3D tisk se za poslední dekádu nejen v tuzemsku dočkal nebývalého rozmachu. Zásluhu na tom má Josef Průša, který své jméno spojil se značkou 3D tiskáren. Každý měsíc odchází z pražských Holešovic do 160 zemí z celého světa deset tisíc jeho výrobků Original Prusa.
Kam se dá 3D tisk v budoucnu posouvat? Jak výrobu tiskáren poznamenal světový nedostatek čipů? A jakým způsobem se Průša, který je od začátku fanoušek opensourcového zveřejňování specifikací svých modelů, vyrovnává s plagiáty svých strojů?
Článek vyšel v papírovém časopisu Lupa 3.0, který si můžete stáhnout zdarma ve formátu PDF. Stačí vyplnit tyto údaje:
Odesláním informací souhlasím se Zásadami zpracování osobních údajů
Vaše tvář se objevuje jako jeden ze vzorových výtisků pro otestování správného nastavení tiskárny. Nevadí vám, že než se tiskárna odladí, bude vytisknutý zmetek mít vaši podobu?
Ve firmě máme spoustu vtipálků, kteří vědí, že mi nevadí si ze sebe trošku občas dělat srandu. Když zjistím, s jakým testovacím modelem přijdou nebo kam nainstalují moji figurku, musím se tomu smát. Ale nevadí mi to. Hlavně že je to dobrý model a uživatelé vyzkoušejí sestavení, že ta tiskárna funguje na sto procent.
Jak dlouho trvá takovou tiskárnu vyladit?
U stavebnic záleží na tom, jak dobře lidé sledují přiložený návod. Za dobu, co tiskárny takto nabízíme, jsme pokyny dostali do skoro perfektního stavu. Ale neprodáváme jen stavebnice.
A o co je větší zájem, o hotové výrobky, nebo o levnější možnost si tiskárnu sestavit svépomocí?
Během roku se to střídá. Třeba je to z 60 % stavebnice, ze 40 % už hotové sestavy, ale dost často se to mixuje. Sami jsme překvapeni, že třeba i firmy si kupují spíše stavebnice. Dává jim to možnost si tu technologii při stavbě osahat, nacítit a získat nástroj, který znají.
Postupují tito kutilové podle návodu, jak mají, nebo se vám vrací v reklamacích, že tiskárna netiskne správně?
Reklamovanost máme obecně extrémně nízkou. Na webu jsou online návody, ke kterým je možné přidávat komentáře. Občas se tam objeví perličky typu: tady jsem to chtěl předběhnout, a musel jsem se vrátit. Doporučuji všem, aby šli přesně krok za krokem podle návodu.
Jak vůbec je těžké ze stavebnice poskládat hotovou tiskárnu a mění se s verzemi zařízení doba nutná pro kompletaci?
S novou MK4 je stavba zase o velký kus příjemnější. Lidi, kteří rádi skládají LEGO, si s chutí složí i svou tiskárnu. Je to možná v lecčems snazší. A nenahraditelný je ten magický moment, kdy člověk tiskárnu zapne a ona funguje a dělá to, co má.
Čím snižujete prostor pro chyby, aby se špatný postup při stavbě nepodepsal na výsledku a uživatelský zážitek tím nebyl poznamenán?
Tiskárna buď tiskne, nebo netiskne. Už po prvotním zapnutí probíhá samodiagnostika. A pokud tam něco není úplně správně, jak by se to tiskárně líbilo, pak uživatele navede, co s tím má dělat. Na displeji se ukáže QR kód, který si uživatel načte telefonem a zjistí, o co jde a jak to může napravit.
Ještě přikládáte ke stavebnicím gumové medvídky na nervy?
Stále (smích). Doporučuji všem podívat se na naše online manuály. Je v nich dokonce i doporučené správné dávkování gumových medvídků (smích). Snažíme se nebrat se tak úplně vážně. Mimochodem, k minitiskárně dostanete malé balení, k MK4 standardní a k XL tiskárně to obrovské balení.
Pojďme se podívat na vaši společnost Průša Research. Začínali jste ne jako garážová firma, ale společnost, která má své začátky ve sklepě. Co bylo tím impulzem, proč se pustit do 3D tisku?
