostory a vybavení užívané ke skladování a manipulaci s potravinami a pitnou vodou a

c)	lodní kuchyni a jiné prostory k přípravě a podávání jídel.

8.	Jako lodní kuchař nesmí být zaměstnán, najat ani pracovat námořník mladší osmnácti let.

HLAVA 4

OCHRANA ZDRAVÍ, ZDRAVOTNÍ PÉČE, SOCIÁLNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

Pravidlo 4.1 – Zdravotní péče na palubě lodi a na pevnině

1.	Každý členský stát zajistí, aby pro všechny námořníky na lodích, které plují pod jeho vlajkou, platila při jejich práci na palubě lodi vhodná opatření na ochranu jejich zdraví a aby měli přístup k rychlé a přiměřené zdravotní péči.

2.	Každý členský stát zajistí, aby námořníci na palubě lodi na jeho území, kteří potřebují okamžitou zdravotní péči, měli přístup do zdravotnických zařízení členského státu na pevnině.

3.	Požadavky na ochranu zdraví a zdravotní péči na palubě zahrnují normy opatření, které mají námořníkům zajistit ochranu zdraví a zdravotní péči pokud možno srovnatelnou s ochranou a péčí, která je obecně k dispozici pracovníkům na pevnině.

Norma A4.1 – Zdravotní péče na palubě lodi a na pevnině

Každý členský stát zajistí, aby byla přijata opatření pro zabezpečení ochrany zdraví a zdravotní péče, včetně nezbytné stomatologické péče pro námořníky pracující na lodi, která pluje pod jeho vlajkou, a tato opatření:

a)	zajistí, aby byla na námořníky uplatňována obecná ustanovení o ochraně zdraví při práci a zdravotní péči podle jejich povinností, jakož i zvláštní ustanovení specifická pro práci na palubě lodi;

zajistí, aby byla námořníkům poskytnuta ochrana zdraví a zdravotní péče, pokud možno srovnatelná s ochranou a péčí, která je obecně k dispozici pracovníkům na pevnině, včetně rychlého přístupu k nutným lékům, zdravotnickému vybavení a zařízení pro diagnostiku a léčbu a ke zdravotnickým informacím a odborným zkušenostem;

c)	oprávní námořníky k neprodlené návštěvě kvalifikovaného lékaře nebo stomatologa v přístavu, kde loď staví, je-li to možné;

d)	nejsou omezena na léčbu nemocných nebo zraněných námořníků, ale zahrnují opatření preventivní povahy, jako jsou programy podpory zdraví a zdravotnického vzdělávání.

2.	Příslušný orgán stanoví standardní formulář zdravotní zprávy, který budou používat velitelé lodí a příslušní zdravotničtí pracovníci na pevnině a na palubě lodi. Vyplněný formulář a jeho obsah budou považovány za důvěrné a budou použity pouze jako pomůcka při léčbě námořníků.

3.	Každý členský stát přijme právní předpisy, které stanoví požadavky pro zařízení lůžkové a zdravotní péče na palubě a na vybavení a výcvik na lodích, které plují pod jeho vlajkou.

Vnitrostátní právní předpisy stanoví alespoň tyto požadavky:

všechny lodi musí mít na palubě lékárničku, zdravotnické vybavení a zdravotní příručku, jež konkrétně předepíše a pravidelně kontroluje příslušný orgán; vnitrostátní požadavky se stanoví s přihlédnutím k druhu lodi, počtu osob na palubě a povaze, místu určení a trvání plaveb a příslušným vnitrostátním a mezinárodním doporučeným zdravotním normám;

lodi převážející 100 či více osob, kterých se obvykle užívá pro mezinárodní plavby trvající déle než 72 hodin, musí mít na palubě kvalifikovaného lékaře pověřeného zdravotní péčí; vnitrostátní právní předpisy rovněž stanoví, které další lodi jsou povinny mít na palubě kvalifikovaného lékaře, mimo jiné s přihlédnutím ke skutečnostem, jako jsou délka, povaha a podmínky plavby a počet námořníků na palubě;

lodi, které nemají na palubě žádného lékaře, musí mít na palubě nejméně jednoho námořníka, který je v rámci svých obvyklých povinností pověřen zdravotní péčí a podáváním léků, nebo nejméně jednoho námořníka na palubě způsobilého poskytovat první pomoc; osoby, jež jsou pověřeny zdravotní péčí na palubě a které nejsou lékaři, musí mít úspěšně dokončený výcvik zdravotní péče, který splňuje požadavky Mezinárodní úmluvy o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 v platném znění (dále jen „STCW“); námořníci určení k poskytování první pomoci musí mít úspěšně dokončený výcvik první pomoci, který splňuje požadavky STCW; vnitrostátní právní předpisy stanoví požadovanou úroveň schváleného výcviku, mimo jiné s přihlédnutím ke skutečnostem, jako jsou délka, povaha a podmínky plavby a počet námořníků na palubě, a

příslušný orgán předem určeným systémem zajistí, aby bylo pro plavidla na moři 24 hodin denně k dispozici zdravotní poradenství prostřednictvím rádia nebo družice, včetně poradenství specialistů; zdravotní poradenství včetně předávání zdravotních zpráv prostřednictvím rádia nebo družice mezi lodí a poradci na pevnině musí být bezplatně k dispozici všem lodím bez ohledu na to, pod kterou vlajkou plují.

Pravidlo 4.2 – Odpovědnost majitelů lodí

Každý členský stát zajistí, aby na lodích, které plují pod jeho vlajkou, existovala opatření, která zajistí námořníkům zaměstnaným na lodích právo na materiální pomoc a podporu ze strany majitele lodi, pokud jde o finanční důsledky nemoci, úrazu nebo úmrtí, ke kterým došlo v době, kdy sloužili v rámci pracovní dohody námořníka, nebo v důsledku jejich pracovního poměru na základě takové dohody.

2.	Tímto pravidlem nejsou dotčeny žádné jiné právní prostředky nápravy, které může námořník uplatnit.

Norma A4.2 – Odpovědnost majitelů lodí

Každý členský stát přijme právní předpisy vyžadující, aby majitelé lodí, které plují pod jeho vlajkou, odpovídali za ochranu zdraví všech námořníků pracujících na palubě lodí a zdravotní péči o ně v souladu s těmito minimálními normami:

majitelé lodí jsou povinni nést náklady na námořníky pracující na jejich lodích vzniklé v důsledku nemoci a úrazu námořníků, ke kterým došlo ode dne nástupu do služby do dne, kdy jsou námořníci považováni za řádně repatriované, nebo ke kterým došlo v důsledku jejich pracovního poměru mezi těmito dny;

b)	majitelé lodí poskytnou finanční záruku, aby zajistili odškodnění v případě úmrtí nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti námořníků v důsledku pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo pracovního rizika, jak stanoví vnitrostátní právo, pracovní dohoda námořníka nebo kolektivní smlouva;

c)	majitelé lodí jsou povinni nést náklady zdravotní péče, včetně léčby a zajištění nezbytných léků a léčebných pomůcek, a stravování a ubytování mimo domov, než se nemocný nebo zraněný námořník uzdraví nebo než je nemoc nebo pracovní neschopnost prohlášena za trvalou, a

d)	majitelé lodí jsou povinni zaplatit náklady pohřbu v případě úmrtí, ke kterému došlo na palubě nebo na pevnině během trvání pracovního poměru námořníka.

2.	Vnitrostátní právní předpisy mohou omezit povinnost majitele lodi hradit náklady zdravotní péče, stravování a ubytování na dobu, která nesmí být kratší než šestnáct týdnů ode dne úrazu nebo počátku nemoci.

Pokud nemoc nebo úraz vede k pracovní neschopnosti, je majitel lodi povinen:

a)	zaplatit plnou mzdu po dobu, kdy nemocní nebo zranění námořníci zůstanou na palubě nebo dokud nebudou námořníci repatriováni v souladu s touto dohodou, a

b)	zaplatit plnou nebo částečnou mzdu, jak ukládají vnitrostátní právní předpisy nebo kolektivní smlouvy od okamžiku, kdy jsou námořníci repatriováni nebo vyloděni, do jejich uzdravení nebo, pokud k tomu dojde dříve, než získají nárok na peněžní dávky podle právních předpisů dotčeného členského státu.

4.	Vnitrostátní právní předpisy mohou omezit povinnost majitele lodi platit plnou nebo částečnou mzdu námořníka, který již není na palubě, na dobu, která nesmí být kratší než šestnáct týdnů ode dne úrazu nebo počátku nemoci.

Vnitrostátní právní předpisy mohou majitele lodi zprostit odpovědnosti

a)	za úraz, ke kterému došlo jinak než při službě na lodi;

b)	za úraz nebo nemoc v důsledku záměrného nesprávného jednání nemocného, zraněného nebo zemřelého námořníka a

c)	za nemoc nebo oslabení záměrně zamlčené při uzavírání pracovního poměru.

6.	Vnitrostátní právní předpisy mohou majitele lodi zprostit povinnosti hradit náklady zdravotní péče, stravování, ubytování a pohřbu v míře, v jaké tuto odpovědnost převezmou orgány veřejné správy.

7.	Majitelé lodí nebo jejich zástupci přijmou opatření k ochraně majetku, který na palubě zanechají nemocní nebo zranění či zemřelí námořníci, a k vrácení tohoto majetku námořníkům nebo jejich nejbližším příbuzným.

Pravidlo 4.3 – Bezpečnost a ochrana zdraví a předcházení nehodám

1.	Každý členský stát zajistí, aby byla námořníkům na lodích, které plují pod jeho vlajkou, poskytnuta ochrana zdraví při práci a aby na palubě lodi žili, pracovali a vzdělávali se v bezpečném a hygienickém prostředí.

Každý členský stát vypracuje a vyhlásí vnitrostátní pokyny pro řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na palubách lodí, která plují pod jeho vlajkou, po konzultaci s reprezentativními organizacemi majitelů lodí a námořníků a s ohledem na platné kodexy, pokyny a normy doporučené mezinárodními organizacemi, vnitrostátními orgány veřejné správy a námořními organizacemi.

3.	Každý členský stát přijme právní předpisy a jiná opatření, které řeší otázky uvedené v této dohodě s ohledem na příslušné mezinárodní nástroje, a stanoví normy pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci a předcházení nehodám na lodích, která plují pod jeho vlajkou.

Norma A4.3 – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a předcházení nehodám

Právní předpisy a jiná opatření přijaté v souladu s pravidlem 4.3 odst. 3 musí obsahovat tato témata:

a)	přijetí a účinné provádění a prosazování politik a programů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na lodích, které plují pod vlajkou daného členského státu, včetně hodnocení rizik a výcviku a školení námořníků;

na palubě realizované programy prevence pracovních nehod, úrazů a nemocí z povolání, pro trvalé zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které zahrnují zástupce námořníků a všechny ostatní osoby zúčastněné na provádění programů, s přihlédnutím k preventivním opatřením, včetně řízení technického zpracování a designu, nahrazování procesů a postupů pro kolektivní a individuální úkoly a užívání osobních ochranných pomůcek, a

c)	požadavky na kontrolu, hlášení a nápravu nebezpečných podmínek a vyšetřování a hlášení pracovních nehod na palubě.

Opatření uvedená v odstavci 1 této normy musí

brát v úvahu příslušné mezinárodní nástroje zabývající se bezpečností a ochranou zdraví při práci obecně a specifickými riziky a upravovat všechny záležitosti významné pro předcházení pracovním nehodám, úrazům a nemocem z povolání, které se mohou týkat práce námořníků, a zejména těm, které jsou specifické pro zaměstnání na moři;

b)	upřesnit povinnosti velitele nebo osoby určené velitelem nebo obou těchto osob převzít zvláštní odpovědnost za provádění a dodržování lodní politiky a programu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a

c)	upřesnit oprávnění námořníků jmenovaných nebo vybraných za zástupce pro bezpečnost k účasti na schůzích lodního výboru pro bezpečnost. Tento výbor je zřízen na palubě lodi, na které je pět či více námořníků.

Právní předpisy a jiná opatření uvedené v pravidle 4.3 odst. 3 musí být pravidelně revidovány po konzultaci se zástupci organizací majitelů lodí a námořníků a v případě potřeby revidovány tak, aby zohlednily změny technologie a výzkum v zájmu trvalého zlepšování politik a programů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zajištění bezpečného pracovního prostředí pro námořníky na lodích, které plují pod vlajkou daného členského státu.

4.	Dodržování požadavků platných mezinárodních nástrojů ohledně přijatelných úrovní rizik na pracovišti na palubě lodi a vývoje a provádění lodních politik a programů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se považuje za plnění požadavků této dohody.

