JimiH

antasy pohádka, která navzdory svému studiovému provedení vypadá skvěle. Hlavní devizou jsou Brigitte Lin a Leslie Cheung.

Dobrá příprava na Trierův počin Jack staví dům. Jen Satrapi se více snaží příbližit skutečným problémům jedincům s posttraumatickým syndromem a poruchou osobnosti a prolíná bizarní romantiku s černým humorem a psychologickým thrillerem.

Herecký koncert všech zúčastněných s perfektní smrští skvěle vypointovaných dialogů. Děj nezapře původ ve francouzské divadelní hře, ale to rozhodně není v tomto případě na škodu.

Bridges a Brown jsou rozhodně sympaťáci a Benton se snaží o revizionistický western. Jen mu chybí tah na branku kolegů Altmana a Peckinpaha.

John Wayne byl sice znám jako tahoun, ale pokud měl silného spoluhráče šlo mu to často o mnoho lépe. Zde měl štěstí na vynikající Kim Darby. Coenům se remake povedl, ale paradoxně se od předlohy neodchýlili tolik, jak bych čekal. Slovní šarvátky, absurdní situace i sarkastický humor naleznete i v originálu.

Brilantně napsané dialogy, skvělý casting ústřední dvojice a vyvážená stopáž díky níž se dá napětí krájet.

Krásné technicolorové záběry nespasí všeobjímající nudu. Wayneovi chybí kvalitní protihráč a vše je zahaleno neskutečným patosem.

Krásná vizuální stránka exteriérových scén a skvělá dvojice Fonda a Wayne bohužel nespasí podprůměrnou historku o dvou umanutých mužích. S lepším příběhem mohlo jít o klasiku ve stylu Přepadení.

Nejlepší z celé Outrage trilogie a symbolické uzavření Kitanovy jakuzácké filmografie, které si opět chytře hraje s divákovým očekáváním. Beat Takeši pomáhá bourat mýtus odvážných a inteligentních gansterů, který pomáhal sám stvořit.

Satirické vyprávění o třicátých letech v Japonsku a potlačované sexualitě vedoucí k nahromaděné agresi. Formálně nápaditý film spojující japonské tradice s moderní meziválečnou společností. Jeden z nejlepších Suzukiho filmů.