Režie:
Wojciech Jerzy HasScénář:
Tadeusz KwiatkowskiKamera:
Mieczysław JahodaHudba:
Krzysztof PendereckiHrají:
Zbigniew Cybulski, Iga Cembrzyńska, Elżbieta Czyżewska, Gustaw Holoubek, Joanna Jędryka, Janusz Kłosiński, Bogumił Kobiela, Barbara Krafftówna (více)Obsahy(1)
Zábavný historický film Rukopis nalezený v Zaragoze v sobě spojuje prvky stylové kostýmní komedie, dobrodružného rytířského filmu i fantastické báje s duchy, oběšenci, šílenci a tajemnými princeznami. Byl natočen podle nevšedního románu velkého dobrodruha, knížete Jana Potockého. Román vznikl jako barvité vyprávění a současně satira na lidskou pošetilost a pověrčivost. Jeho hlavním hrdinou je mladý Alfonso van Worden, který se právě dozvěděl, že je jediným mužským potomkem slavného rodu a je vybrán k velikým úkolům. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (35)
I přes olbřímí délku je to zábavné dílo. Ta úctyhodná stopáž je způsobena tím, že snad každá postava, kterou hlavní hrdina potká, vypráví příběh (ten ve filmu vidíme) a pak i postavy těch příběhů vypráví své vlastní historky, přičemž se některé mohou i prolínat. Ne všechny jsou stejně zábavné a mě se více líbila druhá část filmu, kde přijde na scénu vykutálený šlechtic Busqueros, což je nejlepší postava. Režisérovi se povedlo skvěle zachytit kouzlo doby. Miluju ty ďábelské zvuky a minimalistický hudební doprovod u šibenice. Samozřejmě se to tam hemží lebkami, duchy, kordy a hlavně spoustou krásných ženských. Opravdu nepamatuju film, ještě k tomu černobílý, kde by bylo tolik vnadných, laškovných krasavic. ()
Bývaly doby, kdy jsem na tří až čtyř hodinové filmy koukal neustále. Dnes k takto dlouhému filmu sáhnu sporadicky. Je téměř nemožné si najít tolik času a vychutnat si takto dlouhý snímek v celku. Koukal jsem na to tedy s přestávkami možná čtyři a půl hodiny. Snímek byl hodně zvláštní, rozkouskovaný styl vyprávění nebyl nijak zmatený a dalo se v tom orientovat, ale pořád jsem čekal a čekal, co z toho vyleze a závěr mě tak nějak zklamal. Místy hodně zábavné, místy trochu dost rozvláčné, jako celek mě to příliš neuchvátilo, ale zase jsem rád, že jsem to viděl. ()
Ježíš ( nebo raději "Aláh"?), to mě to ale bavilo! Rukopis obsahuje snad všechny fragmenty, co se mi už jako děcku na doznívajícím středověku líbily, respektive mě děsily a zároveň fascinovaly. Umělecké rytiny, od nichž se nedá odtrhnout zrak, i když jste právě v obležení nepřátelských vojáků. Polohu měnící oběšenci, se kterými se dá i popovídat. Číše vína ve tvaru lidské lebky, ony ty lebky jsou vlastně úplně všude. Španělská inkvizice... Všechny tyto lehce hororové prvky jsou zároveň odlehčeny krásně absurdním humorem, který se minimálně u mě trefil přímo do černého. Vůbec se nedivím, že z toho byl Buňuel posraný! ()
Tříhodinový historický snímek s prvky surrealismu, příběh o cestách velitele gard Alfonse van Wordena španělskými prériemi. Film unáší svou atmosférou na pomezí snu a reality a rozsáhlostí s několika příběhovými liniemi. V druhé části se film vyprávěním hrdinů rozvětví až v pětinásobných flashbacích, které se navzájem střídají a doplňují, až splynou samy do sebe. Luis Buñuel, který je známý tím, že málokdy viděl jeden film vícekrát, údajně shlédl Rukopis hned třikrát. Mezi další obdivovatele patří Francis Ford Coppola, Martin Scorsese a především David Lynch. Nezbývá, než tento snímek doporučit každému, kdo nemusí mít všechno naservírováno přímo na talíři, ale kdo se rád v budoucnu na film podívá znovu. ()
Lahůdka literární i filmová, takový labyrint proplétajících se volně navazujících příběhů v romantickém prostředí Španělska: malebná krajina (točeno ve vápencových skalách mezi Krakovem a Čenstochovou), historická architektura, pěkné ženy a kostýmy. Fantaskní groteska či gotický román s hororovými a zednářsko-synkretickými prvky? Samozřejmě, nelze brát vážně, ale jen jako doklad romantismu, jako gotický román. Lépe je určitě prvně číst, neb četba je mnohem lepší a pak se teprve podívat, jak to Poláci natočili (ve filmu je m.j. vypuštěn příběh Věčného žida). Nepřehledné je to v obou případech pro množství odboček a vyprávění osobních příběhů a milostných pletek mnoha postav. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl a který stojí za opakované zhlédnutí. Přesněji 4,5. Dle mého názoru vhodný námět pro remake v barvách, kdy by se též dal více využít mysteriózní nádech hlavní dějové osy. ()
Galerie (16)
Photo © Zespół Filmowy Kamera
Zajímavosti (24)
- V Polsku byl film zpočátku přijímán s rezervou. Jerzy Płażewski mu ve své knize „Dějiny filmu“ věnoval málo prostoru a označil film za „zábavný pastiš plášťové romance, dvořící se nápaditým vizuálům a přehlídce různobarevných hereckých kreací“. Recenze Rukopisu byly vzestupné a stručné. Polští recenzenti se o Hasově díle vyjadřovali různě: objevily se názory, že režisér „lehkomyslně propásl příležitost vyšplhat se na vrchol“ (Jaszcz) a že jeho film „je bizarností tak bizarní, že je světovým unikátem“. (classic)
- Wojciech Jerzy Has dlouho přemýšlel o tom, jak by se Potockiho dílo dalo adaptovat pro film. V rozhovoru, který poskytl časopisu Film v roce 1963, uvedl, že chtěl, aby „Rukopis“ byl realistickým a zároveň poetickým podobenstvím o člověku. Režisérovy plány byly zároveň ovlivněny tlakem Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany (PZPR), který v rezoluci sekretariátu Ústředního výboru kinematografie vyzval k hledání „námětů vyjadřujících pokrokové myšlenky a osvobozenecké snahy národa a pracujícího lidu v tisícileté historii Polska, s využitím v tomto ohledu vynikajících děl polské literatury“. Někteří filmaři, včetně Hase, přistoupili k tvorbě adaptací národní literatury a nechtěli se podílet na reaktivaci socialistického realismu. (classic)
- Velmi přesná scénografie umožnila načrtnout přesný filmový ekvivalent toho, co bylo v Potockiho díle ponecháno čtenářově představivosti. Lidia a Jerzy Skarżyńští a Tadeusz Myszorek, zodpovědní za scénu a kostýmy pro Rukopis, rekonstruovali španělskou krajinu první poloviny 18. století, aniž by opustili zemi. Pro filmovou scénu navrhli Skarżyńští 232 kostýmů a celý proces bedlivě sledoval sám režisér. Kamera filmu, za kterou byl zodpovědný Mieczysław Jahoda, se natáčela převážně v Juře Krakovsko-Częstochowské, nedaleko Olsztyna u Čenstochové. Kulisy pro madridské scény byly postaveny v okolí Morskieho Oka ve Vratislavi. Natáčení začalo v roce 1963 a trvalo více než rok. (classic)
Reklama