Příslušný orgán zajistí,

a)	aby byly pracovní nehody, úrazy a nemoci z povolání dostatečným způsobem hlášeny;

b)	aby byly vedeny, analyzovány a zveřejňovány komplexní statistické údaje o takových nehodách a nemocech a aby po nich v případě potřeby následoval výzkum obecných trendů a zjištěných rizik a

c)	aby byly pracovní nehody vyšetřovány.

6.	Hlášení a vyšetřování záležitostí týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí být organizováno tak, aby byla zajištěna ochrana osobních údajů námořníků.

7.	Příslušný orgán spolupracuje s organizacemi majitelů lodí a námořníků, aby upozornil všechny námořníky na konkrétní rizika na palubě lodí, například vyvěšováním úředních oznámení obsahujících příslušné pokyny.

8.	Příslušný orgán vyžaduje, aby majitelé lodí provádějící hodnocení rizik týkající se řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci využívali vhodné statistické údaje ze svých lodí a obecných statistických údajů, které poskytuje příslušný orgán.

Pravidlo 4.4 – Přístup k zařízením sociální vybavenosti, která jsou umístěna na pevnině

Každý členský stát zajistí, aby zařízení sociální vybavenosti, která jsou umístěna na pevnině, pokud existují, byla snadno přístupná. Členský stát rovněž v určených přístavech podpoří rozvoj zařízení sociální vybavenosti, aby námořníkům na lodích v přístavu zajistil vhodná zařízení a služby sociální vybavenosti.

Norma A4.4 – Přístup k zařízením sociální vybavenosti, která jsou umístěna na pevnině

V případě, že na jeho území existují zařízení sociální vybavenosti, vyžaduje každý členský stát, aby byla k dispozici pro využití všem námořníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost, rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory nebo sociální původ a bez ohledu na stát vlajky lodi, na které jsou zaměstnáni, najati nebo pracují.

2.	Každý členský stát podporuje rozvoj zařízení sociální vybavenosti ve vhodných přístavech své země a po konzultaci s dotčenými organizacemi majitelů lodí a námořníků určí, které přístavy mají být považovány za vhodné.

3.	Každý členský stát povzbuzuje zřizování sociálních rad, které budou pravidelně kontrolovat zařízení a služby sociální vybavenosti, aby zajistily jejich vhodnost s ohledem na změny potřeb námořníků vyplývající z technického, provozního a jiného vývoje v námořním odvětví.

HLAVA 5

ZAJIŠTĚNÍ SOULADU A PROSAZOVÁNÍ

Pravidlo 5.1.5 – Postupy projednání stížnosti na lodi

1.	Každý členský stát vyžaduje, aby lodi, které plují pod jeho vlajkou, měly zavedeny postupy pro spravedlivé, účinné a rychlé řešení stížností námořníků na porušování požadavků úmluvy (včetně práv námořníků).

2.	Každý členský stát zakáže a trestá jakoukoli formu pronásledování námořníka za podání stížnosti.

3.	Tímto pravidlem není dotčeno právo námořníka žádat o nápravu všemi právními prostředky, které námořník považuje za vhodné.

Norma A5.1.5 – Postupy projednání stížnosti na lodi

1.	Aniž je dotčena jakákoli širší oblast působnosti, kterou mohou stanovit vnitrostátní právní předpisy nebo kolektivní smlouvy, mohou námořníci na lodi využívat postupy k podávání stížností týkajících se jakékoli záležitosti, která údajně zakládá porušení požadavků úmluvy (včetně práv námořníků).

Každý členský stát zajistí, aby jeho právní předpisy stanovily vhodné postupy projednání stížnosti na lodi, aby byly splněny požadavky pravidla 5.1.5. Tyto postupy musí směřovat k řešení stížnosti na nejnižší možné úrovni. Ve všech případech však musí mít námořníci právo podat stížnost přímo veliteli, a pokud to budou považovat za nutné, příslušným vnějším orgánům.

Postupy projednání stížnosti na lodi musí zahrnovat právo námořníka být během projednávání stížnosti doprovázen nebo zastoupen, jakož i ochranné prvky proti možnosti viktimizace námořníků za podání stížnosti. Termín „viktimizace“ zahrnuje veškeré činy jakékoli osoby namířené proti námořníkovi za podání stížnosti, která není zřejmě zlomyslná nebo podaná ve zlém úmyslu.

Kromě stejnopisu své pracovní dohody námořníka musí mít všichni námořníci stejnopis postupů projednání stížnosti platné na dané lodi. Tyto informace zahrnují kontaktní údaje o příslušném orgánu státu vlajky, a pokud se liší, orgánu v zemi bydliště námořníků a jméno osoby nebo osob na palubě lodi, které mohou námořníkům důvěrně poskytnout nestranné poradenství ve věci jejich stížnosti a jinak jim pomoci v postupech projednání stížnosti, které jsou námořníkům k dispozici na lodi.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Po případné změně kteréhokoli ustanovení Úmluvy o práci na moři z roku 2006, a pokud to požaduje kterákoli ze smluvních stran této dohody, se přezkoumá uplatňování této dohody.

Sociální partneři uzavírají tuto dohodu s podmínkou, že nevstoupí v platnost přede dnem vstupu v platnost Úmluvy MOP o práci na moři z roku 2006, který nastane dvanáct měsíců po dni, kdy bude u Mezinárodní organizace práce registrována ratifikace alespoň 30 členů s celkovým podílem na hrubé světové prostornosti lodí ve výši 33 procent.

Členské státy nebo sociální partneři mohou zachovat nebo zavést příznivější ustanovení pro námořníky, než jsou ustanovení této dohody.

Touto dohodou nejsou dotčeny žádné přísnější nebo zvláštní stávající právní předpisy Společenství.

Tato dohoda nemá vliv na žádné právo, zvyky nebo dohody, které poskytují příznivější podmínky pro dotčené námořníky. Například podmínkami této dohody není dotčena směrnice Rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, směrnice Rady 92/29/EHS o minimálních bezpečnostních a zdravotních předpisech pro zlepšení lékařské péče na palubách plavidel ani směrnice Rady 1999/63/ES o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků (bude změněna v souladu s přílohou A této dohody).

Provádění této dohody není platným důvodem pro snížení obecné úrovně ochrany námořníků v oblasti působnosti této dohody.

EVROPSKÁ FEDERACE PRACOVNÍKŮ V DOPRAVĚ (ETF)

SVAZ PROVOZOVATELŮ NÁMOŘNÍCH PLAVIDEL EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ (ECSA)

PŘEDSEDA VÝBORU PRO ODVĚTVOVÝ DIALOG O NÁMOŘNÍ DOPRAVĚ

V BRUSELU DNE 19. KVĚTNA 2008.

PŘÍLOHA A

ZMĚNY DOHODY O ÚPRAVĚ PRACOVNÍ DOBY NÁMOŘNÍKŮ UZAVŘENÉ DNE 30. ZÁŘÍ 1998

Sociální partneři v diskusi, která vedla k uzavření dohody k Úmluvě o práci na moři z roku 2006, prozkoumali i dohodu o úpravě pracovní doby námořníků uzavřenou dne 30. září 1998, aby ověřili, zda je v souladu s odpovídajícími ustanoveními úmluvy, a přijali případné nezbytné změny.

Sociální partneři následně přijali níže uvedené změny dohody o úpravě pracovní doby námořníků:

1) Ustanovení 1

Doplňuje se nový bod, který zní:

„3.

2) Ustanovení 2 písm. c)

V ustanovení 2 se písmeno c) nahrazuje tímto:

„c)	‚námořníkem‘ osoba, která je zaměstnána, najata či pracuje v jakémkoli postavení na palubě plavidla, na které se vztahuje tato dohoda;“.

3) Ustanovení 2 písm. d)

V ustanovení 2 se písmeno d) nahrazuje tímto:

„d)

4) Ustanovení 6

Ustanovení 6 se nahrazuje tímto:

„1.	Námořníci mladší osmnácti let nesmějí pracovat v noci. Pro účely tohoto ustanovení je ‚noc‘ vymezena v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi. Zahrnuje dobu nejméně devíti hodin počínající nejpozději půlnocí a končící nejdříve v 5:00 hodin.

Příslušný orgán může učinit výjimku z přísného dodržování omezení noční práce v případě, že

a)	by byl narušen efektivní výcvik dotčených námořníků podle stanovených programů a rozpisů nebo

b)	zvláštní povaha úkolu nebo uznávaného výcvikového programu vyžaduje, aby námořníci, pro které platí výjimka, plnili úkoly v noci, a orgán po konzultaci s dotčenými organizacemi provozovatelů námořních plavidel a námořníků rozhodne, že práce nepoškodí jejich zdraví nebo dobrý celkový stav.

5) Ustanovení 13

V ustanovení 13 bodě 1 se první věta nahrazuje tímto:

„1.	Námořníci nesmějí pracovat na plavidle, pokud nemají lékařské osvědčení, že jsou zdravotně způsobilí k plnění svých povinností.

2.	Výjimky lze povolit pouze na základě této dohody.

3.	Příslušný orgán vyžaduje, aby před započetím práce na plavidle měli námořníci platné lékařské osvědčení, které dosvědčuje, že jsou zdravotně způsobilí k plnění povinností, které mají na moři provádět.

6.	Lékařské osvědčení musí být vydáno řádně kvalifikovaným lékařem nebo v případě osvědčení týkajícího se výhradně zraku osobou uznanou příslušným orgánem za způsobilou vydávat takové osvědčení. Lékaři musí být ve svém lékařském hodnocení při provádění lékařských prohlídek zcela odborně nezávislí.

7.	Námořníci, kterým nebylo osvědčení vydáno nebo jim bylo stanoveno omezení jejich pracovní schopnosti, zejména pokud jde o dobu, oblast práce nebo plavby, dostanou příležitost nechat se ještě jednou prohlédnout jiným nezávislým lékařem nebo nezávislým lékařským rozhodovacím subjektem.

Každé lékařské osvědčení musí konkrétně uvádět, že

a)	sluch a zrak dotčeného námořníka a barevné vidění v případě, že námořník má být zaměstnán ve funkcích, kde by způsobilost k prováděné práci mohla být ovlivněna vadným barevným viděním, jsou uspokojivé a

b)	není pravděpodobné, že by se zdravotní stav dotčeného námořníka v důsledku služby na moři zhoršil nebo by činil námořníka nezpůsobilým k takové službě či ohrožoval zdraví ostatních osob na palubě.

Pokud zvláštní povinnosti, které má dotčený námořník plnit, nebo STCW nevyžadují kratší lhůtu,

a)	je lékařské osvědčení platné nejvýše po dobu dvou let; je-li však námořník mladší osmnácti let, je maximální doba platnosti jeden rok;

b)	osvědčení barevného vidění je platné nejvýše po dobu šesti let.

10.

a)	doba takového povolení nepřesáhne tři měsíce a

b)	dotčený námořník vlastní nedávno vydané lékařské osvědčení, jehož doba platnosti uplynula.

11.	Pokud doba platnosti osvědčení uplyne v průběhu plavby, je osvědčení nadále platné až do zastávky v dalším přístavu, kde může námořník získat lékařské osvědčení od kvalifikovaného lékaře, za předpokladu, že tato doba nepřesáhne tři měsíce.

12.	Lékařské osvědčení pro námořníky pracující na plavidlech obvykle používaných k mezinárodní plavbě musí být uvedeno alespoň v angličtině.“

Následující věty ustanovení 13 bodu 1 a ustanovení 13 bodu 2 se označují jako body 13 až 15.

6) Ustanovení 16

První věta se nahrazuje tímto:

II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné

20.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 124/51

ROZHODNUTÍ RADY

ze dne 27. listopadu 2008

o uzavření Protokolu k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii, jménem Evropského společenství a jeho členských států

(2009/392/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 310 ve spojení s čl. 300 odst. 2 prvním pododstavcem druhou větou a odst. 3 druhým pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na akt o přistoupení připojený ke smlouvě o přistoupení, a zejména na čl. 6 odst. 2 tohoto aktu,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Po zmocnění Komise dne 5. května 2006 byla dokončena jednání se Švýcarskou konfederací o Protokolu k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkajícím se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii.

(2)	Podle rozhodnutí Rady ze dne 26. května 2008 byl tento protokol jménem Evropského společenství podepsán dne 27. května 2008 s výhradou pozdějšího uzavření.

(3)	Protokol by měl být uzavřen,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Protokol k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkající se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii se jménem Evropského společenství a jeho členských států schvaluje.

Znění protokolu se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady provede jménem Společenství a jeho členských států oznámení o schválení podle podmínek stanovených v článku 6 protokolu.

Článek 3

Toto rozhodnutí bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 27. listopadu 2008.

