První čtvrtletí každého roku je obvykle dobou, kdy každý, kdo někde bydlí, dostává vyúčtování záloh, které na náklady na bydlení předchozí rok měsíc co měsíc skládal. Nejde přitom jen o vlastnické bydlení, omezeně se to týká i lidí žijících v nájmu, protože i ti platí zálohy na služby, jakými jsou dodávky vody, tepla, úklid, provoz výtahu a podobně.
Napadlo vás ale někdy, proč v tomto rozpisu jednotlivých položek od bytového družstva nebo společenství vlastníků jednotek (SVJ) chybí internet, tedy dnes už podobně důležitá a samozřejmá komodita jako voda nebo teplo?
Je-li běžnou výbavou domu společná televizní anténa, nebo dokonce v objektech staršího data zavedené (a dnes už nefunkční) rozvody rozhlasu po drátě, také se o jejich správu stará SVJ a náklady s tím spojené svým členům přeúčtovává. Proč by to samé nemohlo platit pro zajištění konektivity? Když SVJ může jednou fakturou zaplatit za spotřebu vody dodané do celého domu, proč by nemohlo nakupovat dodávky obdobně důležité služby? Otázky, na které jsme hledali odpověď za vás.
Data nejsou voda
Zůstaneme-li u srovnání s vodou nebo teplem, jejich dodávku a způsob rozúčtování upravuje hned několik právních předpisů: máme tu zákon č. 67/2013 Sb., upravující podobu, jak má vypadat rozúčtování, vyhlášku č. 269/2015 Sb., upravující mechanismus výpočtů, a další.
SVJ podle nich přesně ví, co a jakým způsobem má přeúčtovat svým členům, resp. uživatelům jednotlivých bytů. I když nebudete topit vůbec, přesto vám SVJ vyměří 80 % průměrných nákladů přepočtených na 1 m2. Platíte tak za něco, co ve skutečnosti nespotřebujete. (Obráceně to funguje taky, necháte-li termohlavicím na radiátorech volný průchod, spotřeba nad 200 % průměru se nákladově rozpočte mezi všechny ostatní).
U internetu toto dnes už neřešíte, protože pevné připojení nebývá omezeno množstvím přenesených dat. Otázka, že by někdo vyčerpal limit alokovaný pro všechny, je proto ze hry. Takže legislativa upravující složité způsoby, jak spravedlivě rozdělit náklady spotřebovaného omezeného statku mezi ostatní, není zapotřebí. Kdo je připojený, platí poměrnou část nákladů. Technická řešení, jak zařídit, že úzkým hrdlem nebude rychlost a že jedinec neodčerpá tuto kapacitu připojení pro ostatní, také existují.
Vyřizování reklamací a technická podpora
Kde je tedy zakopaný pes? Voda buď teče, nebo neteče, a potom většinou naleznete před domem přistavenou pojízdnou cisternu. Může být zakalená, může mít ve vyšších patrech slabší tlak. To je zhruba výčet veškerých možných reklamací, které by SVJ s vodárenským podnikem mohlo řešit. Co bude trápit jednu domácnost, s největší pravděpodobností pocítí i všichni ostatní odběratelé.
U služby připojení k internetu je to složitější, protože u ní toto pravidlo pokaždé neplatí. Jednotlivé kvalitativní ukazatele bude pociťovat každý jinak. Co náruživý hráč online her vyhodnotí jako zásadní omezení svého uživatelského zážitku, účetní s domácí kanceláří ani nepocítí. A nejde jen o latenci nebo jitter. Podobně jednomu uživateli může vadit pomalejší spojení se zahraničím, zatímco jiný takové nároky na kapacitu tranzitního propojení mít nebude.
Čili máme identifikovanou první překážku, kvůli které se SVJ do rozvádění internetu po domě a jeho přeúčtování koncovým odběratelům dvakrát nepohrnou. Koho by neodradila agenda kolem reklamací a stížnosti na kvalitu, musí počítat s tím, že službu je potřeba zajistit po technické stránce. Tedy mít ve výboru nebo smluvně zajištěného někoho, kdo se bude starat o údržbu routeru či switche, o jeho nastavení, kdo svým sousedům bude k dispozici, pokud se jim nepodaří zprovoznit vše napoprvé. Překonáme-li tuto druhou překážku, máme vyhráno.
