Svoboda | Graniru | BBC Russia | Golosameriki | Facebook

Najczęściej oglądane gatunki / rodzaje / pochodzenia

  • Dramat
  • Komedia
  • Sensacyjny
  • Kryminał
  • Animowany

Ostatnia ocena (6 892)

Horyzont. Rozdział 1 (2024)

03.07.2024

Alice the Peacemaker (1924)

29.06.2024

A Pál-utcai fiúk (1925)

29.06.2024

Judex (1916)

29.06.2024

Joru no kawa (1956)

28.06.2024

Az utolsó hajnal (1917)

28.06.2024

Das Recht zu leben (1927)

28.06.2024

J'ai tué ! (1924)

28.06.2024

Icuwareru seisó (1951)

27.06.2024

Reklama

Ostatni dzienniczek (24)

Záznam mé přednášky o kořenech (české) filmařiny tváří tvář výzvě celovečerního vyprávění

NA TÉTO ADRESE nově najdete záznam první ze dvou dlouhých přednášek, které jsem letos na Letní filmové škole v Uherském Hradišti pronesl: „Celovečerní“ tvůrčí problém aneb kořeny českého filmového vyprávění. Záleželo mi na ní ještě víc než obvykle, protože jsem mohl konečně veřejně vysvětlit mnohé z východisek, otázek a dosavadních výsledků mého stále probíhajícího výzkumu české kinematografie. Zatímco v úvodu se věnuji obecnější problematice psaní estetických dějin českého filmu a proč se vůbec dějinám českého filmu věnovat, následně se zaměřuji na svůj vlastní výzkum dějin české kinematografie do roku 1925 a nakonec na možnosti jejího dělení, porozumění i vysvětlení skrze trojici tzv. uměleckých světů, které jsem identifikoval. 

V centru mého výkladu stojí otázky spojené s unikátní uměleckou výzvou, jež byla pro tehdejší tvůrce nová a s níž se museli nutně vyrovnat: Jak (může) vyprávět celovečerní film? Jak přitom na základě své analýzy tvrdím, každý z těchto tří uměleckých světů, tj. skupin soustavně spolupracujících filmařů, přišel s jinými postupy a způsoby, jak lze celovečerní film coby vyprávění pojmout. Svou soustavnou prací během několika let (1918-1925) přitom vytvořili trojici paralelních modelů, s jejichž dědictvím se možná potkáváme dodnes - a které tak můžeme chápat jako základ narativních možností tradice českého filmového vyprávění.

Podle pozdějších komentářů lidí v publiku byla přitom přednáška plně srozumitelná i tehdy, pokud jste žádný český němý film nikdy neviděli, což bude spíše běžnější než naopak, obávám se. :) Přednáška byla spojená s celou sekcí, již jsem dramaturgicky připravil a uvedl - a sice mou vysněnou veřejnou prezentací českých němých filmů, z nichž drtivou většinu posledních skoro sto let nikdo veřejně neviděl a jež se i díky mému výzkumnému projektu dočkaly digitalizace (za což pochopitelně vděčím vstřícnosti Národního filmového archivu). Jeden z nich, DRVOŠTĚP (1922) Karla Lamače, se navíc momentálně dostane i do programů českých Filmových klubů!

Takže kdo chce, může se se mnou vydat na stoletou cestu časem do minulosti české filmařiny!

Záznam mé přednášky o kořenech (české) filmařiny tváří tvář výzvě celovečerního vyprávění