Za Radu

předseda

L. CHATEL

PROTOKOL

k dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkající se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ,

zastoupené Radou Evropské unie, a

BELGICKÉ KRÁLOVSTVÍ,

BULHARSKÁ REPUBLIKA,

ČESKÁ REPUBLIKA,

DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO,

ESTONSKÁ REPUBLIKA

IRSKO,

ŘECKÁ REPUBLIKA,

ŠPANĚLSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA,

ITALSKÁ REPUBLIKA,

KYPERSKÁ REPUBLIKA,

LOTYŠSKÁ REPUBLIKA,

LITEVSKÁ REPUBLIKA

LUCEMBURSKÉ VELKOVÉVODSTVÍ,

MAĎARSKÁ REPUBLIKA,

NIZOZEMSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

RAKOUSKÁ REPUBLIKA,

POLSKÁ REPUBLIKA,

PORTUGALSKÁ REPUBLIKA,

RUMUNSKO,

REPUBLIKA SLOVINSKO,

SLOVENSKÁ REPUBLIKA,

FINSKÁ REPUBLIKA,

ŠVÉDSKÉ KRÁLOVSTVÍ

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,

dále jen „členské státy“, rovněž zastoupené Radou Evropské unie,

na jedné straně, a

Švýcarská konfederace, dále jen „Švýcarsko“,

na straně druhé,

dále jen „smluvní strany“,

S OHLEDEM NA Dohodu ze dne 21. června 1999 mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob (dále jen „dohoda“), která vstoupila v platnost dne 1. června 2002,

S OHLEDEM NA Protokol ze dne 26. října 2004 k Dohodě ze dne 21. června 1999 mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob, týkající se účasti České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii (dále jen „protokol z roku 2004“), který vstoupil v platnost dne 1. dubna 2006,

S OHLEDEM NA přistoupení Bulharské republiky a Rumunska (dále jen „nové členské státy“) k Evropské unii dne 1. ledna 2007,

VZHLEDEM K TOMU, že se nové členské státy mají stát smluvními stranami dohody,

S OHLEDEM NA to, že akt o přistoupení zmocňuje Radu Evropské unie k uzavření, jménem členských států Evropské unie, protokolu o přistoupení nových členských států k dohodě,

SE DOHODLY TAKTO:

Článek 1

1. Nové členské státy se stávají smluvními stranami dohody.

2. Od vstupu tohoto protokolu v platnost jsou ustanovení dohody závazná pro nové členské státy jako pro stávající smluvní strany dohody za podmínek stanovených v tomto protokolu.

Článek 2

V textu dohody a v příloze I dohody se provedou tyto úpravy:

Seznam smluvních stran dohody se nahrazuje tímto:

„EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ,

BELGICKÉ KRÁLOVSTVÍ,

BULHARSKÁ REPUBLIKA,

ČESKÁ REPUBLIKA,

DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO,

ESTONSKÁ REPUBLIKA,

IRSKO,

ŘECKÁ REPUBLIKA,

ŠPANĚLSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

FRANCOUZSKÁ REPUBLIKA,

ITALSKÁ REPUBLIKA,

KYPERSKÁ REPUBLIKA

LOTYŠSKÁ REPUBLIKA,

LITEVSKÁ REPUBLIKA,

LUCEMBURSKÉ VELKOVÉVODSTVÍ,

MAĎARSKÁ REPUBLIKA,

MALTA,

NIZOZEMSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

RAKOUSKÁ REPUBLIKA,

POLSKÁ REPUBLIKA,

PORTUGALSKÁ REPUBLIKA,

RUMUNSKO,

REPUBLIKA SLOVINSKO,

SLOVENSKÁ REPUBLIKA,

FINSKÁ REPUBLIKA,

ŠVÉDSKÉ KRÁLOVSTVÍ,

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA

na jedné straně, a

ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE

na straně druhé,“;

Článek 10 dohody se mění takto:

vkládá se nový odstavec, který zní:

„1b. Po vstupu v platnost protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran si může Švýcarsko po dobu dvou let zachovat množstevní omezení ohledně přístupu pracovníků zaměstnaných ve Švýcarsku a osob samostatně výdělečně činných, kteří jsou státními příslušníky Bulharské republiky a Rumunska, pro následující dvě kategorie pobytu: pobyt na dobu delší než čtyři měsíce a zároveň kratší než jeden rok a pobyt na dobu jednoho roku nebo delší. Pro pobyt kratší než čtyři měsíce nebudou uplatňována žádná množstevní omezení.

Před koncem uvedeného přechodného období přezkoumá smíšený výbor na základě zprávy Švýcarska fungování přechodného období uplatňovaného na státní příslušníky nových členských států. Po ukončení přezkoumání a nejpozději do konce uvedeného období oznámí Švýcarsko smíšenému výboru, zda bude i nadále uplatňovat množstevní omezení na pracovníky zaměstnané ve Švýcarsku. Švýcarsko může taková opatření uplatňovat po dobu pěti let po vstupu uvedeného protokolu v platnost. Bez takového oznámení skončí přechodné období po uplynutí dvouletého období uvedeného v prvním pododstavci.

Na konci přechodného období podle tohoto odstavce se veškerá množstevní omezení uplatňovaná na státní příslušníky Bulharské republiky a Rumunska zruší. Tyto členské státy jsou oprávněny pro stejné období zavést stejná množstevní omezení pro státní příslušníky Švýcarska.“;

za odstavec 2a se vkládá nový odstavec, který zní:

„2b. Švýcarsko a Bulharská republika a Rumunsko mohou po dobu dvou let po vstupu protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran v platnost zachovat kontroly týkající se priority pracovníků začleněných do běžného trhu práce a mzdových a pracovních podmínek uplatňovaných na státní příslušníky dotyčné druhé smluvní strany. Stejné kontroly mohou být zachovány u osob poskytujících služby v souladu s čl. 5 odst. 1 této dohody v těchto čtyřech odvětvích: zahradnictví, stavebnictví včetně souvisejících oborů, bezpečnostní služby, průmyslové čištění a všeobecný úklid (kódy NACE (1) 01.41; 45.1 až 4; 74.60; 74.70). Pokud jde o přístup na trh práce, bude Švýcarsko během přechodných období uvedených v odstavcích 1b, 2b, 3b a 4c upřednostňovat pracovníky, kteří jsou státními příslušníky nových členských států, před pracovníky, kteří nejsou státními příslušníky zemí EU nebo ESVO. Kontroly týkající se priority pracovníků začleněných do běžného trhu práce se nevztahují na poskytovatele služeb, které jsou liberalizovány zvláštní dohodou mezi smluvními stranami o poskytování služeb (včetně dohody o některých aspektech vládních zakázek, pokud se týkají poskytování služeb). Po stejné období mohou být zachovány kvalifikační požadavky pro povolení k pobytu na dobu kratší než čtyři měsíce (2) a pro osoby poskytující služby v souladu s čl. 5 odst. 1 této dohody ve výše zmíněných čtyřech odvětvích.

Do dvou let od vstupu protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran v platnost přezkoumá smíšený výbor fungování přechodných období podle tohoto odstavce na základě zprávy vypracované každou ze smluvních stran, která tato opatření provádí. Po ukončení přezkumu a nejpozději dva roky po vstupu výše uvedeného protokolu v platnost může smluvní strana, která prováděla přechodná opatření podle tohoto odstavce a oznámila smíšenému výboru svůj záměr pokračovat v provádění těchto opatření, pokračovat v jejich provádění po dobu pěti let od vstupu uvedeného protokolu v platnost. Bez takového oznámení skončí přechodné období po uplynutí dvouletého období uvedeného v prvním pododstavci.

Na konci přechodného období podle tohoto odstavce se zruší všechna omezení uvedená výše v tomto odstavci.

za odstavec 3a se vkládá nový odstavec, který zní:

„3b. Od vstupu protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran v platnost a až do konce období uvedeného v odstavci 1b vyhradí Švýcarsko každoročně (pro rata temporis) v rámci své celkové kvóty pro třetí země minimální počet nových povolení k pobytu (3) pro pracovníky zaměstnané ve Švýcarsku a osoby samostatně výdělečně činné, kteří jsou státními příslušníky těchto nových členských států, podle této tabulky:

Období	Počet povolení pro dobu jednoho roku nebo delší	Počet povolení pro dobu delší než čtyři měsíce a zároveň kratší než jeden rok
Do konce prvního roku	362	3 620
Do konce druhého roku	523	4 987
Do konce třetího roku	684	6 355
Do konce čtvrtého rok	885	7 722
Do konce pátého roku	1 046	9 090

za odstavec 4b se vkládá nový odstavec, který zní:

„4c. 4c. Po skončení období uvedeného v odstavci 1b a v tomto odstavci a až po dobu deseti let od vstupu protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran v platnost se na státní příslušníky nových členských států použijí ustanovení čl. 10 odst. 4 dohody.

V případě vážného narušení svého trhu práce nebo hrozby takového narušení oznámí Švýcarsko nebo některý z nových členských států, který provádí přechodná opatření, takové okolnosti smíšenému výboru, a to před skončením pětiletého přechodného období uvedeného v odstavci 2b druhém pododstavci. V takovém případě může oznamující země na pracovníky zaměstnané na jejím území nadále uplatňovat opatření uvedená v odstavcích 1b, 2b a 3b až po dobu sedmi let od vstupu uvedeného protokolu v platnost a roční počet povolení k pobytu uvedených v odstavci 1b je následující:

Období	Počet povolení pro dobu jednoho roku nebo delší	Počet povolení pro dobu delší než čtyři měsíce a zároveň kratší než jeden rok
Do konce šestého roku	1 126	10 457
Do konce sedmého roku	1 207	11 664“

za odstavec 5a se vkládá nový odstavec, který zní:

„5b. Přechodná ustanovení odstavců 1b, 2b, 3b a 4c, zejména ustanovení odstavce 2b týkající se priority pracovníků začleněných do běžného trhu práce a kontrol mzdových a pracovních podmínek, se nepoužijí na pracovníky a osoby samostatně výdělečně činné, kteří mají v době vstupu v platnost protokolu k této dohodě týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran, oprávnění vykonávat na území smluvních stran ekonomickou činnost. Takové osoby zejména požívají profesní a zeměpisné mobility.

Držitelé povolení k pobytu platného pro dobu kratší než jeden rok mají nárok na jeho prodloužení; nelze proti nim uplatnit vyčerpání množstevních omezení. Držitelé povolení platného pro dobu jednoho roku nebo delší mají automaticky nárok na jeho prodloužení. Takoví pracovníci a osoby samostatně výdělečně činné proto požívají práva na volný pohyb, které je udělováno usazeným osobám na základě základních ustanovení této dohody, a zejména článku 7 této dohody, od vstupu uvedeného protokolu v platnost.“;

3)	V příloze I čl. 27 odst. 2 dohody se odkaz na „čl. 10 odst. 2, 2a, 4a a 4b“ nahrazuje odkazem na „čl. 10 odst. 2, 2a, 2b, 4a, 4b a 4c“.

Článek 3

Odchylně od článku 25 přílohy I dohody se použijí přechodná období podle přílohy I tohoto protokolu.

Článek 4

1. Příloha II dohody se mění podle přílohy 2 tohoto protokolu.

2. Příloha III dohody se mění rozhodnutím smíšeného výboru zřízeného článkem 14 dohody.

Článek 5

1. Přílohy 1 a 2 tohoto protokolu tvoří jeho nedílnou součást.

2. Tento protokol spolu s protokolem z roku 2004 tvoří nedílnou součást dohody.

Článek 6

1. Tento protokol bude ratifikován nebo schválen Radou Evropské unie jménem členských států a Evropského společenství a Švýcarskou konfederací v souladu s jejich vlastními postupy.

2. Rada Evropské unie a Švýcarsko si navzájem oznámí dokončení těchto postupů.

Článek 7

Tento protokol vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po dni uložení poslední ratifikační listiny nebo listiny o schválení.

Článek 8

Tento protokol zůstává v platnosti po stejnou dobu a za stejných podmínek jako dohoda.

Článek 9

1. Tento protokol a k němu připojená prohlášení jsou sepsány v jazyce anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

2. Bulharské a rumunské znění dohody, včetně všech příloh, protokolů a závěrečného aktu mají stejnou platnost. Závazná znění dohody v těchto nových jazycích schválí smíšený výbor zřízený článkem 14 dohody.

Съставено в Брюксел, на двадесет и седми май две хиляди и осма година.

Hecho en Bruselas, el veintisiete de mayo de dos mil ocho.

V Bruselu dne dvacátého sedmého května dva tisíce osm.

Udfærdiget i Bruxelles den syvogtyvende maj to tusind og otte.

Geschehen zu Brüssel am siebenundzwanzigsten Mai zweitausendacht.

Kahe tuhande kaheksanda aasta maikuu kahekümne seitsmendal päeval Brüsselis.

Έγινε στις Βρυξέλλες, στις είκοσι εφτά Μαΐου δύο χιλιάδες οκτώ.

Done at Brussels on the twenty-seventh day of May in the year two thousand and eight.

Fait à Bruxelles, le vingt-sept mai deux mille huit.

Fatto a Bruxelles, addì ventisette maggio duemilaotto.