Levněji ano, ale nevýdělečně
Pohlíženo z druhé strany, lidé v domě tím významně ušetří. Zařídí-li si SVJ kvalitní kapacitní spoj, byť i za několik tisícikorun, a rozpočte-li tyto náklady mezi řekněme 30 domácností běžného bytového domu, dostáváme se třeba ke stokoruně měsíčně na jednu domácnost. A to je úroveň, kterou ani podpultové nabídky těch nejlevnějších ISP nedosáhnou. Nemluvě o situaci v obcích, kde je dostupná optika s připojením symetrickou rychlostí, a kde tak poměr cena/výkon bude ještě příznivější.
SVJ ale může zapomenout na to, že by na poskytování internetu samo jakkoliv vydělávalo. Český telekomunikační úřad připomíná, že SVJ má zapovězeno podnikat nebo se přímo či nepřímo podílet na podnikání. „S ohledem na to, že SVJ není podle občanského zákoníku oprávněno podnikat, není možné poskytovat služby elektronických komunikací ve smyslu § 8 zákona o elektronických komunikacích (ZEK) podnikatelským způsobem,“ říká mluvčí regulátora Tereza Meravá. To znamená, že se SVJ nemůže stát oznámeným podnikatelem v elektronických komunikacích a nebudou se na něj vztahovat povinnosti směrem k ČTÚ.
Současně to znamená, že poskytování připojení k internetu nepodnikatelským způsobem vyloučeno není. Jedním ze znaků podnikání je, že jde o soustavné jednání za účelem dosažení zisku. Podnikatel provozuje činnost, aby z ní měl ekonomický prospěch. Posuzuje se přitom už pouhý úmysl. Není tedy podstatné, jestli zisku skutečně docílí ani na co vydělané peníze nakonec použije.
Pokud ale SVJ dopředu deklaruje, že jeho úmyslem není na poskytování služby vydělávat, a pouze rozpočítává náklady na zajištění služby mezi zapojené domácnosti, pak se o podnikání jednat nemůže. Tento závěr podporuje i zmíněný ZEK, který důsledně rozlišuje mezi komunikačními činnostmi (§ 7) a mezi podnikáním (§ 8).
Ne náhodou je přitom v obou kategoriích zahrnuto poskytování služeb el. komunikací. Služba přístupu k internetu jako jedna z výslovně zmíněných služeb elektronických komunikací tak může být poskytována jak na podnikatelském základě, tak jako komunikační činnost, k níž žádné další oprávnění není třeba. Tuto konstrukci ZEK zhusta využívají spolky poskytující svým členům zvýhodněné komunitní připojení. Nesmí ale u toho zapomenout platit daně, jinak si na ně finanční úřad už umí došlápnout.
SVJ dále bude muset jednotlivé domácnosti zasíťovat. I na to dopadá nepodnikatelské vymezení komunikačních činností. Hovoří totiž o zajišťování sítí elektronických komunikací, zatímco předmětem podnikání může být pouze zajišťování veřejných sítí elektronických komunikací.
Pro objasnění rozdílu v těchto dvou označeních si pomůžeme vymezením pojmů v § 2 ZEK. Aby šlo o veřejnou komunikační síť, musí sloužit zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb el. komunikací [§ 2 odst. 2 písm. d) ZEK]. A aby šlo o veřejně dostupnou službu el. komunikací, pak zase z jejího využívání nesmí být nikdo předem vyloučen [§ 2 odst. 3 písm. e) ZEK]. Z logiky věci z využívání služby je v tomto případě vyloučený každý, kdo v daném domě nebydlí, a nemůže se tedy jednat o činnost zahrnutou pod podnikání.
Právně vzato, ZEK nijak nebrání SVJ, aby k zajištění připojení k internetu přistupovalo podobně jako u ostatních služeb souvisejících s bydlením. SVJ může tyto služby nakoupit, poskytnout jednotlivým domácnostem a zpětně službu vyúčtovat. Dost pravděpodobně tím vlastníci a nájemníci značně ušetří.
Na druhou stranu ne v každém SVJ se najde nadšenec, který bude ochoten takovou službu v náležité kvalitě zajistit. Je potřeba si uvědomit, že společenství vlastníků nebo bytové družstvo se ocitne ve stejném postavení jako firma, která nakoupenou službu musí umět rozvést do desítek různých kanceláří a zajistit, aby spojení trvale fungovalo. A to je pro většinu SVJ natolik nepřekonatelný problém, že domů, kde jednu z položek ročního vyúčtování záloh tvoří internet, nebude mnoho.
Chci odebírat newsletter
ČLÁNKY DO MAILU