Ve dnech 7. a 8. června 2024 proběhly volby do Evropského parlamentu, výsledky, vítěze i poražené již známe, analytici a političtí komentátoři už rozebrali silné a slabé stránky kampaně a nyní čekáme na podobu nové Evropské komise. Ale jak se změní život nových europoslanců, umí si představit, co je v Bruselu/Štrasburku čeká?
Česká televize naštěstí zařadila do svého programu koprodukční seriál Parlament, který (až děsivě) realisticky, a přitom (až děsivě) vtipně popisuje fungování Evropského parlamentu. Příběh je jednoduchý – hlavní hrdina Samy Kantor začíná pracovat jako asistent francouzského europoslance hned po Brexitu. Nezná procedury, nezná pravomoci, ale shodou náhod a politických intrik se stane hrdinou pozměňovacího návrhu k zákazu finningu.
Procedur neznalý Samy snadno naletí intrikářské politické poradkyni Ingeborg a divákovi se pootevře komplikovaný svět evropské mašinérie na přijímání „zákonů“, ve které hraje svou roli politika, emoce, hry, (ne)znalost procedur a samozřejmě úředníci. Neboť, jak pronáší jedna z hlavních postav: „My úředníci jsme strážci institucí. Každá hra, jak tomu říkáte, má pravidla. A my tu jsme, aby se dodržovala. Jak na papíře, tak mimo něj. To je naše poslání.“ A vlastně ještě jeden prvek je pro úspěšné projednávání a přijetí nové směrnice/nařízení důležitý – příběh. Platí to obecně, takže i v legislativním procesu. Pokud máte příběh, o jehož autenticitě dokážete přesvědčit ty, kteří mají rozhodnout, máte téměř vítězství v kapse. Když ale příběh odfláknete, pohoříte.
Podívejme se třeba na bílou knihu Evropské komise „Jak zvládnout potřeby Evropy v oblasti digitální infrastruktury?“, která obsahuje možné scénáře další regulace a deregulace telekomunikačního trhu. Součástí příběhu a jedním z argumentů pro předložení změn v regulačním rámci, které mohou ale ve finále vést k remonopolizaci EU telka, je údajný investiční deficit do vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Studie založená na modelu nákladů a udržitelnosti společnosti WIK-Consult odhaduje, že k dosažení cíle pevného gigabitového pokrytí pomocí technologie FTTP (Fibre-to-the-Premise) budou zapotřebí investice ve výši přibližně 114 miliard EUR. Dalších 33,5 miliard eur bude podle studie zapotřebí na poskytování „plnokrevné služby 5G“. Studie také uvádí, že z veřejných prostředků bude třeba uhradit 40 miliard eur pro investice v pevných sítích a 2,7 miliard eur v mobilních sítích.
To je hezký příběh – „chceme kvalitní digitální infrastrukturu, nemáme na ni peníze, tak rozšíříme regulaci“. Ale ten příběh dostává trhliny, když pár holandských expertů, Rudolf van der Berg a Johan ter Haar z firmy Stratix, prozkoumali čísla v původní studii a vydali krátkou studii „Mind the Gap“ – Demystifikace tzv. „mezery v investicích do konektivity“, ve které dokazují, že výše uvedené údaje jsou nadhodnocené, protože ve statistikách Evropské komise se objevují nesprávnosti a v některých zemích EU, například ve Francii, dochází k nezapočítání již přidělovaných zdrojů z veřejných prostředků.
Investiční mezera je podle studie z dílny Stratix podstatně menší a lze ji z velké části pokrýt pomocí stávajících mechanismů financování. Zavádění optických sítí (FTTH) v jednotlivých členských státech postupuje rychleji, než naznačují údaje Komise, takže cíle v oblasti konektivity jsou splnitelné a případné rozdíly lze přičíst konkrétním investičním rozhodnutím. Analýza poukazuje na nadhodnocení potřebných investic pro FTTH, což vede k nadhodnocení požadavku na veřejné dotace. Kromě toho zdůrazňuje, že zavádění FTTH se v jednotlivých členských státech výrazně liší a postupuje rychleji, než se dříve předpokládalo.
Také další dokumenty uvádí, že FTTH infrastruktura v EU na tom není tak špatně. Samozřejmě, že některé věci lze zlepšit, ale je přinejmenším pozoruhodné, že míra zavádění FTTH v Evropě je vyšší než ve Spojených státech, zatímco některé evropské země jsou uznávanými mezinárodními lídry v optické infrastruktuře. Podle údajů z poloviny roku 2022, které zveřejnila OECD, patří mezi nejvyspělejší země světa řada členských států EU (například Španělsko, Švédsko, Litva, Lotyšsko, Portugalsko, Finsko, Lucembursko, Francie, Slovinsko, Dánsko, Estonsko, Slovenská republika, Polsko, Maďarsko) a země EHP, které uplatňují rámec EU (Island, Norsko).
Trhliny v příběhu Evropské komise přidává vlastní poradní orgán, Radio Spectrum Policy Group, které předevčírem vydalo stanovisko k výše uvedené bílé knize. RSPG sdružuje národní experty, kteří poskytují Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Radě strategické poradenství v otázkách politiky rádiového spektra. Evropská komise v Bílé knize naznačuje potřebu další harmonizace v oblasti správy rádiového spektra a přesun některých kompetencí do Bruselu. Úvodem svého stanoviska RSPG upozorňuje na zásadu subsidiarity, kdy v oblastech, které nespadají do výhradní pravomoci EU, může EU jednat pouze a do té míry, pokud cílů nemůže být dosaženo na národní úrovni a tato opatření musí být podložena kvalitativními údaji a kvalitativními ukazateli. Současný model správy spektra v EU považuje RSPG za celosvětově unikátní a měl by být považován za strategické aktivum EU. Jako pozitivní příklad fungování tohoto modelu uvádí RSPG identifikace pásem 700 MHz, 3,5 GHz a 26 GHz pro 5G. RSPG si proto myslí, že by současný model měl být zachován.
Další a další trhliny budou přibývat a nezbývá než věřit, že se nová Evropská komise chytne za nos a uvědomí si, že digitální svět nejsou jen operátoři a americký „BigTech“ a neměla by řešit jen partikulární zájmy určitých skupin oprášením starých nápadů. Takhle se totiž dobrý příběh nepíše. Možná by se nový komisař nebo komisařka pro digitál mohl poučit u Viviane Redding, bývalé komisařky, která kdysi začala psát příběh regulace EU roamingu. I když první verze regulace měla pár chyb, její příběh měl nesporně jedno velké plus – řešil problém, který trápil občany a firmy v EU a měl přímý pozitivní dopad do života každého z nás. To se bohužel o nápadech komise v Bílé knize říct nedá.
Chci odebírat newsletter