Briselē, divtūkstoš astotā gada divdesmit septītajā maijā.

Priimta du tūkstančiai aštuntų metų gegužės dvidešimt septintą dieną Briuselyje.

Kelt Brüsszelben, a kétezer-nyolcadik év május havának huszonhetedik napján.

Magħmul fi Brussell, fis-sebgħa u għoxrin jum ta' Mejju tas-sena elfejn u tmienja.

Gedaan te Brussel, de zevenentwintigste mei tweeduizend acht.

Sporządzono w Brukseli, dnia dwudziestego siódmego maja roku dwa tysiące ósmego.

Feito em Bruxelas, em vinte e sete de Maio de dois mil e oito.

Întocmit la Bruxelles, douăzeci și șapte mai două mii opt.

V Bruseli dňa dvadsiateho siedmeho mája dvetisícosem.

V Bruslju, dne sedemindvajsetega maja leta dva tisoč osem.

Tehty Brysselissä kahdentenakymmenentenäseitsemäntenä päivänä toukokuuta vuonna kaksituhattakahdeksan.

Som skedde i Bryssel den tjugosjunde maj tjugohundraåtta.

За държавите-членки

Por los Estados miembros

Za členské státy

For medlemsstaterne

Für die Mitgliedstaaten

Liikmesriikide nimel

Για τα κράτη μέλη

For the Member States

Pour les États membres

Per gli Stati membri

Dalībvalstu vārdā

Valstybių narių vardu

A tagállamok részéről

Għall-Istati Membri

Voor de lidstaten

W imieniu państw członkowskich

Pelos Estados-Membros

Pentru statele membre

Za členské štáty

Za države članice

Jäsenvaltioiden puolesta

På medlemsstaternas vägnar

За Европейската общност

Por la Comunidad Europea

Za Evropské společenství

For Det Europæiske Fællesskab

Für die Europäische Gemeinschaft

Euroopa Ühenduse nimel

Για την Ευρωπαϊκή Κοινότητα

For the European Community

Pour la Communauté européenne

Per la Comunità europea

Eiropas Kopienas vārdā

Europos bendrijos vardu

Az Európai Közösség részéről

Għall-Komunità Ewropea

Voor de Europese Gemeenschap

W imieniu Wspólnoty Europejskiej

Pela Comunidade Europeia

Pentru Comunitatea Europeană

Za Európske spoločenstvo

Za Evropsko skupnost

Euroopan yhteisön puolesta

För Europeiska gemenskapen

Für die Schweizerische Eidgenossenschaft

Pour la Confédération suisse

Per la Confederazione svizzera

(1) NACE: nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 ze dne 9. října 1990 o statistické klasifikaci ekonomických činností v Evropském společenství (Úř. věst. L 293, 24.10.1990, s. 1), nařízení naposledy pozměněné nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 ze dne 29. září 2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).

(2) Pracovníci mohou žádat o krátkodobá povolení k pobytu v rámci kvót uvedených v odstavci 3b i na období kratší než čtyři měsíce.“;

(3) Tato povolení budou udělována navíc ke kvótám uvedeným v článku 10 dohody, které jsou vyhrazeny pro pracovníky a osoby samostatně výdělečně činné, kteří jsou státními příslušníky členských států ke dni podpisu dohody (21. červen 1999) a členských států, které se staly smluvními stranami této dohody prostřednictvím protokolu z roku 2004. Tato povolení budou rovněž udělována navíc k povolením udělovaným v rámci stávajících dvoustranných dohod o výměně praktikantů mezi Švýcarskem a novými členskými státy.“;

PŘÍLOHA 1

Přechodná opatření týkající se nákupu půdy a objektů vedlejšího bydlení

1. Bulharská republika

Bulharská republika může po dobu pěti let od vstupu tohoto protokolu v platnost ponechat v platnosti omezení stanovená v právních předpisech platných ke dni podpisu tohoto protokolu, která se týkají nabývání a vlastnictví půdy pro objekty vedlejšího bydlení státními příslušníky Švýcarska, kteří v Bulharsku trvale nepobývají, a právnickými osobami zřízenými v souladu se švýcarskými právními předpisy.

Na státní příslušníky Švýcarska, kteří v Bulharsku legálně pobývají, se nevztahují ani ustanovení předchozího pododstavce, ani jiná pravidla a postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky Bulharska.

Bulharská republika může po dobu sedmi let od vstupu tohoto protokolu v platnost ponechat v platnosti omezení stanovená v právních předpisech platných ke dni podpisu tohoto protokolu, která se týkají nabývání zemědělské půdy, lesů a lesních pozemků státními příslušníky Švýcarska a právnickými osobami zřízenými v souladu se švýcarskými právními předpisy. V žádném případě nesmí být v souvislosti s nabýváním zemědělské půdy, lesů a lesních pozemků se státním příslušníkem Švýcarska zacházeno méně příznivě než ke dni podpisu tohoto protokolu nebo s většími omezeními než se státním příslušníkem třetí země.

Na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou státními příslušníky Švýcarska a kteří se chtějí usadit a pobývat v Bulharské republice, se nevztahují ustanovení předchozího pododstavce ani jiné postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky Bulharské republiky.

Obecné přezkoumání těchto přechodných opatření se uskuteční ve třetím roce po dni vstupu tohoto protokolu v platnost. Smíšený výbor může rozhodnout o zkrácení nebo ukončení přechodného období uvedeného v prvním pododstavci.

2. Rumunsko

Rumunsko může po dobu pěti let od vstupu tohoto protokolu v platnost ponechat v platnosti omezení stanovená v právních předpisech platných ke dni podpisu tohoto protokolu, která se týkají nabývání a vlastnictví půdy pro objekty vedlejšího bydlení státními příslušníky Švýcarska, kteří v Rumunsku trvale nepobývají, a společnostmi zřízenými v souladu se švýcarskými právními předpisy, které ani nejsou usazeny ani nemají pobočku nebo zastoupení na území Rumunska.

Na státní příslušníky Švýcarska, kteří v Rumunsku legálně pobývají, se nevztahují ani ustanovení předchozího pododstavce, ani jiná pravidla a postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky Rumunska.

Rumunsko může po dobu sedmi let od vstupu tohoto protokolu v platnost ponechat v platnosti omezení stanovená v právních předpisech platných ke dni podpisu tohoto protokolu, která se týkají nabývání zemědělské půdy, lesů a lesních pozemků státními příslušníky Švýcarska a společnostmi zřízenými v souladu se švýcarskými právními předpisy, které nejsou v Rumunsku usazeny ani zde nejsou zapsány do rejstříku. V žádném případě nesmí být v souvislosti s nabýváním zemědělské půdy, lesů a lesních pozemků se státním příslušníkem Švýcarska zacházeno méně příznivě než ke dni podpisu tohoto protokolu nebo s většími omezeními než se státním příslušníkem třetí země.

Na samostatně hospodařící zemědělce, kteří jsou státními příslušníky Švýcarska a kteří se chtějí usadit a pobývat v Rumunsku, se nevztahují ustanovení předchozího pododstavce ani jiné postupy než ty, které se vztahují na státní příslušníky Rumunska.

PŘÍLOHA 2

Příloha II Dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob se mění takto:

Pod nadpisem „Pro účely této dohody se nařízení upravuje takto:“ v příloze II části A dohody se bod 1 mění takto:

v písmeni i) týkajícím se přílohy III části A se za poslední položku „Slovensko – Švýcarsko“ doplňují nové položky, které znějí:

„Bulharsko – Švýcarsko

Žádné.

Rumunsko – Švýcarsko

Žádná úmluva.“;

v písmeni j) týkajícím se přílohy III části B se za poslední položku „Slovensko – Švýcarsko“ doplňují nové položky, které znějí:

„Bulharsko – Švýcarsko

Žádné.

Rumunsko – Švýcarsko

Žádná úmluva.“

Pod nadpisem „Oddíl A: Akty uvedené v“ bodu 1 „nařízení (EHS) č. 1408/71“ se za položku „304 R 631: nařízení (ES) č. 631/2004…“ vkládá nová položka, která zní:

„Oddíl 2 (Volný pohyb osob – sociální zabezpečení) nařízení Rady (ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006, kterým se z důvodu přistoupení Bulharska a Rumunska upravují některá nařízení a rozhodnutí v oblasti volného pohybu zboží, volného pohybu osob, práva obchodních společností, politiky hospodářské soutěže, zemědělství (včetně veterinárních a rostlinolékařských předpisů), dopravní politiky, daní, statistiky, energetiky, životního prostředí, spolupráce v oblastech spravedlnosti a vnitřních věcí, celní unie, vnějších vztahů, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a orgánů, pokud se jeho ustanovení týkají aktů Společenství uvedených v příloze II této dohody.“

Pod nadpisem „Oddíl A: Akty uvedené v“ bodu 2 „nařízení (EHS) č. 574/72“ se za položku „304 R 631: nařízení (ES) č. 631/2004…“ vkládá nová položka, která zní:

Pod nadpisem „Oddíl B: Akty, které smluvní strany berou na vědomí“ v bodech „4.18. 383 D 0117: rozhodnutí č. 117…“, „4.27. 388 D 64: rozhodnutí č. 136…“, „4.37. 393 D 825: rozhodnutí č. 150 …“ se za položku „12003 TN 02/02 A: Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, …“ a v bodě „4.77: rozhodnutí č. 192 …“ vkládá nová položka, která zní:

5)	Na pracovníky, kteří jsou státními příslušníky Bulharské republiky a Rumunska, se ujednání uvedená v odstavci 1 oddílu „Pojištění pro případ nezaměstnanosti“ protokolu k příloze II vztahují do konce sedmého roku po vstupu tohoto protokolu v platnost.

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ K ÚPRAVĚ PŘÍLOHY III DOHODY

Smluvní strany prohlašují, že pro zajištění řádného plnění dohody bude její příloha III v co možná nejkratší době upravena, aby bylo možné začlenit mj. směrnici 2005/36/ES ve znění směrnice 2006/100/ES a nové předpisy Švýcarska.

PROHLÁŠENÍ ŠVÝCARSKA O AUTONOMNÍCH OPATŘENÍCH ODE DNE PODPISU

Švýcarsko poskytne státním příslušníkům nových členských států prozatímní přístup na svůj trh práce na základě svých vnitrostátních právních předpisů před vstupem přechodných opatření tohoto protokolu v platnost. Pro tyto účely otevře Švýcarsko ve prospěch státních příslušníků nových členských států ode dne podpisu protokolu zvláštní kvóty pro krátkodobá a dlouhodobá pracovní povolení podle čl. 10 odst. 1 dohody. Kvóty budou tyto: 282 dlouhodobých a 1 006 krátkodobých povolení za rok. Kromě toho bude každoročně povolen pobyt kratší než čtyři měsíce 2 011 krátkodobě pracujícím osobám.

20.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 124/67

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 7. května 2009

o regulaci sazeb za ukončení volání v pevných a mobilních sítích v EU

(2009/396/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) (1), a zejména na čl. 19 odst. 1 této směrnice,

po konzultaci s Komunikačním výborem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Podle čl. 8 odst. 3 směrnice 2002/21/ES vnitrostátní regulační orgány přispívají k rozvoji vnitřního trhu mimo jiné tím, že průhledným způsobem spolupracují mezi sebou a s Komisí, aby zajistily rozvoj jednotné regulační praxe. Při posuzování více než 850 návrhů opatření uvedených v článku 7 směrnice 2002/21/ES však vyšlo najevo, že stále přetrvávají nesrovnalosti v regulaci sazeb za ukončení hlasových volání.

(2)

Přestože je ve většině členských států nějaká forma nákladové orientace zpravidla k dispozici, převládají zde rozdíly mezi opatřeními regulace cen. Vedle značné rozmanitosti vybraných nástrojů pro zjišťování nákladů existují rovněž různé postupy používání těchto nástrojů. Tato skutečnost prohlubuje rozdíly mezi velkoobchodními sazbami za ukončení volání, jež se používají v celé Evropské unii, což je pouze částečně vysvětlitelné vnitrostátními specifiky. Skupina evropských regulačních orgánů (ERG) zřízená rozhodnutím Komise 2002/627/ES (2) tuto skutečnost uznala ve svém Společném postoji k symetrii sazeb za ukončení volání v pevných sítích a k symetrii sazeb za ukončení volání v mobilních sítích. Vnitrostátní regulační orgány také v řadě případů povolily vyšší sazby za ukončení volání u malých operátorů pevných či mobilních sítí z toho důvodu, že tito operátoři nově vstoupili na trh a nemohli využít úspor z rozsahu a/nebo podléhají rozdílným nákladovým podmínkám. Tyto asymetrie, přestože se pomalu snižují, existují uvnitř jednotlivých států i překračují jejich hranice. Skupina evropských regulačních orgánů ve svém společném postoji uznala, že sazby za ukončení volání by měly být za normálních okolností symetrické a asymetrie vyžaduje dostatečné zdůvodnění.

