Nattevagten

Bezchybný thriller, na který by byl Hitchcock pyšný ! Za poslední dobu je tohle jeden z nejvíce edge-of-your-seat thrillerů,co jsem zhlédl. Ole Bornedal, plánuje jako ďábel! Způsob jak vše do sebe hezky zapadá je suverénní. Také film dodává divákovi dostatečnou výživu pro myšlenku, co je fundamentální námět ve spojení mezi sexem a smrtí, mužská tendence sebedestrukce proti jeho instinktům pro přežití a sebe záchrany a mnohem víc. 80% (05.08.2013)

V roce 1994 natocil do te doby neznamy reziser Ole Bornedal film Nattevagten, v Hollywoodu asi cumeli jak pera z gauce stejne jako ja, zvedli telefon a zavolali mu, jestli by tenhle mrazivej thriller nahodou nechtel natocit u nich s o par milionu dolaru vyssim rozpoctem a hvezdnym hereckym ansablem... no a tak vznikl o nemnoho horsi Hlidac mrtvych. Ovsem tento original zustal neprekonan. Pro mrazeni v zadech pri sledovani v potemnele noci naprosto idealni. [9/10 říjen 2009] (06.10.2009)

Krásná ukázka funkčního devadesátkového konstruktu ozvláštněného o severský rukopis. Dějově velmi svižné, nikde netápající a vždy přesné a konkrétní. Ke konci do celkového obrazu zapadají veškeré motivy, a dokonce i ono veselé špičkování dvou kamarádů se ukazuje jako součást skládačky. Nicméně trošku to postrádá rafinovanost. Veškeré motivy jsou předem jasné a dějově snímek patří do ranku předvídatelných a snadno čitelných. Atmosféricky to nevadí, ale vzhledem k faktu, jak spletitě se vrahova past tváří je to přinejmenším mrzuté. (09.01.2014)

„Nechcete sedativa? Budete po nich zpívat hymnu, když se budete dívat na krvák.“ :o) Kdyby se děj v prostřední třetině občas netáhl a tím v některých scénách nerozmělňoval atmosféru nebo kdyby Ole Bornedal naplnil toto místy táhlejší dění i něčím jiným, než neustálým plkáním hlavních postav o sexu, tak by byl Noční hlídač možná dokonalým thrillerem s horrorovými prvky a navrch i zdařilým druhým humorným plánem. Už od začátku s prohlídkou prostředí márnice, zmínkami o divných událostech či záběrem na starou černobílou fotku vzniká mrazivá atmosféra s nejedním zneklidňujícím podnětem. To se pro diváka naštěstí děje ve filmu průběžně v mnoha pocitově úderných scénách samoty na noční vrátnici (červený alarm!) a v poslední třetině film vygraduje nejen do slušného děsivého psycha, ale i do příjemně odlehčeného závěru s metafilmovým pomrkáváním na diváka. Mladý Nikolaj Coster-Waldau už tehdy hodně dobrý, nicméně nejvíc pamětihodnou postavou pro mě v rámci žánru vytvořil Ulf Pilgaard jako komisař nesoucí v sobě esencí vysokého respektu, charismatu, skryté ironie a SPOILER! také uvnitř skrytého zvráceného zla. ... „Už jsi byl někdy zabitý? Hned se vrátím!“ :o) ... Nejen skrze zvláštní smysl pro černý humor jsem si Nočního hlídače poměrně užil. [80%] (05.06.2023)

Tak tohle mi moc nesedlo. Pitomé postavy, které se chovají pitomě podle absurdního scénáře. Mladý Coster-Waldau je extrémní pitomec, který než aby naprášil svého pitomého pseudokamaráda, nechá se radši podezřívat z nevěry a dokonce i z nekrofilie. Takovému pitomému jelitu bych od srdce přál, aby ho neprávem zabásli. A navíc je i nesympatický srábek, který musí pracně sbírat odvahu, když má coby noční hlídač nakouknout do márnice (já byl v obsazený márnici mockrát a nejni to nic hroznýho). Filmu se nedá upřít jisté specifické atmosférično, ale jeho "jazyk" mě zkrátka neoslovil - záměr vyvolat působivost přepjatostí děje se u mne minul účinkem. Pobavila mě jediná scéna - Bodnia s kocovinou při svatém přijímání, po němž vzápětí hlasitě nablije do křtitelnice; tenhle krátký gag je lepší, než celá hlavní dějová linie. Jsem zvědavý na americký remake. (22.02.2016)