Stalker

Je to paradox. Stalker je dnes už filmový pojem, na který se každý dívá v zarputilé snaze porozumět jeho poselství a správně vložit každý abstraktní záběr do pomyslné myšlenkové skládačky. Avšak čím více o filmu víme a přemýšlíme o něm, tím více jsme v závěru zmatení a nevíme nic. A upřímně - tak je to lepší. Mozek byste sice měli nechat v aktivním chodu, protože o tolik filmové krásy, obrazového umění a extrémně hutné atmosféry nikde jinde zkrátka nezakopnete, ale ono je skutečně lepší nechat se Zónou pohltit a vcucnout, než ji utvářet a překrucovat dle vlastní vůle. Pro mě osobně jeden z nejzvláštnějších, nejzajímavějších a nejopojnějších filmových zážitků vůbec. A ano, chce to vidět vícekrát... (14.02.2014)

Film jsem viděl v době, kdy jsem 1. měl velmi v oblibě Strugacké, z jejichž románu film vychází (ale...) a 2. v době, kdy jsem již viděl Solaris a Nostalgii. Docela dlouho mi nesedlo, že je o něčem výrazně jiném, než kniha, byl jsem až zklamaný... Nicméně pak jsem podlehl hypnóze a naprosto mě dostal. Jen nevím, zda bych ho zvládl vidět podruhé :-) /// update po mnoha letech: zvládl a znovu nádhera... (25.01.2007)

94% - Většina filmu ve mě vzbuzovala podobou emocionální odezvu, jakou zažívám obvykle při návštěvě opravdu kvalitní výstavy. Hra se světlem, pomalá uhrančivá kamera, prostředí, ve kterém se děj odehrává, tempo... Celý film jsem si užíval. Abstrakce a mnoho filosofických otázkek na téma štěstí, smysl života, apod. -tak se dá shrnout o čem film je. Celkem nudný popis. Narozdíl od filmu, ten je hypnotizující! Vřele doporučuji! (31.03.2006)

Přes mnohovýznamovost tohoto Tarkovského díla je možné film chápat (například) jako podobenství o pokoře, duchovní rozervanosti, víře a její ztrátě. Film může být (a je) pro některé diváky obtížně sledovatelný, a to pro jakousi dějovou pustost (ta je navíc podpořena téměř statickou prací s kamerou). O děj a akci však v tomto Tarkovského díle ani zdaleka nejde – jde spíše o rozbor hlubokých filozofických otázek, které jsou aktuální v dnešní moderní/postmoderní éře. Tarkovskému se tento rozbor zdařil na výbornou – vysoká kvalita jeho opusu je dosažena především myšlenkově hlubokými rozhovory a dále pak souhrnem obrazu (barev) a zvuku. Tarkovský natočil vskutku významné dílo – scifi, které vlastně ani příliš scifi není. Opus, který nenechá citlivého a pátrajícího diváka chladným; ba naopak: zapustí v něm své hluboké kořeny. (05.09.2003)

„Pre mňa je všetko väzenie.“ Keď som raz ležal v úzkej malej izbe na St. Dunstan Road v Leicestri, o ulicu ďalej od Ima a pankáčov Stonyho, Rudyho, Paliho, Paliho (áno, boli dvaja) a Gunsmokea, jeden človek mi hovoril o tom, že ak je niečo nekonečnejšie, ako ruská krajina, je to už len ruská duša. Asi odvtedy k ruskej kinematografii pristupujem s obavami. Ak si raz za 1OO rokov nejaký ruský film pozriem, hneď si na to sychravé anglické mesto spomeniem. Stalker, ktorý mimochodom prišiel do kín v roku Apokalypsy a Votrelca, je sci-fi klasika. Rusi vedia robiť (viď. Solaris, tiež od Tarkovského) výborné sci-fi, kde ide o reálne postavy stojace zoči-voči šialenej situácii, vymykajúcej sa pravidlám logiky, prírodných zákonov a fyziky. Stalker je mladý muž, ktorý za poplatok pašuje ľudí do neobývanej Zóny. V nej sa vytvorila pred niekoľkými rokmi uprostred krajiny a nikto nevie prečo. Jedni hovoria, že to spôsobil meteorit, druhí mimozemská civilizácia. Ľudstvo každopádne Zónu radšej oplotilo a prísne stráži, pretože tam miznú ľudia (teda ak sa tam nejaký blázon rozhodne vybrať stoj čo stoj) a pozemské charakteristiky času a priestoru v nej dostávajú na frak. Pričom sa hovorí, že ak máte dobrého sprievodcu, dovedie vás v Zóne na miesto, kde sa plnia vaše najtajnejšie sny. Famózna fantazijná atmosféra, jedinečná výprava/kamera a originálny scenár. (11.12.2008)