Svoboda | Graniru | BBC Russia | Golosameriki | Facebook

Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Charlie „Bird“ Parker měl dar od boha. To, co on dokázal se saxofonem, svedl jen málokdo. I proto se ve čtyřicátých letech minulého století stal jedním z nejlepších jazzmanů v New Yorku. Pak ale přišel alkohol, drogy a strmý pád, který dokázala zastavit až láska milované Chan. Hlavní úloha ve vynikajícím hudebním životopisném dramatu od režiséra Clinta Eastwooda připadla čerstvému držiteli Oscara, charismatickému Forestu Whitakerovi... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (51)

Frajer42 odpad!

všechny recenze uživatele

Spoilery! Tak tohle se mému oblíbenému Clintíkovi hrubě nevyvedlo. Tento film neskutečně sráží do kolen jedna zásadní věc - stereotypnost. Film disponuje brutálně přestřelenou stopáží se zacykleným průběhem, který vás hned v druhém cyklu začne až do skončení filmu enormně nebavit. Tlustá opička zafuní na saxík, následují drogy, alkohol a příležitostný sexiík a vše je završeno 15 minutami litování. Tento scénář provází diváky po celou nepřátelskou stopáž. Opravdu hrubě mě nebavilo sledovat dvě a půl hodiny feťáckou ubrečenou opičku, kterak se plouží ulicemi předválečné Ameriky. Uznávám, že opička Whitaker se snažila a působila celou dobu věrohodně, ale to nic nemění na odporném zážitku z filmu. Věřím, že film docení pouze vyléčení a léčící se alkoholici, narkomané, muzikanti, gayové a šulini, Já nepatřím ani do jedné jmenované skupiny. K lepšímu hodnocení nepřihlédnu ani navzdory faktu, že tlustá opička zemřela ve stejný den, kdy se narodil nejúžasnější borec, který kdy kráčel po této planetě. Nechutně nudný film o člověku, který snad ani nestál za pozornost, natož za natočení filmu. ()

Deverant 

všechny recenze uživatele

Je vidět, že Eastwood má jazz rád. A to by měl mít i divák tohoto snímku, protože o tom to celé je. O příchodu bebopu a soumraku jeho éry (scéna s příchodem rock'n'rollu), o heroinu, s kterým byla tato doba spjata (ten tehdy bralo mnoho ze zásadních postav bebopu, např. i Miles, Dizzy byl čestná vyjímka) a i o rasismu té doby (pohledy hostů podniku kde Chan tančí s Charliem, o Albino Redovi nemluvě). Režijně slušné, některá místa jsou opravdu skvělá - např. návštěva Stravinského. ()

Reklama

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Eastwood je na režisérské stoličce výborný vypravěč a ukazuje to i v tomto, prakticky neznámém snímku o geniálním jazzovém muzikantovi, kterému se nevyhnuly klasické problémy všech velkých hvězd, jako jsou alkohol a drogy. I přes perfektní vypravěčský styl a dokonalého Whitakera, však nemůžu dát více a to pouze z důvodu nezájmu o dané téma a přílišnou délku, která je na filmu skutečně znát. ()

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Já nevím.. Jak Eastwooda fakt můžu, tak tady mi to přišlo tak moc suše učebnicové a akademicky líbivé, až se z toho pocitově stal vlastně protiklad jazzu jako takového. Whitaker ve své roli nemá žádné charisma (fakt nevím kde se berou ty hlášky o jeho perfektním herectví). Postavy mezi sebou nemají žádnou chemii. Děj skáče tam a zpět v čase, ale protože se v žádné rovině neděje nic zajímavého, je z toho ve výsledku jen homogenní masa vaty, ve které Whitaker jakože extaticky mačká saxík a všichni ho pozorují a jakože orgasmicky prožívají každý tón..hahaha.. Je to zase jen další klišoidní povídačka o trpícím umělci která voyeurismus maskuje za studii. Parker byl asi pro svět hudby důležitý ale zfilmování osudu důležitého člověka, nedělá automaticky důležitý, kvalitní a zábavný film.. ani když to důležité nic rozpitvávám na dvou a půl hodinách. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Sledovat film o tom, jak si nějaký feťák potmě píchá, případně se snaží upít k smrti, mi přijde mrhání časem. Jenže k té ódě na závislosti zněla fakt dobrá muzika. A závěrečná třetina filmu ani nebyla tak strašně nudná jako ty dvě předcházející. Parker byl dobrý muzikant, ale jako člověk byl troska, která nestála za nic, takže absolutně nechápu, proč o něm Eastwood natočil film. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (10)

  • Zvukový inženýr digitálně a elektronicky izoloval sólové skladby ze starých nahrávek, které Clint Eastwood získal od vdovy po Charliem Parkerovi, Chan Parker. Na ně pak nahráli doprovodné skladby současní hudebníci, například Ray Brown, Ron Carter, Red Rodney, Barry Harris a Walter Davis Jr. Dizzy Gillespie byl zrovna na turné, a tak za Gillespieho zaskočil trumpetista Jon Faddis. (sator)
  • Přezdívku „Yardbird“ získal Parker (Forest Whitaker) na začátku své kariéry a její zkrácená podoba „Bird“ mu pak zůstala až do konce života. Obě varianty se staly inspirací pro názvy různých jeho skladeb nebo alb jako například „Yardbird Suite“, „Ornitology“ či „Bird of Paradise“. Ohledně původu jeho přezdívky kolují dvě historky. První tvrdí, že prostě žil „volně jako pták“ („free as a bird“). Druhá popisuje příhodu, která se stala na turné, kdy při jízdě autem nešťastnou náhodou srazili kuře („yardbird“ je americký slangový výraz pro kuře). Prý tehdy donutil řidiče zastavit a mrtvé kuře si vzal s sebou domů, aby mu ho jeho domácí uvařila k večeři. (sator)
  • Red Rodney (Michael Zelniker), rodným jménem Robert Roland Chudnick, působil jako filmový poradce. V hudební kariéře pokračoval s přestávkami, ovlivněnými užíváním drog, a nakonec přešel k post-bebopu. Jeho problémy s drogami přetrvávaly delší dobu a vyústily v jeho uvěznění v roce 1975 ve věku 48 let v Sandstone v Minnesotě. Během pobytu ve vězení poskytoval hudební výuku kytaristovi skupiny MC5 Waynu Kramerovi. V roce 1992 se objevil na albu „Charlie Watts Quartet - A Tribute to Charlie Parker with Strings“. O dva roky později zemřel ve věku 66 let na rakovinu plic. (sator)

Reklama

Reklama