Úplně na začátku nebyla firma. 3D tiskárny byly tři roky před jejím založením mým koníčkem. A pak se mi z nějakých důvodů úplně nelíbilo na škole, kterou jsem studoval. Ve stejný den jsem ukončil studium na vysoké škole a založil firmu. Od začátku bylo jasné, že budu dělat 3D tiskárny. Už to nějakou dobu fungovalo jako open source projekt, lítal jsem po světě, dělal přednášky. Lidi pak na mě trochu tlačili, že přednášky fajn, ale já bych si tu tiskárnu od tebe chtěl koupit!
Zmiňujete, že všechny komponenty nebo díly k tiskárně jsou open source projekt. Nevadí vám, že tím usnadňujete vznik možných plagiátů vaší tiskárny?
Aktuálně děláme to, že některé části tiskárny zveřejňujeme jako open source opožděně. Abychom neměli kompletní klon jedna ku jedné v okamžiku, kdy novinku vydáme. To znamená, že vznikají plagiáty, ale nepřicházejí na trh současně s vydáním nového produktu, je tam zpoždění.
To vám nevadí?
To je v pohodě. Důvod, proč mám rád open source, je ten, že vývoj pak nedělá jeden člověk. Mohou do něj přispívat všichni najednou. Celý obor se posouvá rychleji. Hodně ale záleží na tom, aby ti ostatní skutečně přispívali, což je poslední dobou o něco horší.
Lze dnes 3D tisk ještě někam posouvat?
Už je v tak pokročilé fázi, že jednotlivec není schopný na tiskárně udělat markantní zlepšení. Je to spíš výzva pro specializované firmy. Poslední dobou se ale děje to, že hlavně čínští výrobci, kteří používají open source firmwary, je označují za vlastní. Ne konkrétně ty naše, ale open source. Oni vlastně na open source modelu parazitují, ale přiznají se k tomu, až když je někdo odhalí. A pak se samozřejmě komunita dočká krásné omluvy od ChatGPT a vše je zase zalité sluncem.
Aktuálně vaše tiskárna nese označení MK4, už tady o ní byla řeč. Předtím to byla MK3. Co vlastně ta zkratka MK znamená?
Znamená Mark, a je to prostě označení verze. MK1, MK2, MK3.
Teď tedy máte v nabídce tiskárnu MK4, pak také miniverzi a mluvil jste i o té XL variantě. Jak si ty produkty ve vzájemném srovnání vedou?
Přijde na to, jak to měříte. Konstantně máme skoro na všechny produkty čekací dobu. Přitom vyrábíme a škálujeme výrobu tak rychle, jak jen můžeme. To je asi dobré měřítko úspěšnosti těch produktů. Jedeme na plné obrátky, a ještě stále přibíráme nové kolegy.
A můžeme tedy srovnat tuto úspěšnost, jestli je třeba možné říct, jak si vede MK4 a jak si v tom srovnání počínají miniverze a XL varianty?
Mini a MK4 se nedá úplně moc srovnávat, protože to je přece jen trošku něco jiného. Mini už je s námi nějakou dobu, tam to srovnání máme jako u každého produktu. Po čase se ty prodeje stabilizují a najde se nějaké to ekvilibrium. U MK4 jsme měli úplně nejúspěšnější start a tam ještě pořád doděláváme objednávky z prvních týdnů. Aby to bylo možné srovnat s MK3, musíme se dostat do fáze stabilních prodejů, kde už ty předobjednávky budou vyřízené.
Ke každé verzi přiděláváte s odstupem času určitá vylepšení. Označujete to jako poloviční verzi. Je o to zájem, upgradovat si už zakoupenou tiskárnu a vylepšit ji na ten mezistupeň?
Úplný upgrade třeba z MK3 na MK4 není tak efektivní. Lidé sice chtějí mít plné upgrady, ale vymění se při tom ohromné množství součástek. Proto jsme se rozhodli nabízet meziverzi. Třeba MK 3.5 upgrade obnáší novou elektroniku, která umožňuje s grafickým displejem rychlejší tisk. Ale hardwarově ta tiskárna zůstane skoro stejná. Takový upgrade pak je řádově levnější než vyměnit kompletně celou tiskárnu. A vy získáte klidně dalších pět let bezproblémového užívání. V dnešní době tlaku na udržitelnost v tom vidím ohromný přínos.
Kdybych před vás postavil výrobek vytištěný na 3D tiskárně té původní generace, MK3, a vedle toho stejný z tiskárny MK4, poznáte na nich rozdíl?
