Posledné recenzie (617)
Blue Lock (2022) (seriál)
Blue Lock je příšerná hovadina a jedno z těch děl, u kterých naprosto chápu důvody jak pro 5*, tak pro odpad. Kdo by podobně jako já očekával, že to bude skutečně o fotbalu (tedy něco podobného jako nedávno skončivší Ao aši), ten by se šeredně zmýlil. Blue Lock je totiž v podstatě mix dvou vražedných ingrediencí: tou první je parodie na fotbal samotný, kdy na rozdíl od již zmíněného Ao aši je vidět, že Blue Lock psal někdo, kdo o fotbalu ví leda tak to, že existují nějaký Pelé, Neymar nebo Cristiano Ronaldo a honí se za kulatým nesmyslem. Pokud by měly hlavní postavy existovat v reálu a předvádět ty stejné superschopnosti jako v anime, mohli by se všichni výše uvedení zahrabat hanbou. Druhou ingrediencí je pak parodie na samotný žánr šónen anime. Řeknu-li, že to připomíná JoJa hrající fotbal, věřte, že nebudu daleko od pravdy. Smrtící kadence přehnaně dramatických scén, vražedných pohledů, vizuálních hrátek a über cool projevů od vylízaných postav, u nichž vůbec nezáleží na tom, jestli je jim 16 nebo 80 (protože vylízáno mají všechny stejně), má za následek to, že jen nevěřícně kroutíte hlavou a zároveň se od plic smějete, jak moc tahle show baví. Brát ji vážně, tak končím už po pár dílech a sázím odpad, ale pokud to berete jako zdařilou parodii na sport a sportovní anime (podobně jako třeba Free!), je to rázem na slabších 3*.
Modrý obor (2023)
Bylo milé si připomenout Sakamiči no Apollon skrze další podařené dílo s notnou dávkou jazzu a skvělými postavami. Zajímalo mě, jak se tvůrci popasují s výzvou převést na (animované) plátno mangu o hudbě, jejíž kouzlo spočívá mimo jiné v tom, jak i ve své „němé“ podobě dokázala zdařile přiblížit atmosféru z jazzových vystoupení. A díky bezuzdné hravosti animátorů musím říct, že to naštěstí dopadlo na výbornou! Pocity z divoké jazzové hry se snaží vyjádřit nezvyklými nálety kamery či jejími úhly, nečekanými sakuga momenty, hraní si s barvami a výtvarnými styly a… je to zkrátka vřelé, hravé, milé, s minimem postav (všichni jsou sympaťáci), jdoucí přímo na věc a i onen zvrat, který by v jiných anime působil jako to nejprovařenější klišé, je tu podán tak, že nebudete mít problém mu uvěřit. Čtyři hvězdy jasné a blyštivé jako Daiův saxofon. (Viděno v Shinjuku Wald 9, Tokio, 2/2023.)
Spy x Family (2022) (seriál)
Jak by řekl Arnoštek: je to fajn fajnový. A tím bych v podstatě mohl shrnout celé Spy x Family. Anime o jednom bláznivém nápadu, na kterém je postaven humor po celých pětadvacet dílů. Anime, ve kterém mě děj v podstatě nezajímal a kde jsem se jen bavil nad interakcemi hlavních postav. Zkrátka anime, které si pustíte na konci dne, nemusíte u něj zapojit jedinou mozkovou buňku a po kterém se vám bude dobře spát. Je tam řada zcela zbytečných dílů (především ten na hradě), někdy je absurdita hnána až zbytečně za hranu, ale jak už jsem psal – děj a logika tu hraje nepodstatnou roli, tady můžete dočista vypnout mozek. Lepší 3*.