sedm.1

Hypnotik je ukázkovým příkladem projektu, který se tvůrcům totálně vymkne kontrole, v tomto případě konkrétně pak přímo samotnému Robertu Rodrigezovi, který to jak napsal, tak zrežíroval a v podstatě je dost těžko říct, zdali ve výsledku chtěl dosáhnout i on sám takového šíleného guláše, nebo začal panikařit až postupem času při samotném natáčení, a to pak už asi jinak dopadnout nemohlo. Každopádně k té druhé verzi nasvědčuje fakt, že zhruba do poloviny se ještě jedná o poměrně nápaditou podívanou, se zajímavým vývojem, chvilkovým napětím, atmosférou a vyvolávají slušné očekávání, v co se to nakonec vyvine. Po zhruba nějakých padesáti minutách ovšem dojde k zásadnímu zvratu v podobě odhalení, jak to vlastně je, no a právě v ten moment se to celé sesype jako hrad z písku a zvrhne se to jen v naprosto nesourodou frašku, kladoucí jednu blbou scénu na ještě blbější, a jak jsem prostě zmínil hned v úvodu, ten závěr se vážně zcela vymkl kontrole, na což pak očekávaně doplatil úplné finále, kde pak bylo těžké se už jen nechytat za hlavu a říkat si stále dokola, to jako vážně 8D???? Prostě škoda, že to takhle dopadlo, jelikož samotný námět potenciál měl, jen zkrátka to jeho vyřešení nedopadlo příliš snesitelně, nicméně i přesto bych celý tento film zas až tak nezatracoval, zas až tak mizerný to totiž opravdu není.

Popravdě, tvorba Paula Greengrasse, který se proslavil především sérií kolem postavy Jasona Bourna, mi nikdy neseděla, ovšem tohle pokoukáníčko, to jsem si už nechal líbil, to je totiž úplně jiný šálek kávy. Sice i zde se film neobešel bez toho jeho nejklasičtějšího režisérovo nešvaru, a to zbytečně chaotického a rádoby autentické nasnímání veškerého dění, ovšem to je zde naštěstí zastíněno mnoha dalšími prvky, které Zelenou zónu povyšují do té nejpůsobivější ligy vůbec. Každopádně na úvod je ovšem třeba ještě zmínit fakt, že Greengrass měl docela koule takhle přímočaře obvinit tímto snímkem tehdejší americkou vládu z neoprávněného vpadnutí do Iráku, a docela se i divím, že mu to prošlo, jelikož ona přítomná kritika a otevřenost je vážně nekompromisní a jasně poukazující na sviňárny, které se v júesej děly, dějí a dít budou. Nyní už ale k filmu. Naprostým vrcholem Zelené zóny je bezkonkurenčně její naprosto neskutečně strhující spád a s tím spjatá gradace, kdy je oboje prakticky nastartováno hned od úvodu a pak už se jen stupňuje a stupňuje, a to až do grandiózního finále, které co se tempa týče, je už doslova živelné tornádo, při kterém divák společně s postavami už sotva lape po dechu a je to fakt parádní jízda, při které si není čas vážně ani vydechnout. Skvělá je ale i celá zápletka, plná dech beroucích dialogů, zvratů, napětí a dramatických a emočních momentů, při kterých jsem nejednou až kroutil hlavou, kdy sice samozřejmě nejsem naivní, že zde většina věcí nebyla upravena a přizpůsobena pro potřeby filmu, nicméně od skutečnosti to nejspíš až tak vzdáleno nebylo.  Veškeré postavy pak též nelze označit jinak, než jako opravdu výrazné a zajímavé, no a ani působivá atmosféra a vizuální zpracování rozhodně kvalitativně nezaostávají za vším výše zmíněným. Zelená zóna je tak zkrátka ve všech ohledech vážně silná a fungující strhující jízda, která mě nenechala vůbec chladným, tudíž za mě jasný palec nahoru.

Za mě je určitě fajn, že se jednou za čas objeví takovýto typ potemnělejšího krimi/thrilleru, který se zbytečně nesnaží být něčím víc než na co má, zároveň z něj ale cítím i docela promarněnou šanci na opravdu ojedinělý žánrový zážitek, který nejen ve mě mohl ještě dlouho rezonovat. Především totiž hned úvodní odstřelovací řádění ústředního vraha je naprosto strhujícím a zatraceně výrazným filmovým zážitkem, který luxusně umetl cestičku pro následující dění a vývoj, tvořené vyšetřováním a dopadením oné osoby, jenže v tom je právě ten zásadní problém, kdy ono pátrání není ani svižné, ani nápadité, ani trochu napínavé a především pak jeho odhalení je postaveno na takové chatrné a totálně nepřesvědčivé scéně, že jsem byl až doslova zklamaný, jak moc scénárista tohoto snímku neměl koule přijít s něčím jednoduše lepším. Úplný závěr pak sice nabere na intenzitě a v podstatě i nečekaně emoční síle, ovšem ona cesta k němu je pro diváka bohužel ne zcela záživná a zajímavá. Co se jinak týče dalších žánrově zásadních prvků, tak za potemnělejší atmosféru určitě dávám palec nahoru, akce je jinak minimum, o ní zde ovšem rozhodně nejde, takže to nekritizuji, no a postavy, s těmi to mám tak nějak na hraně, jelikož jak ony samotné, tak jejich herečtí představitelé, dokážou oslovit a lze je považovat za opravdu zajímavé a netuctové, nicméně i v tomto ohledu z toho šlo pod šikovnějšíma tvůrčíma ručičkama vytěžit asi víc, než se to ve výsledku povedlo. Takže ano, za mě se skutečně jedná o výraznější a rozhodně nenudící žánrový přírůstek, za který jsem rozhodně rád, jelikož v Áčkové lize podobným podívaným pšenka v současnosti zrovna dvakrát nekvete, ale jak jsem již zmiňoval, já se nemohu zbavit pocitu, že pro větší působivost a funkčnost filmu tu šla spousta věcí udělat mnohem lépe a upřímně dost mě to kvůli mnoha přítomným velice povedeným prvkům mrzí.