movie

Nejlíp zahrál ten orangután co uměl znakovou řeč.

Oproti NOČNÍMU RECEPČNÍMU, o dva roky starší Le Carrého seriálové adaptaci, má MALÁ BUBENICE výrazně pomalejší, místy až trochu nudné tempo. To ale vynahrazuje hloubkou charakterů, které tady často jdou až na dřeň. V dnešní situaci nabízí Malá Bubenice hodně ambivalentní pokoukání, ze kterého jsem neměl pocit, že se divám na boj té správné strany. Hodně se tu v komentářích zmiňuje skvělá Florence Pugh, já bych ještě chtěl dát mad props za skvělého Michaela Shannona, který si svoji postavu skutečně zabydlel do posledního koutu. Hodnotím osmi dílnou verzi na HBO. A ještě závěrem smekám před Johnem le Carré. Knižní předlohu jsem nečetl, ale podle všeho musel mít při psaní oheň pod prsty, tohle je hodně propracovaná a hluboce domyšlená záležitost.

Druhý Ferreriho film, který jsem viděl (prvním byla VELKÁ ŽRANICE), tématicky značně aktuální i 54 let od svého vzniku. Minimalisticky načrtnutá dystopie v post epidemickém světě, kde mladý přeživší pár usazený v opuštěném domě na pláži, medituje nad smyslem možného rodičovství a pokusu znovu zalidnit vypleněnou planetu. Podobně jako pozdější Velká žranice, i tohle je hodně kritická studie kapitalismu, což předpokládám bylo Ferreriho velké téma. Trochu neujasněnou a mírně zneklidňující atmosféru celého filmu výrazně podporuje musique concrète soundtrack Teo Usuelliho, která místy totálně přehlušuje některé scény a je to krásně matoucí. Za kolonku absurdno musím ještě zmínit scénu, kdy televizní kamera sleduje dění v troskách Vatikánu a přistihne partičku lapiduchů, kteří nesou nosítko se zakrytou osobou. Reportér se dotáže, zda se jedná o Papeže a když zjistí, že je to on, vyžádá si od něj jedno poslední televizní požehnání.