Režie:
Richard RoseKamera:
Paul SarossyHrají:
Billy Dee Williams, Michael Mahonen, Robyn Stevan, Ted Dykstra, Julian Richings, Eric McCormack, Gerry Quigley, Helen Hughes, Paul Quarrington, Gabriel BurrafatoObsahy(1)
Arvo Leek je mladý nadějný trumpetista. Přes den hraje se školním orchestrem ucouraná taneční aranžmá a po večerech troubí v podkrovním pokojíku se svými jazzovými idoly podle ohraných desek. Žije s rozvedeným otcem, který se nevyrovnal s důsledky emigrace z Estonska a hlavně s tím, že ho opustila žena, Arvova matka. Opravuje kopírky a po večerech pije, tráví život u televize a Arvovi svým prudérním způsobem výchovy dělá ze života peklo. Jen náhodou se Arvo setká s jedním ze svých velkých vzorů Slatem Thompsonem a jen náhodou potká dívku Taru, která ho zavede do Slateovy "svatyně", kde po nocích jamuje s několika skvělými muzikanty. Přátelství jazzem posedlého Arva a legendárního, ale trochu unaveného Slatea se stane pro Arva pomalým splňováním snu a pro stárnoucího Slatea znovuobjevením původní radosti a pocitu svobody z muziky. Půvabný kanadský film režiséra Richarda Rosea v sobě kouzelným způsobem spojuje příběh o hledání sebe sama, jímž prochází v dospívání každý z nás, s plnokrevným příběhem o muzikantské posedlosti a lásce k jazzu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
I ten, kdo neholduje jazzu, musí ocenit sílu tohoto filmu o chlapci, který se snaží proniknout do komunity v černošském baru, aby se naučil hrát jako tamní negerští muzikanti. Šéf bandu je zaujat chlapcovou odvahou natolik, že ho začne svérázným způsobem učit hrát. Ale chlapcův otec, emigrant z východu, který se kdysi sám vzdal muzikantské kariéry, aby uživil svou rodinu, nese synovy zájmy velice nelibě. Konfrontace mezi otcem a synem na jedné straně, a muzikantským zelenáčem a mistrem na straně druhé, melancholie a vtip, radost i smutek - to všechno jsou hybné síly tohoto malého filmu o velkých nadějích. Myslím, že v hodnocení by tady šel jenom málokdo pod čtyři hvězdičky. A málokterý muzikant půjde pod pět... Giant Steps je jeden z těch hodně dobrých, ale nenápadných snímků, jakých je na světě mnoho, avšak spatřeny jsou bohužel jen nemnohými. Někdy v polovině 90.let to dávali na ČT2. [Díky putuje za kamarádem Slonem, jazzovým saxofonistou, který si Obří kroky duchapřítomně nahrál na video, a zapůjčil mi je spolu s několika pornografickými snímky ze své bohaté kolekce.] ()