choze

Průměrný osmdesátkový krimiseriál s impozantním červeným závoďákem.

Zfilmovaná tíživá noční můra ze světa s permanentně zataženou oblohou, liduprázdnými ulicemi i intimně nasvícenými interiéry a creepy chováním postav, kde navíc celou dobu visí ve vzduchu něco apokalyptického. A toulá se bubák. A kde je nám narozdíl od Mlčení jehňátek, Sedm nebo Temného případu průvodcem mlčenlivá, asociální hrdinka, která sama působí dost podivínsky. Intenzivní, příjemně nepříjemný a nemainstreamový hororový zážitek a filmové překvapení roku.

Docela mě nudilo už Shivers a tahle jeho variace rozšířená z jednoho baráku na celé město mi přišla ještě nudnější. Marilyn Chambers mění jednoho muže po druhém v zombíkoidní krvelačná monstra, ale chybí zajímavější děj, myšlenka nebo gore, snad jen ta sedmdesátkově kanadská atmosféra tam hraje.

Tu adoraci Torsa moc nechápu. Já si z něj budu pamatovat jen to pěkné historické městečko s vilou na útesu nad ním.

Nezábavná kombinace Neříkejte mamince, že pečovatelka zemřela a Sám doma.

Scénář nestojí za řeč, ale těží to z pěkných lokací kostelní věže a hlavně rozestavěného mrakodrapu a noční atmosféry s až pyunovským vibem. Dolph měl ještě rok předtím v kinech dva filmy, ale tímhle definitivně přešel k videobéčkům. A sešup to byl i pro Mulcahyho, který dva roky předtím natočil vysokorozpočtového Muže stínů. Dolph je tu ve formě, leč zašitý za odstřelovačkou a skoro nikoho nemlátící, a Gina Bellman je mu půvabnou parťačkou pro jednu dlouhou noc.

Na přelomu osmdesátek a devadesátek Godfrey Ho naskočil na hongkongský trend girls with guns filmů a natočil Ultra Force 3, Angel Enforces, Angel Force a tohle. Dvě zabijákyně pracující pro dva gangy jsou poslány zabít jedna druhou, v patách přitom mají policistku a dočasné útočiště najdou u prostitutky. Na ději pramálo záleží, zato se tu požehnaně střílí, kope a ukazuje prsa a Maria Jo je kočka. Místy, třeba hned v úvodu to působí až amatérsky, ale ve výsledku je to standartní GWG kousek.

Arénovky mě - s čestnou výjimkou Mortal Kombatu Paula W.S. Andersona - nikdy nebraly a tak jsem se zhlédnutím Krvavého sportu otálel až do svých čtyřiačtyřiceti let a to jen abych se ujistil, že jsem o nic nepřišel. Standartní story v řemeslném provedení s pohledným van Dammem, jeho sympatickým parťákem a respekt vzbuzujícím záporákem Bolo Yeungem. A s trochou brutality navrch. Bod za kulisy osmdesátkového Hongkongu, kterých si ale v následujícím Dvojitém zásahu užijete víc, včetně krátce poté zbořeného Kowloon Walled City.

Dopadlo to zcela dle očekávání a sice jako průměrná akční spotřebka pro stream, kterou takhle mohl natočit kdejaký no name řemeslník, a která by právem totálně prošuměla, pokud by se pod ni nepodepsal John Woo. Legendární režisér tak uzavírá trojici svých návratových akčňáků třetím jasným důkazem v řadě, že na tomhle poli už bohužel nemá co zajímavého nabídnout. Od ohraného scénáře s přiblbými dialogy a přepálenou stopáží, přes absenci výraznějšího režijního stylu, až po mimózní casting a pár až směšných momentů, je to marná záležitost a to ani nemusím porovnávat s originálem, který i po čtvrtstoletí zůstává mistrovským dílem a neskutečnou filmařskou, emocionální i doslovnou palbou.

Evil Dead po japonsku. Nízký rozpočet si tu velmi sympaticky podává ruce s nadšeneckou nápaditostí, kreativní kamerou a důrazem na akci a krvavost. Jenže řeže se to tu sice jedna radost, ale děj zoufale chybí a s ohledem na to je dvouhodinová délka naprosto nesoudná a klidně bych vyhodil půl hoďky, hlavně jalové dialogy. Za všech okolností klidný hrdina byl ale cool a teatrální gangster taky bavil.