Nixon

Mám moc rád dlouhé filmy, když mají co říct, a tenhle rozhodně má co. Spíš to bylo až moc krátké a útržkovité. Tolik informací a rozhodnutí, že jsem z toho vlastně vůbec nebyl moudrý, a mnohdy se mi stalo, že jsem netušil, zda ta či ona událost je ok, jaké má vlastně pozadí, dopad, motivy. Hodně věcí je tam pro mě v mlze. Ale asi to tak má být, abychom nebyli tlačeni do předem připravené názorové pozice. Rozhodně je tu i vzdělávací funkce. Nikdy jsem zcela nepochopil, jak mohlo z takové "maličkosti", jako bylo Watergate, vzniknout takový průšvih, ale film ukazuje, že toho bylo mnohem víc a mnoho věcí bylo propojejných. Přestože není možné brát film úplně doslovně. Co mě zcela neoslovilo, byly flashbacky z dětství, ale asi to bylo potřeba. Zvolený časově zmatečný střih je také otazníkem. Celkově však dobrý film a profesionální práce po všech stránkách. Jen by mě zajímalo, zda a jestli v takové míře, se dějí takovéto intriky i dnes. (17.10.2016)

Nedoceněný politický drama od mistra Olivera Stona, který je sice ve srovnání s JFK o něco slabší, ale to tomu to filmu vůbec neubírá na hodnotě. Anthony Hopkins jako Richard Nixon je naprosto úchvatný čímž pouze potvrzuje své kvality a také je tu plejáda dalších skvělých herců. Oliver to umí, a budeme doufat, že už nebude žádné další World Trade Center. Ještě bych měl vypíchnout parádní hudbu. (14.05.2008)

"Co jsem provedl? Otevřel jsem nás Číně, uzavřel mír s Ruskem, ukončil jsem válku. Bože proč mě tolik nenávidí. To je neuvěřitelné až chorobné." Chvíle, kdy se Richard Nixon (za přítomnosti  tehdejšího ministra zahraničí Henryho Kissingera) takto modlí, patří za mě (i díky skvělému herectví Anthony Hopkinse) mezi ty nejsilnější momenty v celém snímku. Oliver Stone je znám svým liberálním pohledem na svět (a protirepublikánskými postoji) a o to víc mu podle mě stojí ke cti, že v tomto snímku natočil velmi vyvážený pohled na tohoto amerického státníka. Zazní tu větičky označující Nixona za "nejčernější temnotu" či "nádor na prezidentském úřadě" a pak možná i výstižný citát již zmiňovaného Kissingera: "Je to tragédie, protože měl opravdu v rukou moc, ale neměl na to charakter…." Přesto snímek nezastírá i jeho pozitiva a ukazuje i na těžkosti, s nimiž nebylo jednoduché se vypořádat (včetně těch, co si nesl coby bolestné prožitky ze svého dětství). Nixon to neměl jednoduché třeba i v tom, že se musel vypořádat s paradoxem, že i kdyby stokrát vyhrát volby, lidi ho prostě milovat nebudou. Musel se taky vypořádat s tím, že zatímco když se lidé dívají na Kennedyho "vidí jací chtějí být", při pohledu na něj, "vidí jací jsou". A měl koneckonců i smůlu "biblických rozměrů", že musel skončit kvůli "nějakému vloupání". Film ale nekončí nějakým smutněním či vzdycháním nad nepřízní osudu, ale Nixonovým skvělým (předpokládám autentickým) projevem na odchodnou z úřadu, jehož poselství (s použitím citátu Theodora Roosevelta) je nadčasové: "Někdy máme procit, že když nejde vše podle plánu, když nám umře milovaná osoba,  když prohrajme volby, nebo utrpíme porážku, tak je konec ale to není pravda.  Je to vždycky nový začátek, protože blaženost nepřihází, když Vám všechno jde. Blaženost přichází, když Vás pokoušejí, když schytáte pár ran, pár zklamání, když na Vás padne smutek. Bez toho, aniž byste spadli do té nejhlubší propast, nemůžete poznat jak nádherné je stát na vrcholu."       (08.08.2022)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)