Sarkastic

„Víš Johane, dynamit není nebezpečný. Zbabělci jsou nebezpeční!“ - „Táta to zvládne, Johane. A ty třeba jednou taky. Bude to zábava!“ A Johanova matka to trefila tak napůl…Svérázný celovečerní režijní debut. Film je spíš než ryzí komedie její příbuzná tragi. A typicky severská. Plná absurdit (vede pasáž s odhalením pomníku), nadsázky (nesmrtelný kůň), se špetkou černočerného humoru (názorná scéna s pošťákem a holínkami) a paletou trhlých postaviček. Na rozdíl od většiny nesnášenlivých obyvatel není pro diváka těžké si Johana oblíbit a fandit mu. Ostatně, s takovým dětstvím asi ani člověk nemůže být normální. A Johanova vpravdě vikingská nátura mu dala sílu k tomu, aby se vypořádával s nesnázemi osudu. A ve stejném duchu se ostatně nese rovněž „vikingský“ konec (ehm, malinko moderní) uzavírající kruh. I přes výkyvy tempa a nálady to za mě budou ještě slabší 4*. „Nikdy jsme se nestarali o to, jestli nás má někdo rád. Nikdo nás rád neměl. Za celý můj život se to nezlepšilo. Člověk ale nemůže ztrácet čas tím, že se někomu snaží zalíbit.“

„Clarabelle byla naše hospodyně. Měla taky svou hlavu a s tátou bojovala zuby nehty. Nehledě na to, jestli ho rozzuřila, říkala, že její chlapeček je na práci v dole moc citlivý a slabý s těmi svými hubenými pažemi. Má fantazii a jednou přijde s myšlenkami, které spasí svět. O tom nepochybovala.“ Jen aby se Clarabelle malinko nespletla… Má očekávání od díla nebyla z nejvyšších a počítal jsem s tím, že to pro mě nejspíš bude prozatím nejslabší Vinterbergův film. To se potvrdilo, ale nemůžu říct, že by mě snímek nebavil. Dear Wendy je hodně zvláštní satira. Jistě, v mnoha směrech absurdní (už jen ten pacifismus se zbraní v ruce), ale má cosi do sebe. Problém je, že od chvíle, kdy se zvrhne akce s Clarabelle, věci přestanou dávat smysl a kvalita filmu jde strmě dolů. Samotné finále je pak bohužel až úsměvné. Škoda promarněného potenciálu filmu, takhle to bude jen na lepší průměr. „Měl jsem pocit, že by ses trefila do terče i beze mě. Jedno je jisté, bez tebe bych to nedokázal. Ale od toho už přátelé jsou. Aby se doplňovali. Byli jsme jedna bytost, Wendy.“

„Buď elegantní. Víc ženská. Pohybuj se jako krásnej panter. Musíš je svést a okouzlit. Jasný? Buď ladná!“ Jenže chtít tohle po ženě, která dennodenně dobrovolně ztrácí svou feminitu, je poněkud náročný úkol…Film jsem bral jako výzvu, neb jeho téma mi bylo dost vzdálené. Zajímalo mě, zda se mi podaří najít si cestu k hlavní hrdince Edině. Předně jsem se musel oprostit od zevnějšku ženy, která dokáže vlastní silou srazit k zemi prase v pohybu a je na smutné cestě proměny (k Věře Mikulcové a jí podobným). Pod povrchem jsem našel citlivou a nejistou duši, která nezná nic než disciplínu, dřinu v posilovně, ale také spoustu sraček, které si vpravuje do těla. Z hlediska fandění to tedy bylo poněkud náročné. Na jedné straně chápete Edino hledání způsobů získání peněz na další sajrajt („klienti“ stáli za to), na druhé víte, že ji to může zabít. Pak se i takové setkání opice s kočkou jeví jako osvobozující, ale střet s realitou je neúprosný, a tělo si též řekne své…Lehce otevřený konec mi tu vůbec nevadil. Vcelku překvapení, dám ještě slabší 4*.