(3)

Značné rozdíly v regulaci sazeb za ukončení volání v pevných a mobilních sítích zásadním způsobem narušují hospodářskou soutěž. Na trzích s ukončením volání existuje obousměrný přístup, kdy se předpokládá, že oba propojující operátoři mají z tohoto uspořádání prospěch, ale protože si tito operátoři konkurují ve vztahu k uživatelům, mohou sazby za ukončení volání značně ovlivňovat jejich strategii a konkurenceschopnost. Pokud jsou sazby za ukončení volání nastaveny nad efektivní úrovní nákladů, dochází k významným přesunům mezi trhy volání z pevných a mobilních sítí a spotřebiteli. Navíc na trzích, kde mají operátoři asymetrické tržní podíly, to může vést k významným platbám menších konkurentů větším. Absolutní úroveň sazeb za ukončení volání z mobilních sítí navíc zůstává v řadě členských států vysoká v porovnání se sazbami používanými v řadě zemí mimo Evropskou unii a také při obecném srovnání se sazbami za ukončení volání z pevných sítí, a promítá se tak i nadále do vysoké, třebaže snižující se, ceny pro konečné spotřebitele. Vysoké sazby za ukončení volání většinou vedou k vysokým maloobchodním cenám u odchozích volání a odpovídající nižší míře jejich použití, čímž se snižuje prospěch spotřebitelů.

(4)

Nedostatek harmonizace při uplatňování zásad nákladového účetnictví na stávajících trzích s ukončením volání poukazuje na potřebu společného přístupu, který zajistí větší právní jistotu a správné pobídky pro potenciální investory a sníží regulační zátěž stávajících operátorů, kteří v současné době působí v několika členských státech. Cíl soudržné regulace na trzích s ukončením je jasný a vnitrostátní regulační orgány jej uznávají a Komise jej opakovaně deklarovala v souvislosti s posuzováním návrhů opatření podle článku 7 směrnice 2002/21/ES.

(5)

Jistá opatření předpisového rámce u elektronických komunikačních sítí a služeb vyžadují provedení nezbytných a vhodných mechanismů nákladového účetnictví a povinnosti regulace cen, zejména se jedná o články 9, 11 a 13 ve spojení s 20. bodem odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. března 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) (3).

(6)

Doporučení Komise 2005/698/ES ze dne 19. září 2005 o odděleném účetnictví a systémech nákladového účetnictví podle předpisového rámce pro elektronické komunikace (4) poskytlo rámec pro soustavné používání zvláštních ustanovení týkajících se nákladového účetnictví a odděleného účetnictví, za účelem zlepšit průhlednost regulačních účetních systémů, metodik, procesů kontrol a výkaznictví ve prospěch všech zúčastněných stran.

(7)

Velkoobchodní ukončení hlasových hovorů je služba, jež se vyžaduje k ukončení hovorů na volaná místa (u pevných sítí) či u uživatelů (v případě mobilních sítí). Systém poplatků v EU je založen na tom, že úhradu provádí síť volající strany (z angl. Calling Party Network Pays), což znamená, že poplatek za ukončení je nastaven volanou sítí a hrazen volající sítí. Volané straně se poplatek za tuto službu neúčtuje a obecně nemá žádnou pobídku na cenu za ukončení stanovenou poskytovatelem sítě reagovat. Pokud jde o hospodářskou soutěž, je v těchto souvislostech hlavní starostí regulačních orgánů stanovení nadměrných cen. Vysoké ceny za ukončení se nakonec kompenzují prostřednictvím vyšších poplatků za hovory pro konečné uživatele. Vzhledem k obousměrnosti přístupu, která existuje na trzích s ukončením volání, patří mezi další případné problémy v oblasti hospodářské soutěže křížové subvencování mezi operátory. Tyto případné problémy hospodářské soutěže jsou pro oba trhy s ukončením volání z pevných a mobilních sítí společné. Proto tedy s ohledem na možnosti a pobídky, jež operátoři provádějící ukončení k výraznému zvýšení cen nad náklady mají, se nákladová orientace považuje za nejvhodnější zásah při řešení této záležitosti ve střednědobém horizontu. 20. bod odůvodnění směrnice 2002/19/ES uvádí, že metoda úhrady nákladů by měla být přizpůsobena konkrétním okolnostem. Vzhledem k zvláštnímu charakteru trhů s ukončením volání a souvisejícím obavám ohledně hospodářské soutěže a distribuce Komise již delší dobu zastává názor, že stanovením společného přístupu založeném na efektivním standardu nákladů a použití symetrických sazeb za ukončení by se zvýšila účinnost, podpořila udržitelná hospodářská soutěž a zlepšily se podmínky pro uživatele, pokud jde o ceny a nabídku služeb.

(8)

Podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2002/21/ES členské státy zajistí, aby při plnění regulačních úkolů stanovených v uvedené směrnici a ve zvláštních směrnicích, zejména těch, jejichž cílem je zajištění účinné hospodářské soutěže, vnitrostátní regulační orgány v nejvyšší míře zohlednily potřebu vytvářet předpisy, jež jsou z technologického hlediska neutrální. Ustanovení čl. 8 odst. 2 směrnice 2002/21/ES dále od vnitrostátních regulačních orgánů vyžaduje, aby vnitrostátní regulační orgány podporovaly hospodářskou soutěž tím, že mimo jiné zajistí, aby všichni uživatelé získali maximální výhody z hlediska možnosti volby, ceny a kvality služeb a aby nedocházelo k narušování či omezování hospodářské soutěže. V zájmu dosažení těchto cílů a jednotného uplatňování ve všech členských státech by regulované sazby za ukončení měly být co nejdříve sníženy na cenu nákladů efektivního operátora.

(9)	V konkurenčním prostředí by operátoři soutěžili na základě běžných nákladů a nebyli by odměněni za náklady vzniklé z nehospodárnosti. Údaje historických nákladů musí být proto přizpůsobeny údajům běžných nákladů, aby odpovídaly nákladům efektivního operátora, jenž používá moderní technologii.

(10)

Operátoři, kteří jsou odměněni za skutečné náklady vzniklé za ukončení, mají málo pobídek ke zvýšení své efektivnosti. Provádění modelu postupem zdola nahoru je v souladu s pojetím rozvoje sítě u efektivního operátora, kde je ekonomický/inženýrský model efektivní sítě postaven za použití běžných nákladů. To odráží spíše potřebné množství vybavení než to, co bylo skutečně poskytnuto a nebere na vědomí historické náklady.

(11)

Vzhledem k tomu, že model zdola nahoru vychází především z odvozených údajů, např. náklady sítě se vypočítávají za použití informací od prodejců vybavení, mohou mít regulátoři zájem sladit výsledky modelu zdola nahoru s výsledky modelu shora dolů, aby byly k dispozici co nejvěrohodnější výsledky a aby bylo možné se vyhnout velkým rozdílům v provozních nákladech, kapitálových nákladech a rozložení nákladů mezi hypotetickým a skutečným operátorem. Aby bylo možné určit a zlepšit potenciální nedostatky modelu postupem zdola nahoru, jako je asymetrie informací, může vnitrostátní regulační orgán porovnat výsledky přístupu modelu postupem zdola nahoru s těmi, jež vyplynou z odpovídajícího modelu shora dolů, který používá ověřené údaje.

(12)

Model nákladů by se měl zakládat na volbách efektivních technologií dostupných v časovém rámci, s nímž model počítá, pokud je lze určit. Dnes vytvářený model zdola nahoru by mohl v zásadě vycházet z toho, že páteřní síť pro pevné sítě je založena na síti Next-Generation-Network (NGN). Model zdola nahoru pro mobilní sítě by se měl zakládat na kombinaci 2G a 3G, které se použijí ve vstupní části sítě a budou tak odrážet předpokládanou situaci, zatímco u páteřní sítě by se mohlo předpokládat, že bude založena na NGN.

(13)

S ohledem na zvláštní charakter trhů s ukončením volání by náklady služeb na ukončení měly být vypočteny na základě odhadovaných dlouhodobých přírůstkových nákladů (nákladový model LRIC). U modelu LRIC jsou všechny náklady variabilní a jelikož se předpokládá, že všechna aktiva se v dlouhodobé perspektivě nahradí, umožňuje stanovení poplatků na základě LRIC efektivní návratnost nákladů. Model LRIC počítá pouze s těmi náklady, jež vznikají poskytováním definovaného přírůstku. Koncepce přírůstkových nákladů, který přiděluje pouze efektivně vynaložené náklady, které by nevznikly, pokud by služba zahrnutá do přírůstku již nebyla více poskytována (tj. náklady, kterým bylo možno předejít), podporuje efektivní výrobu a spotřebu a minimalizuje případné narušení hospodářské soutěže. Čím se sazby za ukončení volání více vzdálí od přírůstkových nákladů, tím více se narušuje hospodářská soutěž mezi trhy volání z pevných a mobilních sítí a/nebo operátory s asymetrickými tržními podíly a provozem. Je tedy oprávněné použít přístup založený čistě na LRIC tam, kde je příslušný přírůstek tvořen službou velkoobchodního ukončení volání, která obsahuje pouze náklady, kterým bylo možno předejít. Díky přístupu LRIC by bylo také možné nahradit veškeré fixní i variabilní náklady (jelikož se předpokládá, že v dlouhém období se fixní náklady mění na variabilní), které jsou přírůstkové k poskytování velkoobchodní služby ukončení volání, a tudíž snáze dosáhnout efektivní návratnosti nákladů.

(14)

Náklady, kterým bylo možno předejít, jsou tvořeny rozdílem mezi zjištěnými celkovými dlouhodobými náklady operátora, jenž poskytuje celou paletu služeb a zjištěnými celkovými dlouhodobými náklady operátora, jenž poskytuje celou paletu služeb s výjimkou velkoobchodního ukončení volání poskytovaného třetím stranám (tj. samostatné náklady operátora, jenž neposkytuje ukončení volání třetím stranám). Aby bylo možné zajistit přiměřené přiřazení nákladů, je třeba rozlišit mezi těmi náklady, které souvisejí s provozem, tj. veškeré fixní i variabilní náklady stoupající se zvýšenou úrovní provozu a těmi náklady, které s provozem nesouvisejí, tj. veškeré náklady, které se v souvislosti se zvýšenou úrovní provozu nezvyšují. Aby bylo možné určit náklady související s velkoobchodním ukončováním volání, kterým je možno předejít, neměl by být na náklady, jež s provozem nesouvisejí, brán ohled. Pak může být vhodné nejdříve přiřadit náklady související s provozem k ostatním službám (např. původu volání, SMS, MMS, širokopásmovému přístupu k internetu, pronajatým okruhům atd.), kde je velkoobchodní ukončení hlasového volání konečnou službou, již je třeba vzít do úvahy. Náklady přidělené k velkoobchodním službám ukončení volání by se tak měly rovnat pouze dodatečným nákladům vzniklým při poskytování služby. Následně platí, že nákladové účetnictví velkoobchodních služeb ukončení volání na trzích volání z pevných a mobilních sítí založené na přístupu LRIC by mělo umožnit náhradu pouze těch nákladů, které by nevznikly, pokud by velkoobchodní služba ukončení volání již nebyla třetím stranám poskytována.

(15)

Je zřejmé, že ukončení volání je službou, jež vytváří výhody jak pro volající, tak volanou stranu (pokud by příjemce neobdržel výhodu, nepřijímal by hovor), což dále svědčí o tom, že obě strany se na tvorbě nákladů podílí. Použití zásad původu nákladů ke stanovení cen odrážejících náklady by naznačovalo, že dotčené náklady by měl nést jejich tvůrce. Jestliže rozpoznáme dvojí povahu trhů s ukončením volání, kde náklady vznikají na obou stranách, ne všechny související náklady je třeba nahradit prostřednictvím regulované velkoobchodní sazby za ukončení. Pro účely tohoto doporučení však veškeré náklady, kterým bylo možno předejít, související s poskytováním velkoobchodní služby ukončení hovorů je možno nahradit prostřednictvím velkoobchodní sazby, tzn. všechny z těch nákladů, které rostou v závislosti na zvýšení velkoobchodního provozu ukončení volání.

(16)

Při stanovení sazeb za ukončení by jakákoliv odchylka od jediné úrovně hospodárných nákladů měla být založena na objektivních rozdílech nákladů, které jsou nezávislé na vůli operátorů. U pevných sítí nebyl zjištěn žádný objektivní rozdíl nezávislý na vůli operátora. U mobilních sítí lze nerovnoměrné přidělení spektra považovat za vnější faktor, jehož výsledkem jsou rozdíly v nákladech na jednotku mezi mobilními operátory. Vnější rozdíly v nákladech mohou vyvstat tam, kde se přidělení spektra neuskutečnilo prostřednictvím tržních mechanismů, ale na základě postupného procesu udělování licencí. Tam, kde se přidělení spektra uskutečnilo prostřednictvím tržních mechanismů, jako je veřejná dražba, nebo tam, kde funguje druhotný trh, jsou rozdíly v nákladech způsobené frekvencí určovány především vnitřními faktory a je pravděpodobné, že budou výrazně sníženy či odstraněny.

