Necrotongue

Začnu tím, že to Pajky3 napsal moc pěkně, ale já s ním přesto tak úplně nesouhlasím. Mně totiž projev Jacka Whitehalla příliš neseděl; kdyby byl hercem, napsal bych, že krutě přehrával; ale já jsem si jeho speciál i navzdory tomu užil. Všechno totiž přebíjel humor, který byl přesně mým šálkem Earl Greye s prsním mlékem. Postávající komik se úspěšně trefoval do mnoha témat, do kterých by se podle mého názoru mělo trefovat mnohem více komiků a mnohem častěji, a musím uznat, že mě nejednou mocně rozesmál. / Poučení: Já to říkám pořád, sóju prostě nepodojíš.

Koukám, že se zase jednou plavím v protikurzu, ale mně tento speciál oslovil, protože Matt Rife zjevně věděl, o čem mluví, a zejména sbírání jeho masturbačních zkušeností jsem mu bez výhrad věřil. Nejvíc mě ale potěšilo, že se i mezi mladými lidmi (tedy narozenými nejdříve v devadesátkách) ještě najdou jedinci, které současná nemocná společnost nestihla lobotomizovat a kteří si tak ještě stále zvládají udržet svůj vlastní (a tedy mně sympatický) názor. Moc dobře jsem se bavil a klidně bych u této záležitosti ještě nějakou dobu vydržel, abych mohl vidět více interakcí s publikem. / Poučení: Po každém půjčení vracej.

Mám rád humory, mám rád postávající komiky, ale pokud jde o mě, všeho moc škodí. A sledovat tříhodinovou show v podobném duchu, to pro mě nebyla žádná procházka. Nejvíc mě štvalo, že by šlo o podstatně kratší (a tedy stravitelnější) záležitost, kdyby se osekali mnozí efektové, kdyby se prostříhala všechna ta "Woooooooo" a všechny ty dlouhé potlesky, protože nekonečné divácké reakce to všechno až děsivě protahovaly. Byla to, bohužel, z větší části taková ta typická, americká, předimenzovaná zábava, u níž bych fakt ocenil větší umírněnost v oblasti efektů. Navíc (a to je čistě můj osobní problém, za který tvůrci nemohou) jsem pravověrným vyznavačem ragby, tudíž ke zde opěvovanému sportu cítím pouze silný despekt, a zdejší hlavní postavu jsem tak viděl poprvé v životě. / Poučení: Pozor na kryptoměny a trenéry jiu- jitsu.