Řekl bych, že ano. Ale dostávám se s kvalitou tisku do bodu, kde to bude těžko rozeznatelné. Každý malý přínos stojí násobně víc práce. Pro člověka, který nezná jemné nuance, budou díly vypadat identicky.
Relativně nedávno jste se pustili do nákladnějšího, ale na detaily zaměřeného SLA tisku. Výtisk se tu rodí zjednodušeně řečeno z vysrážené tekutiny. Našla si tato technologie zájemce?
Ano, ale jak správně říkáte, tato technologie se hodí na úplně jiné typy dílů. U SLA tiskáren se fotopolymer vytvrzuje světlem. Je možné přitom dosáhnout o mnoho větších detailů. Ale není to úplně technologie, kterou by chtěl mít každý člověk doma.
Pro koho se to tedy hodí? Pro šperkaře?
Typicky pro šperkaře nebo lidi, kteří vyrábějí figurky pro hru Dračí doupě. Nebo třeba cukráři si často vytisknou formu, respektive její základ. Z něj pak odlijí silikonovou formu a tu pak využijí pro finální výrobek z čokolády. A to je často u 3D tisku opomíjená věc, kterou si běžně člověk neuvědomuje. Že tiskárna nemusí nutně produkovat finální produkt. Že vytiskne jenom tvar nebo třeba jen nástroj. Díly jsou často použitelné i na ražení do kůže nebo formování. Dokonce jsem viděl i vytištěnou předlohu kopyta na tvarování plechů.
Kam čekáte, že se bude 3D tisk ubírat dál?
U technologie FDM, kde se taví struna, nečekám, že za dva, tři roky budou součástky vypadat úplně jinak. Že si člověk řekne „wow!“. Očekávám spíše postupnou evoluci než revoluci. Spousta prostoru ke zlepšování je ale v uživatelské přívětivosti. Musíme dostat technologii do takové fáze, aby byli i netechnicky založení uživatelé schopni vytisknout, co potřebují.
Je to pořád ještě jen zábava pro nadšence, nebo už má 3D tisk masovější charakter?
Nikdy to nebyla jen zábava pro nadšence. Pohled na to, co lidé tisknou na našich tiskárnách, je hodně zkreslený tím, co se objevuje na internetu. Právě ti nadšenci posílají fotky modelů, které si tisknou pro sebe. Pak jsou tady firmy, jež 3D tisk používají opravdu hodně. Ale pro ně je to často něco, co chápou jako konkurenční výhodu, že mají zkušenost s touto technologií. A ne všichni chtějí sdílet své know-how, jak 3D tiskárny používají, protože pak by z toho mohla těžit jejich konkurence.
A vy víte, jak to používají? Jestli je to třeba jenom na prototypování, nebo na hotové funkční výrobky?
Je to mix všeho. Máme firmy, kde tisknou celý produkt. Často jde o malý trh, kde se nevyplatí použít klasické výrobní metody jako vstřikolis. Když vyrobíte pár desítek kusů měsíčně, ty náklady by se nikdy nevrátily. Nebo by ten produkt ani nedával smysl. Pak se dělají přípravky na výrobu, tisknou se třeba náhradní díly.
Snažíme se některé zajímavější případy využití sdílet. Máme to u nás na blogu, říkáme tomu Průša Stories. Třeba firma Knorr Bremse, jež se stará o dánské železnice, tiskne náhradní díly pro starší vlaky, které už často nejsou dostupné, nebo ten náhradní díl stojí patnáct eur, zatímco oni jsou schopní ho vytisknout za dvě eura. Ve spolupráci s nimi se nám podařilo dotáhnout samozhášivý filament, který je pro takové použití nezbytný. Pokud dojde k zahoření takového materiálu, jsou tam parametry, že z toho nesmí nic odkapávat a do nějaké doby se musí sám uhasit.
Zmínili jsme, že 3D tisk používají firmy, co třeba ale věda nebo vývoj?
Tam o příkladech použití nevíme. Ani si nejsem jistý, jestli jsme schopni to zjistit. Na druhou stranu máme opravdu velké množství tiskáren dodaných do NASA nebo do SpaceX. Zmiňoval jsem ten samozhášivý filament, ale nedávno jsme vydali filament vhodný pro radiační stínění. Ten je plněný wolframem. Sami jsme byli překvapeni, kolik se ho prodá – máme zákazníky, kteří tohoto materiálu objednávají stokilové várky. Předtím na trhu nic takového nebylo, a najednou je to velký trhák. Samotného by mě zajímalo si s každým z těch zákazníků sednout a popovídat si o tom, k čemu to vlastně používají.