(17)

Operátorům nově příchozím na trh mohou rovněž vznikat v přechodném období předtím, než dosáhnou minimálního efektivního rozsahu, vyšší jednotkové náklady. V takových situacích jim vnitrostátní regulační orgány, zjistí-li, že existují překážky pro vstup a expanzi na maloobchodním trhu, na přechodné období nejvýše čtyř let po vstupu na trh mohou povolit kompenzaci přírůstkových nákladů, které jsou vyšší než u modelového operátora. Na základě společného postoje skupiny ERG je vhodné stanovit čtyřletý časový rámec pro odstranění asymetrií, a to na základě odhadu, že dosažení tržního podílu mezi 15 a 20 %, tedy úrovně blížící se minimálnímu efektivnímu rozsahu, na trhu volání z mobilních sítí podle všeho trvá tři až čtyři roky po vstupu na trh. Tato situace je odlišná od situace operátorů nově příchozích na trh volání z pevných sítí, kteří mají možnost dosáhnout nízkých jednotkových nákladů tím, že se zaměří na trasy s vysokou hustotou v určitých zeměpisných oblastech a/nebo si pronajmou příslušné sítě od zavedených provozovatelů.

(18)

Prioritním přístupem je metoda odpisování, která odráží hospodářskou hodnotu aktiva. Pokud však není rozvoj silného modelu ekonomických odpisů možný, ostatní přístupy, včetně lineárního odpisu, anuit a poměrných anuit jsou možné. Kritériem výběru mezi alternativními přístupy je, do jaké míry se přiblíží hospodářskému opatření odpisu. Není-li tedy rozvoj silného modelu ekonomických odpisů možný, měl by se profil odpisu všech hlavních aktiv v modelu postupem zdola nahoru prozkoumat odděleně a měl by být vybrán ten přístup, jenž vytváří profil odpisu podobný ekonomickému odpisu.

(19)	Pokud jde o efektivní rozsah, platí u pevných a mobilních trhů rozdílné pokyny. Minimálního efektivního rozsahu lze u pevných a mobilních sektorů dosáhnout na různých úrovních, jelikož závisí na rozdílném právním a obchodním prostředí, jež se ke každému z nich vztahuje.

(20)	Při regulování velkoobchodní sazby za ukončení by vnitrostátní regulační orgány neměly operátory ani vylučovat, ani jim bránit, aby v budoucnosti přešli k alternativnímu uspořádání výměny ukončení provozu, pokud jsou tato uspořádání v souladu s konkurenčním trhem.

(21)

Je třeba zvážit zavedení přechodného období, které by trvalo do 31. prosince 2012 a bylo by dost dlouhé, aby vnitrostátním regulačním orgánům umožnilo zavedení nákladového modelu a aby mohly vhodným způsobem přizpůsobit své obchodní plány, a které by na druhé straně uznalo naléhavou potřebu zajistit, aby spotřebitelé získali maximální výhody, pokud jde o hospodárné sazby založené na nákladech za ukončení volání.

(22)

V případě vnitrostátních regulačních orgánů s omezenými zdroji je možné, že bude k přípravě doporučeného modelu nákladů výjimečně potřeba dodatečné přechodné období. Za takových okolností, pokud je vnitrostátní regulační orgán schopen prokázat, že z jiné metodiky (např. referenčních ukazatelů) než postupem zdola nahoru modelu LRIC založeného na běžných nákladech vyplývají výsledky, jež jsou v souladu s tímto doporučením, a která vytváří účelnější výsledky, jež jsou v souladu s konkurenčním trhem, mohl by zvážit stanovení dočasných cen na základě alternativního modelu až do 1. července 2014. Pokud by po tomto datu pro tyto vnitrostátní regulační orgány s omezenými zdroji bylo objektivně nepřiměřené používat doporučenou metodiku nákladů, mohou nadále až do termínu přezkumu tohoto doporučení používat metodiku alternativní, ledaže by subjekt zřízený pro účely spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány a Komisí včetně jeho souvisejících pracovních skupin poskytl dostatečnou praktickou podporu a poradenství k překonání problému omezených zdrojů a zejména nákladnosti provádění doporučené metodiky. Žádný výsledek vyplývající z alternativních metodik by neměl překročit průměr sazeb za ukončení volání stanovených vnitrostátními regulačními orgány provádějícími doporučenou metodiku nákladů.

(23)	Toto doporučení bylo předmětem veřejných konzultací,

DOPORUČUJE:

Při uložení regulace cen a povinností nákladového účetnictví v souladu s článkem 13 směrnice 2002/19/ES operátorům, již byli vnitrostátními regulačními orgány určeni jako operátoři, kteří mají významnou tržní sílu na trzích s velkoobchodním ukončením hlasových volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích (dále jen „pevné a mobilní trhy s ukončením volání“), jak vyplývá z analýzy trhu provedené v souladu s článkem 16 směrnice 2002/21/ES, by vnitrostátní regulační orgány měly stanovit sazby za ukončení volání založené na nákladech, jež vznikly efektivnímu operátorovi. Z toho vyplývá, že by také byly symetrické. Přitom by vnitrostátní regulační orgány měly postupovat níže stanoveným způsobem.

2.	Doporučuje se, aby se hodnocení účinných nákladů zakládalo na běžných nákladech a na použití přístupu modelu postupem zdola nahoru s použitím dlouhodobých přírůstkových nákladů (LRIC), jako příslušné metodiky nákladů.

3.	Vnitrostátní regulační orgány mohou porovnat výsledky modelového přístupu zdola nahoru s výsledky modelu shora dolů, který používá ověřené údaje, s cílem ověřit a zlepšit spolehlivost výsledků a mohou provést příslušné úpravy.

Model nákladů by měl být založen na účinných technologiích, jež jsou v dotčeném časovém rámci modelu dostupné. Hlavní část jak pevných, tak mobilních sítí by tedy mohla být v zásadě založena na síti Next-Generation-Network (NGN). Přístupová část mobilních sítí by rovněž měla být založena na telefonii 2G a 3G.

Rozdílné kategorie nákladů, jež jsou v tomto dokumentu zmiňované, by měly být vymezeny následujícím způsobem:

a)	„přírůstkové náklady“ jsou takové náklady, kterým je možné se vyhnout, pokud určitý přírůstek již není poskytován (také známy jako náklady, kterým bylo možno předejít);

b)	„náklady související s provozem“ jsou všechny fixní nebo variabilní náklady, které se zvyšují současně s rostoucími úrovněmi provozu.

V rámci modelu LRIC by příslušný přírůstek měl být vymezen jako velkoobchodní služba ukončení hlasových hovorů, která je poskytována třetím stranám. To znamená, že při hodnocení přírůstkových nákladů by vnitrostátní regulační orgány měly určit rozdíl mezi celkovými dlouhodobými náklady operátora, jenž poskytuje celou paletu svých služeb a celkovými dlouhodobými náklady tohoto operátora, jestliže nebude třetím stranám velkoobchodní službu ukončení volání poskytovat. Je třeba rozlišovat mezi náklady souvisejícími s provozem a náklady, jež s provozem nesouvisejí, přičemž by na náklady, jež s provozem nesouvisejí, při výpočtu velkoobchodních sazeb za ukončení volání neměl být brán ohled. Doporučeným přístupem k určení příslušných přírůstkových nákladů by bylo připsání nákladů souvisejících s provozem nejdříve ke službám jiným než ke službám velkoobchodního ukončení hlasového volání, kde by se nakonec k velkoobchodní službě ukončení hlasového volání přidělily pouze zbytkové náklady související s provozem. To znamená, že k regulovaným službám ukončení hlasového volání by měly být přiděleny pouze ty náklady, které by nevznikly, pokud by velkoobchodní služba ukončení hlasových volání již nebyla třetím stranám poskytována. Zásady výpočtu přírůstku velkoobchodních služeb ukončení hlasového volání v pevných a mobilních sítích pro ukončení volání jsou dále rozpracovány v příloze.

7.	Doporučeným způsobem odpisů aktiv je, kdykoliv to je možné, hospodářské odepisování.

8.	Při volbě vhodného efektivního rozsahu modelového operátora by vnitrostátní regulační orgány měly vzít do úvahy zásady vymezení příslušného efektivního rozsahu v pevných a mobilních sítích pro ukončení volání stanovené v příloze.

Jakékoliv určení efektivních úrovní nákladů, jež se odchylují od výše uvedených zásad, by mělo být odůvodněno objektivní odlišností nákladů, kterou dotčený operátor nemůže ovlivnit. Taková objektivní odlišnost nákladů se může na trzích s mobilním ukončením objevit z důvodu nerovnoměrného přidělení spektra. Pokud je dodatečná frekvence, jež byla získána k poskytování velkoobchodních ukončení volání, zahrnuta do modelu nákladů, měly by vnitrostátní regulační orgány provádět pravidelný přezkum všech objektivních odlišností nákladů a brát mimo jiné do úvahy, zda je na základě pohledu do budoucna pravděpodobné, že dodatečné spektrum bude dáno k dispozici prostřednictvím tržních procesů přidělování, které mohou smazat jakékoliv rozdíly v nákladech, jež plynou ze stávajících přidělení, nebo zda se tato relativní nevýhoda, pokud jde o náklady, postupem času se zvýšením počtu nově příchozích operátorů na trh sníží.

10.

Pokud lze prokázat, že novému účastníkovi mobilního trhu operujícímu pod minimálním efektivním rozsahem vznikají vyšší jednotkové přírůstkové náklady než modelovému operátorovi, mohou vnitrostátní regulační úřady po zjištění, že existují překážky pro vstup a expanzi na maloobchodním trhu, povolit, aby v přechodném období byly tyto vyšší náklady kompenzovány prostřednictvím regulovaných sazeb za ukončení volání. Žádné takové období by nemělo trvat déle než čtyři roky po vstupu na trh.

11.

Tímto doporučením nejsou dotčena předchozí regulační rozhodnutí, která vnitrostátní regulační orgány s ohledem na zde poukázané záležitosti učinily. Bez ohledu na tuto skutečnost by vnitrostátní regulační orgány měly zajistit, aby se sazby za ukončení do 31. prosince 2012 zavedly na hospodárné, symetrické úrovni, podle objektivních odlišností nákladů zjištěných v souladu s body 9 a 10.

12.

Za výjimečných okolností, pokud vnitrostátní regulační orgán nemůže především z důvodu omezených zdrojů dokončit doporučený model nákladů včas a pokud je schopen prokázat, že z metodiky jiné než postupem zdola nahoru podle modelu nákladů LRIC, který je založen na běžných nákladech, vyplývají výsledky, jež jsou v souladu s tímto doporučením, a která vytváří účelnější výsledky, jež jsou v souladu s konkurenčním trhem, mohl by zvážit stanovení dočasných cen na základě alternativního modelu až do 1. července 2014. Pokud by po tomto datu pro tyto vnitrostátní regulační orgány s omezenými zdroji bylo objektivně nepřiměřené používat doporučenou metodiku nákladů, mohou nadále až do termínu přezkumu tohoto doporučení používat metodiku alternativní, ledaže by subjekt zřízený pro účely spolupráce mezi vnitrostátními regulačními orgány a Komisí včetně jeho souvisejících pracovních skupin poskytl dostatečnou praktickou podporu a poradenství k překonání problému omezených zdrojů a zejména nákladnosti provádění doporučené metodiky. Žádný výsledek vyplývající z alternativních metodik by neměl překročit průměr sazeb za ukončení volání stanovených vnitrostátními regulačními orgány provádějícími doporučenou metodiku nákladů.

13.	Toto doporučení bude přezkoumáno nejpozději do čtyř let ode dne jeho použitelnosti.

14.	Toto doporučení je určeno členským státům.

V Bruselu dne 7. května 2009.

Za Komisi

Viviane REDING

členka Komise

(1) Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 33.

(2) Úř. věst. L 200, 30.7.2002, s. 38.

(3) Úř. věst. L 108, 24.4.2002, s. 7.

(4) Úř. věst. L 266, 11.10.2005, s. 64.

PŘÍLOHA

Zásady výpočtu velkoobchodních sazeb za ukončení volání v pevných sítích

Příslušné přírůstkové náklady (tj. náklady, kterým bylo možno předejít) velkoobchodní služby ukončení volání jsou rozdílem mezi celkovými dlouhodobými náklady operátora, který poskytuje celou paletu svých služeb, a celkovými dlouhodobými náklady tohoto operátora, jenž třetím stranám velkoobchodní službu ukončení volání neposkytuje.

