Režie:
David OndříčekScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Labina Mitevska, Jitka Schneiderová, Saša Rašilov nejml., Jiří Macháček, Ivan Trojan, Mikuláš Křen, Dana Sedláková, Hana Maciuchová, František Němec (více)Obsahy(1)
Sedm mladých lidí ve věku od 23 do 33 let se na konci devadesátých let ve velkém městě pokouší praktikovat cosi, čemu se dříve říkalo milostný vztah. A tak na sebe milostně narážejí a nechávají se unášet napříč dlouhodobějšími či krátkodobějšími vztahy, které je dovedou zpět do samoty. Robert pracuje v cestovní kanceláři a rád rozplétá a splétá osudy lidí. Napomůže rozchodu Hanky a Petra, který se pokouší pochopit život skrze nahrávky „opravdového života“ pouštěné do éteru. Zatímco je Hanka pronásledována Ondřejem, do té doby uznávaným lékařem a otcem rodiny, seznamuje se s Jakubem, jehož pozitivnímu pohledu na svět pomáhá pravidelné užívání marihuany. Na druhé straně to ale způsobuje zhoršování jeho krátkodobé paměti, takže se v jejich vztahu objevují problémy. Zklamaná Hanka hledá pochopení u rodičů, ale doma najde jen dvacet Japonců sledujících „normální rodinku při normální večeři“. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (1 091)
Režijně (a hudebně - Honza Muchow kolébavou atmosféru večerního města umí) příjemný film s povedeným obsazením. I scénář je docela fajn - poutavý, vtipně vypointovaný a naditý hláškami, bohužel však taky viditelně vystavěný efekt a zcela odchlípnutý od reality. Jako dávka sympatické zelenkovštiny pro pobavení je to výborné, jako film s hlubším sdělením už ne - mé hodnocení tedy vychází z předpokladu, že autoři chtěli opravdu víc bavit, než sdělovat a poukazovat. 75% ()
Spousta povedených gagů, hlášek a vtipných mikroscének. Celkově to na mě však působilo křečovitě. V touze po maximu (možná světovosti) se v dlouhých pasážích vytrácí přirozenost a plynulost vyprávění. Macháček a Trojan jsou samozřejmě výteční, ale mnozí jiné zase ne, prostě je to nějaké nekompaktní, rozbité. ()
Vyloženě jenom a pouze na "vtipnosti" a "namachrovanosti" založený film, nad kterým raději nepřemýšlet, a především ho nesledovat na druhý či vícerý pokus. V tomto případě vás možná začne štvát, možná otravovat, ale asi ne úplně nudit. I na poprvé je nutné zapomenout na realitu a pokoušet si vychutnat Macháčkův a dle mého názoru především Trojanův výkon. Kromě nich je to ale bída a trápení. Jako dějová konstrukce to alespoň akademicky sedí, nepočítáme-li za přečin příšernou figurkovitost všech "postav", což předem vylučuje jakýkoli "komplexnější" portrét. Jako dobrý a kvalitní experiment bych to bral, jako film, jak jsem již napsal, jednou a nikdy víc. (Nevím pak, proč jsem tenhle film viděl alespoň čtyřikrát.) ()
V době mých čtrnácti pátnácti let znamenalo nevidět tenhle film, nežít. Citovali jsme převážnou část osazenstva a pořád dokola jsme se smáli. Jo, byli sme paka, ale poznali jsme, že tenhle film je prostě moc fajn. Ani po 13 letech pro mě neztratil nic ze své dobré atmosféry, skvělého scénáře a bezva herců. ()
Sedm lidí, láska, lži, tráva, kult i objevení zoufalce Ivana Trojana. Druhý (trpký) film Davida Ondříčka se motá mezi několika mladými lidmi, kteří nevědí, co chtějí, a když už na to přijdou, tak cíle dosahují krapet krkolomně. Scénář Petra Zelenky je odpozorovaný životem a mezilidskými vztahy, zdobí ho příjemný nadhled a ironie. Několik hlášek hned zlidovělo, pár situacemi se inspirovali jiní. Možná je škoda, že divák se v poslední třetině už příliš nebavil, co hůř, neměl moc podnětů k zamyšlení a k onomu pomyslnému uznalému pokyvování. Za mě jsou Samotáři prostě jen (moc) fajn, do stropu ale nějak neskáču. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (51)
- Houbový čaj vůbec nebyl ve scénáři, prozradil Kryštof Michal. (TheSlezy)
- Po mnohakolovém konkurzu na hlavní roli Ondřeje se do finále dostali Martin Myšička a Ivan Trojan, který nakonec roli získal.. (sator)
- Předobrazem Roberta (Mikuláš Křen), který si natáčí svou nemocnou matku nebo rozchody svých kamarádů na kameru, byl Igor Chaun, spolužák Davida Ondříčka z FAMU, který podobné věci skutečně dělal. Kdysi přišel večer domů opilý, vzal kameru, začal natáčet svou mámu a vedl s ní dost otevřený rozhovor. Nakonec z toho vznikl film Nejkrásnější portrét (1988), o kterém se tenkrát studenti FAMU hodně bavili, a Igor Chaun s ním dokonce vyhrál Soutěžní festival FAMUfest. (MTHRFCKR)
Reklama