Nebe a peklo

Snímek na mě v rozporu s mnoha nadšenými komentáři nepůsobil tak silně, jak jsem očekával. Jako detektivka to bylo poněkud přímočaré a snad na mě rušivě působila i jiná kulturní východiska. Ale právě z hlediska vylíčení kulturních odlišností, především kolektivního vnímání, je Nebe a peklo spolu s klasickými Kurosawovými přednostmi, tedy výbornou kamerou a střihem, slušným nadprůměrným filmem. Oproti Kurosawovým středověkým filmům mě mile překvapilo civilní herectví jeho herců. Celkový dojem: 65 %. (11.07.2008)

Absolutní cinema! Akira Kurosawa po svých samurajských opusech otočil o 180 stupňů a zrealizoval vynikající adaptaci McBainova detektivního románu "Těžký prachy" o únosu syna manažera obuvnické společnosti. Nebe a peklo je v lecčem zcela odlišné od Kurosawovy předchozí i následující tvorby. Formálně vybroušená procedurální podívaná vyniká nejen extrémně chytrou režií s citem pro kompozici, střihovou skladbou, jež v souladu s vývojovými vzorci zápletky přechází od rozsáhlejších celků do sevřenějších (geniální vlaková sekvence), rozvrstvením postav (Mifuneho vydíraný manažer/otec x tým detektivů x pachatel), ale předně nesmírně komplexním účinkem. Kurosawa inteligentně střídá a vrství napětí (thriller) s otázkami (klasické detektivní schéma), včetně využití žánrových skoků uvnitř dramatické struktury; 1) obchodní drama - 2) únos, podmínky, předání - 3) pátrání - 4) dopadení 5) epilog. Nebe a peklo je podle mého názoru vrcholem umělecké geniality Akiry Kurosawy, Tošira Mifuneho a dalších, a to je, vzhledem k dílům jako Sedm samurajů či Krvavý trůn, sakra odvážné tvrzení. (28.12.2023)

Kam až nezavály příběhy z legendárních McBainovych detektívek... do dílny velkého Akiry Kurosawy. Asi třikrát jsem měl na chvíli pocit, že mne další Kurosawův rozvláčný film nebude příliš bavit: během dlouhých úvodních titulků, když jsem si vzpomněl na zklamání z režisérova Toulavého psa, později, když byla v rámci únosu vykonána klíčová výměna, skončilo rodinné drama a po šťastném konci se film přesunul směrem k čistě policejnímu pátrání... a do třetice když se blížilo chycení pachatele a napjatou atmosféru na pár minut uvolnila šedesátková taneční hudba. Jenomže příběh měl i po všech zásadních zvratech a částkových happyendů stále co nabídnout. Kurosawa se nebojí plynule řecházet z psychologického dramatu do tradiční detektivky i zase zpátky, a po celý čas mu to funguje výtečně! Mravenčí pátrání plné výslechů a pomalé odkrývání stop včetně možných indicí za účasti kriminalistů i svědků bylo v druhé půli hodně napínavé a závěrečný dialog Gonda s pachatelem ve vězení na mne zapůsobil stejně silně jako momenty strachu o unešené dítě v první hodince filmu. Tradičně vynikajícímu Toširó Mufinemu sekundují další zdatní kolegové, hodně mne zaujal i Tacuja Nakadai v roli inspektora – navzdory svému původu na mne coby detektiv v civili působil příjemně "evropsky". Po tomhle filmovém zážitku se můžu směle přidat k těm, kteří zde Nebe a peklo označují za jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec. 90% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (29.04.2020)

Nejlepší detektivka, jakou jsem zatím viděl. Tak nějak nevím co bych napsal. O všem podstatném už se zmínil DaViD´82 a můj oblíbený citát tu už taky je. Možná bych se ještě mohl zmínit o příjezdu policie v dodávce se zbožím z obchodu a přidám jednu hlubokou pravdu: Boty se musí obnosit. (21.01.2008)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)