Aby se zajistilo přiměřené přiřazení dotčených nákladů, je třeba rozlišovat mezi náklady, které souvisejí s provozem a náklady, které s provozem nesouvisejí. Na náklady, které s provozem nesouvisejí, by za účelem výpočtu velkoobchodních sazeb za ukončení volání, neměl být brán ohled. Z nákladů, jež s provozem souvisejí, by měly být k příslušnému přírůstku za ukončení přiřazeny pouze ty náklady, které by nevznikly, pokud by velkoobchodní služba ukončení volání nebyla poskytována. Tyto náklady, kterým bylo možné předejít, mohou být vypočteny přidělením nákladů, jež souvisejí s provozem, nejprve k jiným službám, než je velkoobchodní ukončení volání (např. původ volání, datové služby, IPTV, atd.), kde by se k velkoobchodní službě ukončení hlasového volání přidělily pouze zbytkové náklady související s provozem.

Standardní bod rozlišení mezi náklady, jež souvisejí s provozem, a těmi, jež s provozem nesouvisejí, je zpravidla tam, kde se objeví první bod koncentrace provozu. U sítě PSTN se za něj běžně považuje vstupní strana linkové karty ve vzdáleném koncentrátoru. Širokopásmovým ekvivalentem NGN je linková karta v DSLAM/MSAN (1). Tam, kde je DSLAM/MSAN umístěn v pouliční skříňce, je třeba zvážit, zda je bývalá smyčka mezi skříňkou a ústřednou/MDF společným prostředkem a zda by s ní nemělo být nakládáno jako se součástí kategorie nákladů citlivých na provoz. V takovém případě by byl bod rozlišení nákladů souvisejících s provozem a nesouvisejících s provozem umístěn v pouliční skříňce. Pokud je službě ukončení hlasového volání přidělena vyhrazená kapacita bez ohledu na rozmístěnou technologii, pak bod rozlišení zůstává na úrovni (vzdáleného) koncentrátoru.

Při dodržení výše uvedeného přístupu by příklady nákladů, které by byly zahrnuty do přírůstku služby ukončení volání, zahrnovaly dodatečnou kapacitu sítě potřebnou k přepravě dodatečného velkoobchodního provozu ukončení volání (např. dodatečnou infrastrukturu sítě, pokud je vyvolána potřebou zvýšit kapacitu za účelem přepravy dodatečného velkoobchodního provozu ukončení volání), jakož i dodatečné velkoobchodní náklady přímo spojené s poskytováním velkoobchodní služby ukončení volání třetím stranám.

Aby bylo pro účely modelu nákladů možné určit efektivní rozsah operátora, měly by vnitrostátní regulační orgány vzít do úvahy, že operátoři pevných sítí mají příležitost vybudovat své sítě v určitých zeměpisných oblastech, a zaměřit se na trasy s vysokou hustotou a/nebo si pronajmout příslušné sítě od zavedených provozovatelů. Při vymezování jednotného efektivního rozsahu u modelového operátora by tedy vnitrostátní regulační orgány měly zohlednit potřebu podporovat efektivní vstup na trh a rovněž si uvědomit, že za určitých podmínek mohou malí operátoři v menších zeměpisných oblastech fungovat za nízké jednotkové náklady. Dále se dá předpokládat, že menší operátoři, kteří nemohou získat výhody z rozsahu jako největší operátoři na větších zeměpisných územích, raději zakoupí velkoobchodní vstupy, než aby sami poskytovali služby ukončení.

Zásady výpočtu velkoobchodních sazeb za ukončení volání v mobilních sítích

Příslušné přírůstkové náklady (tj. náklady, kterým je možno předejít) velkoobchodní služby ukončení volání jsou rozdílem mezi celkovými dlouhodobými náklady operátora, jenž poskytuje celou paletu svých služeb a celkovými dlouhodobými náklady operátora, jenž třetím stranám neposkytuje velkoobchodní službu ukončení volání.

Aby se zajistilo přiměřené přiřazení dotčených nákladů, je třeba rozlišovat mezi náklady, které souvisejí s provozem, a náklady, které s provozem nesouvisejí. Na náklady, které s provozem nesouvisejí, by za účelem výpočtu velkoobchodních sazeb za ukončení volání neměl být brán ohled. Z nákladů, jež s provozem souvisejí, by měly být k příslušnému přírůstku za ukončení přiřazeny pouze ty náklady, které by nevznikly, pokud by velkoobchodní služba ukončení volání nebyla poskytována. Tyto náklady, kterým je možné předejít, mohou být vypočteny přidělením nákladů, jež souvisejí s provozem, nejprve k jiným službám, než je velkoobchodní ukončení volání (např. původ volání, SMS, MMS, atd.), kde by se k velkoobchodní službě ukončení hlasového volání přidělily pouze zbytkové náklady související s provozem.

Náklady na mobilní telefon a SIM kartu nesouvisejí s provozem a měly by být ze všech kalkulačních vzorců velkoobchodních služeb ukončení hlasového volání vyloučeny.

Pokrytí lze nejlépe popsat jako schopnost či možnost provést v určitém časovém okamžiku jeden hovor z jakéhokoliv bodu sítě a kapacita představuje dodatečné náklady sítě, jež jsou nezbytné ke zvýšení úrovně provozu. Z potřeby zajistit uživatelům takové pokrytí vyplynou náklady, které s provozem nesouvisejí, jež by neměly být připsány k přírůstku velkoobchodního ukončení volání. Investice do vyspělých mobilních trhů se více řídí zvýšením kapacity a rozvojem nových služeb a to by se mělo odrazit v modelu nákladů. Přírůstkové náklady velkoobchodní služby ukončení hlasového volání by tedy neměly zahrnovat náklady na pokrytí, ale měly by, do té míry, do které jsou způsobeny poskytováním velkoobchodní služby ukončení hlasových volání, zahrnovat dodatečné kapacitní náklady.

Náklady na používání frekvencí (oprávnění ponechat si a používat frekvence spektra) vzniklé při poskytování maloobchodních služeb uživatelům sítí se zpočátku řídí počtem uživatelů, a ne provozem a ve výpočtu by neměly tvořit část velkoobchodního přírůstku služby ukončení volání. Tam, kde je to možné, by měly být na základě odhadovaných nákladů příležitosti zahrnuty náklady na pořízení dalších frekvencí za účelem zvýšení kapacity (nad minimum nezbytné k poskytování maloobchodních služeb uživatelům) pro účely dodatečného provozu, jenž vyplývá z poskytování velkoobchodní služby ukončení hlasového volání.

Při dodržení výše uvedeného přístupu by příklady nákladů, který by byly zahrnuty do přírůstku služby ukončení volání, zahrnovaly dodatečnou kapacitu sítě potřebnou k přepravě dodatečného velkoobchodního provozu (např. dodatečnou infrastruktura sítě, pokud je vyvolána potřebou zvýšit kapacitu za účelem přepravy dodatečného velkoobchodního provozu). Do takových nákladů souvisejících se sítí by mohly náležet dodatečné radiotelefonní ústředny MSC nebo páteřní infrastruktura bezprostředně nutná pro přepravu provozu ukončení volání ke třetím stranám. Navíc v případě, že některé síťové prvky se pro účely poskytování služeb původu a ukončení volání, jako např. celulární vysílače nebo základnové stanice BTS, sdílejí, budou tyto síťové prvky zahrnuty do modelu nákladů pro ukončení volání, a to v míře potřebné z důvodu dodatečné kapacity, která je nutná k tomu, aby byly třetí strany schopné přepravit provoz ukončení volání. Navíc by rovněž byly zohledněny dodatečné náklady na spektrum a velkoobchodní náklady přímo spojené s poskytováním velkoobchodní služby ukončení volání třetím stranám. To znamená, že náklady na pokrytí, nevyhnutelné režijní náklady podniku a maloobchodní náklady v něm nejsou zahrnuty.

S ohledem na vývoj tržních podílů v několika členských státech EU se minimální efektivní rozsah pro účely modelu nákladů stanoví s použitím doporučeného přístupu na 20 % tržního podílu. Lze očekávat, že mobilní operátoři, kteří vstoupili na trh, budou usilovat o co nejvyšší efektivnost a příjmy, a budou tak moci dosáhnout minimálního podílu na trhu ve výši 20 %. Pokud je vnitrostátní regulační orgán s to prokázat, že z tržních podmínek na území jeho příslušného státu vyplývá odlišný minimální efektivní rozsah, mohl by se od doporučeného přístupu odchýlit.

(1) Z angl. Digital Subscriber Line Access Multiplexer/Multi-Service Access Node.

20.5.2009

Úřední věstník Evropské unie

L 124/75

Oprava nařízení Rady (ES) č. 43/2009 ze dne 16. ledna 2009, kterým se na rok 2009 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů

( Úřední věstník Evropské unie L 22 ze dne 26. ledna 2009 )

1.	Strany 32–35, příloha I: Řádek se jménem „Germo alalunga ALB Tuňák křídlatý“ se vypouští.

Strany 32–35, příloha I:

místo	:	„Lampanyctus achirus“
má být	:	„Nannobrachium achirus“;

místo	:	„Pseudochaenichthus georgianus“
má být	:	„Pseudochaenichthys georgianus“;

místo	:	„Radjiformes“
má být	:	„Rajiformes“.

3.	Strany 32–35, příloha I a strana 118 druhá tabulka:

místo:

„Tetrapturus alba“

má být:

„Tetrapturus albidus“.

4.	Strany 32–35, příloha I a strana 96 první a druhá tabulka:

místo:

„Trisopterus esmarki“

má být:

„Trisopterus esmarkii“.

5.	Strana 32–35, příloha I:

místo:

„Molva macrophthalmus

SLI

Mník velkooký“

má být:

„Molva macrophthalma

SLI

Mník velkooký“.

6.	Strana 41, příloha IA druhá tabulka – Druh: Sleď obecný, Oblast: Vedlejší úlovky v oblasti III:

místo:

„(HER/03A-BC.)“

má být:

„(HER/03A-BC)“.

7.	Strana 41, příloha IA třetí tabulka – Druh: Sleď obecný, Oblast: Vedlejší úlovky v oblastech IV, VIId a ve vodách ES oblasti IIa:

místo:

„(HER/2A47DX.)“

má být:

„(HER/2A47DX)“.

8.	Strana 42, příloha IA první tabulka – Druh: Sleď obecný, Oblast: VIId; IVc:

místo:

„(HER/4CXB7D.)“

má být:

„(HER/4CXB7D)“.

9.	Strana 43, příloha IA třetí tabulka – Druh: Sleď obecný, Oblast: VIIa:

místo:

„(HER/07A/MM.)“

má být:

„(HER/07A/MM)“.

10.	Strana 65, příloha IA první tabulka – Druh: Treska modravá, Oblast: VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1:

místo:

„Druh

Treska modravá

Micromesistius poutassou

Oblast

VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1

(WHB/8C3411)

Španělsko

12 124

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Portugalsko

3 031

15 155 (1) (2)

TAC

590 000

má být:

„Druh

Treska modravá

Micromesistius poutassou

Oblast

VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1

(WHB/8C3411)

Španělsko

12 124

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Portugalsko

3 031

15 155 (3) (4)

TAC

590 000

11.	Strana 67, příloha IA druhá tabulka – Druh: Mník mořský, Oblast: Vody ES oblasti IV:

místo:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Oblast

Vody ES oblasti IV

(LIN/04.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

286

Německo

177

Francie

159

Nizozemsko

Švédsko

Spojené království

2 196

2 856

má být:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Oblast

Vody ES oblasti IV

(LIN/04.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

286

Německo

177

Francie

159

Nizozemsko

Švédsko

Spojené království

2 196

2 854

12.	Strana 67, příloha IA třetí tabulka – Druh: Mník mořský, Oblast: Vody ES a mezinárodní vody oblasti V:

místo:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Oblast

Vody ES a mezinárodní vody oblasti V

(LIN/05.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

Německo

Francie

Spojené království

má být:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Oblast

Vody ES a mezinárodní vody oblasti V

(LIN/05.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

Německo

Francie

Spojené království

13.	Strana 68, příloha IA první tabulka – Druh: Mník mořský, Oblast: Vody ES a mezinárodní vody oblastí VI, VII, VIII, IX, X, XII a XIV:

místo:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Druh

Vody ES a mezinárodní vody oblastí VI, VII, VIII, IX, X, XII a XIV

(LIN/6X14.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Dánsko

Německo

147

Španělsko

2 969

Francie

3 166

Irsko

793

Portugalsko

Spojené království

3 645

10 776

Norway

5 638 (1) (2)

Faerské ostrovy

250 (3) (4)

TAC

16 664

(…)“

má být:

„Druh

Mník mořský

Molva molva

Druh

Vody ES a mezinárodní vody oblastí VI, VII, VIII, IX, X, XII a XIV

(LIN/6X14.)

