Můj život beze mne

nevím, jak se k tomu filmu mám postavit.. ano film byl milým překvapením, ale i mírným zklamáním..jako malá jsem měla hrozně ráda lízátko se žvýkačkou uvnitř.. vychutnávala jsem si každé líznutí, ale stejně jsem se nejvíce těšila na obsah.. a když jsem konečně na něj narazila, žvýkačka byla dobrá, ale brzy bez chuti.. a tak nějak na mě působí tento film.. chvílemi na to člověk kouká a neví, která bije.. v zápětí Vás nenechá chladným .. v okamžiku se mírně nudíte.. a tak to jde stále dokola! ale za příběh, který se Vás nesnaží dostat na kolena jen kvůli tomu, že hlavní aktérka je smrtelně nemocná, ale spíše jejím způsobem smíření a posledními pár měsící, které chtěla náležitě využít.. toho si cením.. a za příběh sousedky Ann, za příjemného Scotta Speedmana a za roztomilé holčičky, bych byla schopná dát i 5*.. ale trošku mě vadilo, že když umírala (a beru v potaz, že brala léky proti bolesti, které tedy nikde nebyli vidět), vůbec neměla nějaké příznaky, "výrazné" bolesti, prostě nic... to mi ubíralo na věrohodnosti.. vím, že mi nebude vadit si snímek pustit ještě jednou.. ale prahnout tolik po tom nebudu :) krásných 70% :) (21.06.2009)

Sarah Polley sa do takýchto podobne ladených filmov hodí a dá sa jej uveriť celá jej rola. Ostatní herci hrali dá sa povedať čisto priemerne. Film vo svojej podstate vsádza na silný koniec, kedy vlastne rezonuje aj názov filmu ako silný atribút. Kto si tieto atribúty neuvedomí a na chvíľku vypne v podstate stratí zmysel celého filmu. Podobný film s podobnou kostrou a so Sarah Polley je La Vida secreta de las palabras (ten sa mi páčil viac). V príbehu vidíme rodinu, ktorá na tom nie je dobre finančne a napriek tomu si chce dopriať čo najlepší život. Čo sa mi páčilo tak hlavná hrdinka koná sebecky a robí to čo by inak určite nerobila. Aj keď tvorcovia mohli trocha ešte zatlačiť na pílu, radšej urobili film, v ktorom sa človek neutopí a pláva na hladine. Emócie vo filme sú, ale zámerom nie je ich vyhrocovať. (30.07.2015)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)

Pozoruhodné herecké výkony, osobitý příběh a nesentimentální provedení v tomhle nikterak převratném skoro dojáku, který komorní optikou pojednává o posledních měsících života mladého člověka. Nejsou tam vlastně žádné vyloženě kulervoucí scény, ale je to zdravě vyvážený malý, komorní film, který se v regálu velmi jednoduše mine, jelikož nekřičí do světa brutální reklamou, zvučnými tvůrci, či velkým rozpočtem. Výpovědní hodnou má však velikou, tempo tak nějak střední. Jeden z filmů kde mám pocit, že kniha by byla mnohem lepší než film. (24.08.2019)

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)