Zběsilost

Hitchcock na stará kolena pěkně přitvrdil. Určitě si byl vědom toho, že daným námětem vykrádá sám sebe, a tak se vnořil hlouběji do temných vod a přidal pořádně na brutalitě, ale i na černém humoru. Natočení prvního znásilnění a vraždy je už dost na hraně ne-li za ní. Dokonce si myslím, že málokterý režisér té doby si troufal vyobrazit násilí tak otevřeně. I hlavní hrdina není klasický hitchcockovský Mirek Dušín, ale neurvalý alkoholik, který se více než vlastním rozumem řídí svým temperamentem. Jinak všimněte si ke konci scény, kdy hlavní hrdina vystupuje po schodech. Úplně stejný postup stupňování napětí použil Hitchcock hned v několika svých předchozích filmech např. v Psychu. (09.02.2007)

Ach ty ironické Alfredovy kriminálky, ve kterých je jednodušší zabít ženu, než sníst francouzskou večeři! Hned na začátku, když jakýsi politik demagogicky slibuje čistou Temži a právě po ní připlave mrtvé tělo, jsem měl radost, že Hitchcock i na konci své kariéry dělal filmy, jaké mám rád - politicky nekorektní, napínavé, originální, technicky brilantní a plné černého humoru. Dalším milým překvapením bylo, že Hitch zůstal i až do konce pokrokovým režisérem, nezamrzl někde v 50. letech; zobrazuje tu vraždy neobvykle naturalisticky, včetně odhalených poprsí. A hlavně - záporák v podání Barryho Fostera rozhodně není nějaké laciné strašidýlko, kterému by se dnešní divák smál, ale opravdu nechutně slizký psychopat. Takže já volám sláva - Alfred zůstal svůj, ale zároveň se mu i v pokročilém věku povedlo překvapovat. (02.10.2011)

Zběsilost. Kravatový vrah. Obvinění. Alfred Hitchcock naservíroval poutavý příběh z londýnského prostředí, který je sice snadno předvídatelný, avšak diváka dokáže zaujmout svým zpracováním, zejména kamerou, hudbou a herci. Pochválit je nutno také atmosféru, která je u Hitchcocka tradičně zdařilá a díky ní i slabší filmy zanechávají hlubší dojem. (07.12.2013)

Ve svém posledním (opravdovém) tvůrčím vzepětí se Hitchcock navrátil zpět do rodné ostrovní kolébky a s jistotou vsadil na motiv "nepravého muže", jímž byl už nějaký čas pověstný. Třebaže již nepochybně nejde o toho samého Hitche jako na vrcholu jeho nejslavnějšího amerického angažmá, i přese všechny dílčí nesnáze, které jej poslední roky jeho režisérské kariéry provázely, potvrdil, že zdaleka nepatří do starého železa a stále dokáže držet tempo s nemilosrdnou dobou i trendy. Zběsilost je patřičně napínavá, rafinovaná, nebývale surová i cynicky úsměvná, byť nikterak objevná a formálně poměrně obyčejná, ale jako ideálně protřepaný thrillerový koktejl si zaslouží pozornost každého obdivovatele tohoto žánru. Ještě poznamenám, že Zběsilost, jakožto předposlední Hitchův film, měla úspěch nejen mezi kritiky (v Cannes i mimo něj), ale i slušný divácký ohlas a před definitivním autorským koncem vrátila tomuto stárnoucímu a zahořklému géniu radost do života a zlým jazykům vypálila rybník. Bohužel naposled..._____Kulinářské scénky jsou nezapomenutelné! (10.01.2009)

Celou první půlku filmu jsem si říkal, že Hitchcock už měl v sedmdesátých po kariéře a v konkurenci nového Hollywoodu působí jako plivátko mezi porcelánem. Kamerové triky působily tu směšně, tu samoúčelně a otevřená nahota jako by měla tenhle handicap vynahradit. Pak to ale Alfred rozjel na plný koule a já jsem nestíhal valit oči. Hitchcock měl zásadu, že pokud umisťuju děj do nějaké specifické lokace, měl bych ji představit tím, co je pro ni typické. Často volil až příliš zjevné symboly, z nichž nejkřiklavější byl asi případ závěrečné scény Na sever severozápadní linkou na Mount Rashmore. Ve Zběsilosti ale ukázal, že i jako domestikovaný Američan svým Britům rozumí a neváhá si z nich bez okolků střílet. Důkazem budiž vtipné scény s komisařovou manželkou, která miluje francouzskou kuchyni. Stále živý smysl pro černý humor prokázal ve scéně, kdy Barry Forster láme prsty Anně Massey, přičemž mu její noha brousí po obličeji. Je to zcela nový pohled na klasického Hitchcocka, ale zároveň velmi osvěžující, mistrovská podívaná. (07.10.2011)