Belgie

Analytický TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se článek 4 nařízení (ES) č. 847/96.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Dánsko

Německo

147

Španělsko

2 969

Francie

3 166

Irsko

793

Portugalsko

Spojené království

3 645

10 774

Norsko

5 638 (1) (2)

Faerské ostrovy

250 (3) (4)

TAC

16 662

(…)“

14.	Strana 81, příloha IA první tabulka – Druh: Rejnokovití, Oblast: Vody ES oblastí VIa–b a VIIa–c, e–k:

místo:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES oblastí VIa–b a VIIa–c, e–k

(SRX/67AKXD)

Belgie

1 422 (1) (2)

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Estonsko

8 (1) (2)

Francie

6 383 (1) (2)

Německo

19 (1) (2)

Irsko

2 055 (1) (2)

Nizozemsko

Portugalsko

6 (1) (2)

Španělsko

35 (1) (2)

Spojené království

1 718 (1) (2)

4 070 (1) (2)

15 748 (1) (2)

TAC

15 748 (2)

(…)“

má být:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES oblastí VIa–b a VIIa–c, e–k

(SRX/67AKXD)

Belgie

1 422 (1) (2)

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Estonsko

8 (1) (2)

Francie

6 383 (1) (2)

Německo

19 (1) (2)

Irsko

2 055 (1) (2)

Litva

Nizozemsko

6 (1) (2)

Portugalsko

35 (1) (2)

Španělsko

1 718 (1) (2)

Spojené království

4 070 (1) (2)

15 749 (1) (2)

TAC

15 749 (2)

(…)“

15.	Strana 81, příloha IA druhá tabulka – Druh: Rejnokovití, Oblast: Vody ES VIId:

místo:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES VIId

(SRX/07D)

Belgie

94 (1) (2)

Preventivní TAC

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

789 (1) (2)

Nizozemsko

5 (1) (2)

Spojené království

157 (1) (2)

1 044 (1) (2)

TAC

1 044 (2)

(…)“

má být:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES VIId

(SRX/07D.)

Belgie

94 (1) (2)

Preventivní TAC

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

789 (1) (2)

Nizozemsko

5 (1) (2)

Spojené království

157 (1) (2)

1 045 (1) (2)

TAC

1 045 (2)

(…)“

16.	Strana 82, příloha IA první tabulka – Druh: Rejnokovití, Oblast: Vody ES oblastí VIII a IX:

místo:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES oblastí VIII a IX

(SRX/8910-C)

Belgie

13 (5) (2)

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

2 435 (5) (2)

Portugalsko

1 974 (5) (2)

Španělsko

1 986 (5) (2)

Spojené království

14 (5) (2)

6 423 (5) (2)

TAC

6 423 (2)

(…)“

má být:

„Druh

Rejnokovití

Rajidae

Oblast

Vody ES oblastí VIII a IX

(SRX/89-C.)

Belgie

13 (6) (2)

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

2 435 (6) (2)

Portugalsko

1 974 (6) (2)

Španělsko

1 986 (6) (2)

Spojené království

14 (6) (2)

6 422 (6) (2)

TAC

6 422 (2)

(…)“

17.	Strana 86, příloha IA první tabulka – Druh: Makrela obecná, Oblast: VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1:

místo:

„Druh

Makrela obecná

Scomber scombrus

Oblast

VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1

(MAC/8C3411)

Španělsko

29 529 (7)

Analytický TAC.

Článek 3 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

196 (7)

Portugalsko

6 104 (7)

35 829 (7)

TAC

35 829

(…)“

má být:

„Druh

Makrela obecná

Scomber scombrus

Oblast

VIIIc, IX a X; vody ES oblasti CECAF 34.1.1

(MAC/8C3411)

Španělsko

29 529 (8)

Analytický TAC.

Článek 3 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Francie

196 (8)

Portugalsko

6 104 (8)

35 829 (8)

TAC

35 829

(…)“

18.	Strana 91, příloha IA druhá tabulka – Druh: Šprot obecný, Oblast: VIId a VIIe:

místo:

„Druh

Šprot obecný

Sprattus sprattus

Oblast

VIId a VIIe

(SPR/7DE.)

Belgie

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

1 997

Německo

Francie

430

Nizozemsko

430

Spojené království

3 226

6 144

TAC

6 144

má být:

„Druh

Šprot obecný

Sprattus sprattus

Oblast

VIId a VIIe

(SPR/7DE.)

Belgie

Preventivní TAC.

Použije se článek 3 nařízení (ES) č. 847/96.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.“

Dánsko

1 997

Německo

Francie

430

Nizozemsko

430

Spojené království

3 226

6 145

TAC

6 145

19.	Strana 101, příloha IB první tabulka – Druh: Treska obecná, Oblast: I a IIb:

místo:

„Druh

Treska obecná

Gadus morhua

Oblast

I a IIb

(COD/1/2B.)

Německo

3 476

Článek 3 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Španělsko

8 984

Francie

1 483

Polsko

1 628

Portugalsko

1 897

Spojené království

2 226

Všechny členské státy

100 (1)

19 793 (2)

TAC

525 000

(…)“

má být:

„Druh

Treska obecná

Gadus morhua

Oblast:

I a IIb

(COD/1/2B.)

Německo

3 476

Článek 3 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Článek 4 nařízení (ES) č. 847/96 se nepoužije.

Použije se čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 847/96.

Španělsko

8 984

Francie

1 483

Polsko

1 628

Portugalsko

1 897

Spojené království

2 226

Všechny členské státy

100 (1)

19 794 (2)

TAC

525 000

(…)“

20.	Strana 120, příloha IE pátá tabulka – Druh: Krunýřovka krilová, Oblast: FAO 58.4.2 Antarktida:

místo:

„(…)
Divize 58.4.2 západ	1 448 000
Divize 58.4.2 východně od 55° v. d.	1 080 000

má být:

„(…)

Divize 58.4.2 západ

(KRI/*F-42W)

1 448 000

Divize 58.4.2 východně od 55° v. d.

(KRI/*F-42E)

1 080 000

21.

Strana 125, příloha IIA, Obecná ustanovení, bod 4. Regulovaná zařízení Strany 129 a 130, dodatek 1 k příloze IIa, tabulky Strana 131, dodatek 2 k příloze IIa, tabulka III – Formát podávání zpráv:

místo	:	„GN1“
má být	:	„GN“;

místo	:	„GT1“
má být	:	„GT“;

místo	:	„LL1“
má být	:	„LL“.

22.	Strana 163, Příloha III, Část D – Východní část Tichého oceánu, bod 21.1:

místo:

„21.1

Lov tuňáka žlutoploutvého (Thunnus albacares), tuňáka velkookého (Thunnus obesus) a tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) pomocí plavidel s košelkovými nevody se zakazuje od 1. srpna do 28. září 2009, nebo od 10. listopadu 2009 do 31. prosince 2010 v oblasti vymezené těmito hranicemi: (…)“,

má být:

„21.1

Lov tuňáka žlutoploutvého (Thunnus albacares), tuňáka velkookého (Thunnus obesus) a tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis) pomocí plavidel s košelkovými nevody se zakazuje od 1. srpna do 28. září 2009, nebo od 10. listopadu 2009 do 8. ledna 2010 v oblasti vymezené těmito hranicemi: (…)“.

(1) Z toho až 68 % může být odloveno ve výlučné ekonomické zóně Norska nebo v rybolovné oblasti kolem ostrova Jan Mayen (WHB/*NZJM2).

(2) Z toho až 27 % může být odloveno ve vodách Faerských ostrovů (WHB/*05B-F).“

(3) Z toho až 68 % může být odloveno ve výlučné ekonomické zóně Norska nebo v rybolovné oblasti kolem ostrova Jan Mayen (WHB/*NZJM2).

(4) Z toho až 27 % může být odloveno ve vodách Faerských ostrovů (WHB/*5B-F).“

(5) Odlovy rejnoka dvouskvrnného (Leucoraja naevus) (RJN/8910-C) a rejnoka ostnatého (Raja clavata) (RJC/8910-C) se oznamují samostatně.

(6) Odlovy rejnoka dvouskvrnného (Leucoraja naevus) (RJN/89-C.) a rejnoka ostnatého (Raja clavata) (RJC/89-C.) se oznamují samostatně.

(7) Množství, která jsou předmětem výměn s ostatními členskými státy, mohou být odlovena v oblastech ICES VIIIa, VIIIb a VIIId (MAC/*8ABD). Množství poskytnutá Španělskem, Portugalskem nebo Francií pro výměnné účely, která mají být odlovena v oblastech VIIIa, VIIIb a VIIId, však nesmějí překročit 25 % kvót příslušného členského státu poskytujícího kvóty.

(8) Množství, která jsou předmětem výměn s ostatními členskými státy, mohou být odlovena v oblastech ICES VIIIa, VIIIb a VIIId (MAC/*8ABD.). Množství poskytnutá Španělskem, Portugalskem nebo Francií pro výměnné účely, která mají být odlovena v oblastech VIIIa, VIIIb a VIIId, však nesmějí překročit 25 % kvót příslušného členského státu poskytujícího kvóty.

(9) Tento TAC se vztahuje na období od 1. prosince 2008 do 30. listopadu 2009.“

(10) Tento TAC se vztahuje na období od 1. prosince 2008 do 30. listopadu 2009.“

Obsah		I Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění je povinné	Strana
		NAŘÍZENÍ
		Nařízení Komise (ES) č. 410/2009 ze dne 19. května 2009 o stanovení paušálních dovozních hodnot pro určení vstupní ceny některých druhů ovoce a zeleniny	1
	*	Nařízení Komise (ES) č. 411/2009 ze dne 18. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 798/2008, kterým se stanoví seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež a drůbeží produkty, a požadavky na vydání veterinárního osvědčení ( 1 )	3
		SMĚRNICE
	*	Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES ze dne 6. května 2009 o potravinách určených pro zvláštní výživu (přepracované znění) ( 1 )	21
	*	Směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES	30

(EUR/100 kg)
Kód KN	Kódy třetích zemí (1)	Paušální dovozní hodnota
0702 00 00	JO	73,9
	MA	42,7
	MK	72,5
	TN	101,3
	TR	88,0
	ZZ	75,7
0707 00 05	EG	127,4
	MA	32,7
	TR	136,7
	ZZ	98,9
0709 90 70	TR	122,7
0709 90 70	ZZ	122,7
0805 10 20	EG	41,7
	IL	57,6
	MA	42,7
	TN	49,2
	TR	107,8
	US	49,3
	ZA	56,7
	ZZ	57,9
0805 50 10	AR	67,3
	TR	48,0
	ZA	53,8
	ZZ	56,4
0808 10 80	AR	98,0
	BR	73,4
	CL	82,5
	CN	90,9
	MK	42,0
	NZ	99,4
	US	124,4
	UY	71,7
	ZA	83,2
	ZZ	85,1

		ISSN 1725-5074 doi:10.3000/17255074.L_2009.124.ces
Úřední věstník Evropské unie		L 124

České vydání	Právní předpisy	Svazek 52 20. května 2009

	II Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné
	ROZHODNUTÍ
	Rada
	2009/392/ES
*	Rozhodnutí Rady ze dne 27. listopadu 2008 o uzavření Protokolu k Dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkajícího se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii, jménem Evropského společenství a jeho členských států	51
	Protokol k dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé o volném pohybu osob týkající se účasti Bulharské republiky a Rumunska jakožto smluvních stran na základě jejich přistoupení k Evropské unii	53
	2009/393/ES
*	Rozhodnutí Rady ze dne 18. května 2009 o postoji, který má být jménem Společenství zaujat v Mezinárodní radě pro obiloviny k prodloužení platnosti Úmluvy o obchodu s obilovinami z roku 1995	63
	2009/394/ES
*	Rozhodnutí Rady ze dne 18. května 2009 o postoji, který má být jménem Společenství zaujat v Mezinárodní radě pro cukr k prodloužení platnosti Mezinárodní dohody o cukru z roku 1992	64
	Komise
	2009/395/ES
*	Rozhodnutí Komise ze dne 14. května 2009, které se týká uvádění biocidních přípravků obsahujících temefos na trh pro základní použití ve francouzských zámořských departementech (Pouze francouzské znění je závazné) (oznámeno pod číslem K(2009) 3744)	65
	DOPORUČENÍ
	Komise
	2009/396/ES
*	Doporučení Komise ze dne 7. května 2009 o regulaci sazeb za ukončení volání v pevných a mobilních sítích v EU	67

		Tiskové opravy
	*	Oprava nařízení Rady (ES) č. 43/2009 ze dne 16. ledna 2009, kterým se na rok 2009 stanoví rybolovná práva a související podmínky pro některé populace ryb a skupiny populací ryb, platné ve vodách Společenství a pro plavidla Společenství ve vodách podléhajících omezením odlovů (Úř. věst. L 22 ze dne 26.1.2009)	75