Nahý oběd

Když režisér trpí obsesí, dopřejme mu ji a on si zblajzne nahý oběd. Už od samotného názvu filmu se odvíjí velmi těžko koukatelný až surrealistický styl z hlediska zpracování, po kterém pomatený Cronenberg sáhl. Když si ústřední postava vyfetuje mozek, pak se není čemu divit, že má těžké "halušky" v podobě mluvících brouků a dokonce začíná být paranoidní. Od takových lidí raději dál. Přesně jsem nepobral pro koho byl film vlastně natočený. Permanentku do klubu náročného diváka nemám a nejvíc je zarážející, jak si film dělal nároky na to, aby byl správně a mnohovrstevnatě divákem uchopen a aby ten ocenil jeho hlubokomyslnost. Řadový divák, přivyklý na konzumní filmy, musí u tohoto filmu neskutečně trpět. Silně pochybuji, že bude chtít rozebírat scénu po scéně a hledat v nich skryté významy, jak by si přál pan režisér. V případě, že přece jen dáte na zdejší hodnocení a film si z nějakého důvodu pustíte, tak přeji, abyste se od tvorby pana Cronenberga po jeho zhlédnutí neodvrátili. Ne ani tak zhnusením, ale bohapustou, rozvleklou nudou, která na sebe vzala podobu těžkého "artu". Cronenberg to má v hlavě trochu přeházené, ale to nic. Pro jistotu jsem však koukl, jestli náhodou na sesli, odkud celý film řídil, mu náhodou na nose neulpěl podezřelý bílý prášek, ale oddechl jsem si. Opodál byla jen krabice plná donutů s bílou posypkou. Hodnotím hvězdičkou. A ani nevím za co. 10% (22.01.2014)

Docela zajímavý pokus o převedení nezfilmovatelné knihy. Co bych snímku vytknul je jeho rozvleklost a odtažitost - což způsobuje místy silnou nudu. Naštěstí se tu objevuje docela velké množství příjemných bizarností, které naopak zaujmou. Základní problém Nahého oběda-filmu je ten, že vzikl podle literární předlohy. Kdyby stál sám o sobě, mohlo by se jednat o snímek velmi kvalitní, se zajímavými, šílenými nápady. Bohužeĺ sám o sobě nestojí. A bereme-li v potaz i knihu musí nutně přijít zklamání - jako příklad uvedu redukci Hassana či dr. Benwaye na pouhé figurky, nebo třeba skutečnost, že ve filmu se de facto nenacházejí žádné obscénní situace (vyjma jedné, dvou) - přitom kniha je na popisech různých zvrhlostí v podstatě založena. Zkrátka - zajímavý, ujetý kousek, který stojí za shlédnutí, ale Burroughs by z něj asi moc velkou radost neměl.... (06.09.2009)

..........Vše způsobila nejslavnější Burroughsova kniha, která se na regálech knihkupectví dlouho neohřála a hned putovala na deset let do trezorů. Ve filmovém ztvárnění se zmítají vidiny, fantazie, přízraky a sexuální touhy se skutečnou realitou v ponurých zamlžených barvách. Vše jsou vlastně ve skutečnosti částečné epizody ze spisovatelova života, popravdě řečeno i režisérova. Velice skrytě oba v ději zakomponovali věci mnohem důležitější, než by se na první pohled zdálo. A to především zneužívání moci a celé lidské společnosti. Jak kdysi řekl I. Welsh: "Mnoho lidí si myslí, že Nahý oběd je obscénní. Není to pravda. Je třeba se dívat mnohem více pod povrch, kde jsou ukryty věci zcela zásadní." V každém případě psychedelické a halucinatorní výjevy v knize i ve filmu byly zpracovávány "s láskou v duši a koksem v krvi". Toť celé je vtěsnáno do životopisu jednoho rozporuplného a zajímavého člověka, pro kterého byl život jedna velká noční můra......... (09.04.2005)

Tohle je úchvatný starý Cronenberg, který je neskutečně hnusný, ale přitom vizuálně nádherný. Tak krásné triky se v mnoha jiných filmech prostě nevidí. Jenže pak je tu Burroughsova předloha, která je prostě natolik divná, že mi to dojem z filmu zkazilo. Asi nemělo cenu přemýšlet o tom, co čem to je, jen si užívat obrazy, ale já jsem přemýšlet musel, což mi zážitek mírně zkazilo. (22.02.2016)

Je to boj, ale nemůžu dát víc, a paradoxně za to může film natočený mnohem později, a to eXistenZ. Přijde mi to ne že podobné, ale stejné, jen místo virtuálního fantasmagorismu jsou tady důvodem k bizarním představám a halucinacím, které mnohdy tak nenápadně přecházejí z reálu zpět do vyšinutí, že se v tom lze jen těžko orientovat, drogy. Pan režisér tytéž prostředky použil i v eXistenZ, což u mě vyvolává otázku, zda-li mu nejde víc o krapet zvrhlou formu než o téma samotné. (27.10.2004)