Psycho

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*. (24.08.2003)

Psycho si u mě prodělalo svůj složitý vývoj. Viděl jsem ho prvně ani ne náctiletý v úzkém sledu s barevným remakem. A jako malému prckovi se mi pochopitelně novější verze líbila více, ale vlastně oba filmy jsem považoval za obyčejnou nudu. Dokonce jsem to tu i měl chvíli neuváženě hodnocené s nějakým trapným komentářem. Léta plynula a já jsem se k Psychu dostával hlavně skrze hudbu. Ta je totiž dost možná tím nejlepším, na co bílé plátno do té doby kdy narazilo a v mém hodnocení klidně může znamenat i dvě hvězdičky. Úvodní téma i skladba Murder jsou totiž v rámci filmové hudby v pravdě revolucí. Žádná rozmáchlá romantická témata, žádná vlezlá melodie, ale výrazná ostrá rytmizace, velmi expresivní projev, dokonalé zvládnutá řemeslná stránka, na tu dobu nevšední nástrojové obsazení, to vše způsobuje, že soundtrack k Psychu je plně uznáván i v hudebně akademických kruzích. Nejsou to však jen tyto dvě skladby, ale i zbytek hudby má dokonalou funkci, když už ne na samostatný poslech, tak v rámci filmu, u něhož naprosto ukázkovým způsobem podporuje napětí a budovanou atmosféru. Jak Hitchcock chtěl původně Psycho úplně bez hudby, tak si myslím, že bez Bernarda Herrmanna by Psycho nebylo vůbec ničím. Je to totiž vlastně jen relativně normální krimi thriller (byť s velmi sugestivní kamerou), který má několik nezapomenutelných styčných bodů, které skvěle fungují i dnes. Ale až hudba z něho dělá něco výjimečného. Samotný začátek mě příliš nepřesvědčil, ale zhruba od scény výměny auta, se tempo filmu nezastaví a i když se byť zdánlivě nic zásadního neděje, filmu se daří držet diváka v napjatém očekávání věcí budoucích. A přesto mám trochu problém brát Psycho jako nějakou bombu. On je to film vlastně strašně komorní a až na pár scén ne příliš výrazný. I z pohledu dnešního diváka je sice například fakt zabití hlavní postavy v půlce filmu nevídaný. Přesto člověk, který nešel v roce 1960 na premiéru a vidí Psycho až dnes, nemá úplně šanci plného docenění, neboť viděl již stovky plagiátů. Ale tak už to holt bývá u podobně vlivných filmů. (19.07.2013)

Tak jsem konečně doopravdy poznal Psycho! Doopravdy proto, že ten film je tak moc profláklý, až jsem měl ze všech ukázek a fotografií, které jsem viděl, ze všech televizních dokumentů, ze všech odstavců v knihách a časopisech i z názvů skladeb na Herrmannově extra dravém soundtracku pocit, jako bych ho vlastně znal už dávno. A protože jednou z těch notoricky známých věcí je i pointa, neměl jsem přes veškerý můj obdiv k největšímu mistrovi napětí takovou chuť se na Psycho dívat. No co, nechte těch pohledů, každý děláme hlouposti. Včera jsem si ale Psycho užil. A to dokonce v kině. Nevnímal jsem pochechtávající se zbytek diváků, kteří už film zřejmě viděli postopadesáté, a seděl jako přikovaný. Velice mile mě překvapila spousta momentů, které jsem neznal a které se mi dost možná líbily úplně nejvíc - především (ne)potopení auta do rašeliniště a soukromý detektiv kráčející po schodech (to bylo vážně na infarkt). Co dodávat, Psycho je jeden z těch filmů, které by si zasloužily i šestou hvězdičku. (19.02.2013)

Filmová lahůdka, která patří do zlatého fondu světové kinematografie a kdyby Hitchcock nenatočil už nic jiného, stejně by zasloužil vytesat pomník do mramoru. Scéna ve sprše nebo pád ze schodů jsou pro mě symbolem dokonalé režie a zároveň pomalu se otáčející židle ve sklepě je symbolem hororu jako svébytného žánru. Výborný Perkins, který už svůj výkon nikdy nedokázal překonat a z role vyšinutého Normana se vlastně nevymanil. Ingredience jsou v tomhle filmu vyvážené tak, že vznikla delikatesa...Za zmínku stojí i neobyčejně působivá hudba. Celkový dojem 100 %. (06.05.2007)