verbal

Profesionálně vypiplaný, zajímavý, záživný a parádně natočený (drony, tělové kamery) dokument o turnaji vidláckého prahokeje, v němž se mužstva rozličných otyloňů a důchodců snaží nepřizabit se při bruslení na hrbolatém, děravém a zasněženém ledu, příliš si nedojebat kotníky u chytání bomb v mikrobrance a neodjet domů s modrými koulemi. A paradoksně se v kolébkové Kanadě již řadu let bijí o titulovou prasečí hlavu vesměs partičky rybníkových Maďarov a Čehúňov, což patrně musí být pro domácí týmy vyžilých NHListů mile ponižující. Tentoraz sa blysklo nad Tatrou, čiže srdečne blahoželám a prajem veľa poľnohospodárskych úspechov aj mimo ľad, nech sú ovce stále usmievavé a hydina vyžratá aj bez rasových hormónov. Jen bych možná pro příště vyměnil komentátora, jehož učebnicová amatérská nekrodickce mi zpomalovala tep skoro až ke konstantně pištící rovné čáře.

No vida! Když největším světovým bolšodemagogům a dementizérům Mrvelu s Dyznym začíná téct do bot, protože už se na ty jejich furtdokolové vážně se beroucí a retardy mentorující sračky odmítá dívat i to cílové publikum z klecových lůžek, najednou to jde! Chozraščot prostě přestal fungovat, a tak vrchního cenzora i politruka patrně na chvíli poslali na probuzněný tábor, bezpáteřně úplně popřeli svou dosavadní stranickou agendu a ukázali, že když jde o zisky, umějí se bez zaváhání střelit do vlastní nohy. Na světě je tak odporně vulgární až úchylná, toxickou bílou heteroseksuální maskulinitou přetékající, naprosto nediverzitní a nechutnými amorálními humory narvaná taškařice, zcela dehonestující veškeré tak pracně budované základy progresivního sterilního světoobčanství. Taškařice, která velmi nevkusným způsobem bezskrupulózně ignoruje tolik kýženou majorizaci uvědomělých mužen, neustále zotročovaných negrů i brutálně utiskovaných parafiliků, jakož i potřebně patetickou glorifikaci rodinných hovnot, ba dokonce degutantně démonizuje i nejzářivější morální maják a kategorický imperativ celého mrvelího výplachového omniverza, Mirka Dušína s nejzařezanějšími slipy ze všech svištivých bukvolidí – samotného Kapitána Homokokota (Určitě si počkejte na postitulkovou scénu!). Navíc byl při natáčení evidentně krutě týrán i nejnusnější pejsánek planety a opakovaně vystavován bezprecedentnímu dogšejmigu! Pevně doufám, že soudruzi již nebudou v takovýchto záškodnických nemarxistických ohavnostech již nikdy pokračovat! Jednoznačně nejrepulzivnější Mrtvý bazén ze všech, zasluhující nekonečné pohrdání a rozhodné odsouzení plnou palbou.

Ten, který kdysi tak nonšalantně a originálně tančil s vlky, nám kapku zesenilněl a začal funivě a potácivě tančit s otylými hospodyňkami. A tak si to tentokráte na svém kornatícím oři namáhavě přicválal skrz spektakulární prérií s tisíckrát omletou, diskutadebilně sestříhanou, kýčovitou a patetickou křečovou žílou, již bych pracovně nazval Horizont – Americká mýdlovina, navíc sáhodlouze navatěnou na prdelihostilní tři hodiny pro někoho dozajista sofistikovanými moudry vypatlaných indiánů a lacinou whisky konzervovaných anglosaských a jiných konkvistadorů. Abych kapku povzbudil vaši představivost, je to přesně něco, jako kdyby Vinetů vyprcal Esmeraldu. Sice v opravdu nádherných, krystalicky čistě a úchvatně natočených scenériích, avšak vcelku nudně, nevkusně, softkórově a s teploušskou přístupností, aby si proletářské ženy náhodou nemusely zakrývat masitou rukou oči. Když si se slzou v oku vzpomenu na parádního Vlčího tanečníka, skvělého Vyjetého Erpa či temně vynikající Hatfíldy a Mekkoje, nezbývá mi než Kostěje škodolibě vykiškišovat, že tenhle jeho Opus gluteus, kvůli němuž ten arogantní kokot zaříznul úžasný Žlutý šutrák, zaslouženě propadl. A dle ukázek to patrně moc nevytrhne ani následující tříhodinová kalvárie Horizont 2 – Návrat horizontu. Každopádně, pokud je vaší nejoblíbenější kratochvílí hlazení tlustých koček nebo sbíráte růžový porcelán, je tento homostern filmem přesně pro vás!