3D tisk je poměrně náročný na spotřebu energie. Jak do zájmu zákazníků promlouvá rostoucí cena elektřiny?
S tím bych si dovolil nesouhlasit. Spotřeba tiskárny je dost malá. Naše nejpopulárnější MK3 a MK4 si v průměru při tisku PLA berou pod 100 W.
A co na teplo náročnější materiály PETG, ABS a podobně?
Není to tak, že by to bylo násobně víc. Kdybychom vzali úplně ty extrémní případy s nejnáročnějšími materiály, bude ta spotřeba v průměru kolem 200 W. Za pět hodin tisku je to jedna kWh, takže při dnešních cenách kolem jedenácti korun. Nemyslím si, že elektrická energie je to, co lidi při 3D tisku na našich tiskárnách trápí.
Máte vždy k dispozici dostatek dílů pro sestavování tiskáren? Nebo vám třeba někdy nějaká komponenta vypadne, a tím pádem si zájemci musejí na tiskárnu počkat?
Teď už je to dobré. Problémy v dodavatelských řetězcích nám spíše pozdržely prvotní vydání tiskáren. Ale že bychom museli zastavit výrobu, to se nám stalo snad jen dvakrát a třeba jen na jednu, dvě směny. Nicméně určitě se stane, že se dostaneme do stavu, že máme něčeho na skladě nekomfortně malé množství. Pak člověk musí místo ekonomické dopravy ty součástky dovézt expresně. Před covidem jsme nakupovali na tři měsíce dopředu a nikdy jsme neměli problém. A teď najednou zjišťujete, že čipy, které používáme v nové tiskárně, mají dodací dobu 90 týdnů. Takže nejenže objednáváte dva roky dopředu, ale ještě na dva roky produkce.
PODÍVEJTE SE: Letošní festival kreativity Maker Faire v Praze představil exponáty 120 tvůrců. Většina projektů vznikla na 3D tiskárnách:
Takže jste se také potýkali s nedostatkem čipů? Jak jste si poradili?
Nakupovat od překupníků je opravdový hazard. Existují podvrhy čipů, které jsou laserem přeznačené na jiný model. U nás na výrobě máme i rentgen, takže bychom byli schopni to odhalit. Díky tomu víme, že není úplně dobré si zahrávat a nakupovat od neznámých zdrojů.
Váš byznys kromě vlastních tiskáren je rozprostřen i do dalších podpůrných oborů. Věnujete se třeba i vývoji filamentů. Jak se rozšiřuje rozmanitost materiálů? Z čeho všeho lze dnes tisknout?
Běžný základ pro tiskaře je PLA, tedy kukuřičný škrob. Není nikterak náročný na přípravu, existuje z něj asi nejširší paleta všech barev. Pak je to PETG, trochu podobné PET lahvím, ale přece jen trochu jiný polymer, mechanicky o něco houževnatější. A pak ABS. Z toho se vyrábějí LEGO kostičky. Tedy hezký příklad toho, když se někdo zeptá, jak jsou takové součástky pevné, každý si asi někdy šlápl na kostičku lega. Nic příjemného (smích).
A co raritní materiály, kdy se do těch základních složek přidávají příměsi, které tomu výrobku dodají určité vlastnosti?
Z těch specialitek máme třeba polykarbonát. Z toho se dělají neprůstřelná skla. Polykarbonová vlákna se přidávají jako určitý blend. Jak se říká, že americké firmy mají recept zavřený v sejfu a znají ho pouze dva lidé, něco podobného je s tímto blendem. Polykarbonát jako takový není úplně dobře tisknutelný na tiskárnách bez vyhřívané komory. Ale my ten materiál máme dotažený tak, aby s ním bylo možné tisknout i na tiskárnách s otevřenou konstrukcí. A pak mám ještě vyšší verzi, do které je přimíchané uhlíkové vlákno. To tomu dává zase jiné vlastnosti.
Kam se ten směr může ubírat dál? Z čeho všeho bude možné v budoucnu tisknout? Kam byste se rádi dostali?
Ideální by bylo najít materiál, ze kterého se snadno tiskne, je v podstatě nezničitelný a nepotřebuje vyhřívanou podložku ani komoru. A ještě bude kompostovatelný. To by byl takový svatý grál.
Chci odebírat newsletter
