Neexistuje asi nikdo ze starší generace, kdo by nepamatoval mladé muže v kožených bundách, kteří postávali před Tuzexem a oslovovali kolemjdoucí s nabídkou bonů. Byli to paradoxně ale právě veksláci a černý trh, který z Tuzexu udělal obchod pro širší veřejnost.
Poslechněte si podcast
Tuzex měl sloužit k odčerpání valut
Tuzex (zkratka tuzemský export) sice vznikl 1. července 1957, důvody jeho založení ale sahají k vysokým devalvacím západoevropských měn vůči americkému dolaru na konci 40. let. Kvůli tomu, že do těchto zemí směřovala v té době většina tuzemského exportu, měla devalvovat i česká koruna. Ta byla navázána na dolar v kurzu 50:1. K úpravě kurzu ale nedošlo a koruna tak byla nadhodnocena. Nadhodnocení koruny navíc umocnila měnová reforma v roce 1953, která kromě konfiskace úspor občanů přinesla i revalvaci koruny vůči západním měnám.
Kvůli nadhodnocené koruně se Československo potýkalo s nedostatkem valut. ÚV KSČ proto začal uvažovat o založení speciálních obchodů, které by prodávaly exportní domácí zboží za valuty, za přiměřené světové ceny, které byly nižší než ceny na vnitřním trhu ČSR. Prodejny se měly zaměřovat hlavně na lidi pracující v zahraničí a na cizince u nás, od kterých měl Tuzex odčerpávat valuty. Stát za cizí měny, které generoval Tuzex, mohl poté nakupovat například technologie či výrobky, které sám nemohl v potřebné kvalitě vyrábět a ani se k nim nemohl dostat přes ostatní země v rámci tzv. východního bloku před rokem 1989,
doplnil serveru Podnikatel.cz historik Adam Havlík.
Není bez zajímavosti, že tehdejší vláda návrh ÚV KSČ nepodpořila, jelikož se obávala vzniku černého trhu a upozorňovala i na další nešvary. Tato slova se ukázala jako prorocká a tzv. veksláctví, spojené s černým prodejem bonů, se stalo realitou. Tuzex se navíc zanedlouho stal centrem západního zboží, ačkoli se v něm původně prodávaly pouze luxusní domácí výrobky.
Jak dobře znáte legendární československé značky? Zkuste kvíz
První prodejna byla v Praze v Rytířské
ÚV KSČ nicméně připomínky vlády nerespektoval a v červenci roku 1957 tak otevřel první Tuzex. Jednalo se o prodejnu v pražské Rytířské ulici. Další obchody ale brzy následovaly a v roce 1961 již existovalo v Československu 14 prodejen. V Tuzexu se nakupovalo za bony (tuzexové odběrové poukázky), které vytvořily jakousi paralelní měnu. Kdo chtěl oficiálně získat bony, musel je směnit za valuty. Bony souvisely s devizovým monopolem, který československý stát uplatňoval. Pokud se někdo dostal k valutám, měl podle zákona povinnost je nabídnout státu, který je vykupoval právě za tuzexové poukázky. Původně měl přístup pouze omezený počet lidí, kteří například jezdili do zahraničí nebo jim chodily renty z ciziny. Celkem rychle se však rozvinul černý trh, který bony a tuzexové zboží zprostředkoval dalším segmentům obyvatelstva,
vysvětlil historik Adam Havlík.
Hodnota poukázek činila od 0,5 až 100 tuzexových korun, zvláštností byla jedna poukázka v hodnotě 71,5 tuzexové koruny. Platnost bonů byla zpočátku jen 3 měsíce. Snahou strany totiž bylo donutit lidi bony rychle utratit anebo nevýhodně vyměnit za koruny. V roce 1960 se platnost tuzexových poukázek prodloužila na 6 měsíců a u hodnot 0,50, 1 a 5 Tkčs se přestala platnost sledovat. Od roku 1981 se platnost tuzexových poukázek od hodnoty 10 Tkčs a vyšší prodloužila na 1 rok.
Bez veksláků ani ránu
Vzhledem k tomu, že poptávka po luxusním a západním zboží byla obrovská, vznikl již zmíněný černý trh. U veksláků tak šlo bony, s patřičnou přirážkou, nakoupit i za československé koruny. V 80. letech se cena jednoho bonu na černém trhu pohybovala okolo 5 Kčs. Povolání veksláka sice nebylo legální, komunistická strana je však víceméně tolerovala, jelikož obyvatelstvu umožňovali přístup k nedostatkovému zboží a zmírňovala se tak jeho nespokojenost. Případné zásahy proti vekslákům se proto zaměřovaly jen na malé ryby, a to i proto, že výše postavení veksláci měli konexe na členy strany.
Veksláctví na začátku 80. let v tichosti podpořila i legislativa, kdy nejprve byla z poukázek odstraněna věta o zákazu jejich prodeje v Československu a také ustanovení, že prodej tuzexových poukázek není směnárenská činnost, ale prodej zboží za valuty. Vekslování se tak trestalo jen jako spekulace. Co se týče počtu veksláků, můžeme vycházet jen z odhadů. Na konci 80. let se v policejních databázích, které se týkaly Prahy a Středočeského kraje, nacházelo asi 800 osob, u kterých bezpečnostní složky evidovaly pokoutní prodej bonů či valut. Veksláků však muselo být ve skutečnosti mnohem více,
upřesnil serveru Podnikatel.cz historik Adam Havlík.
Díky Tuzexu se objevily v ČSR první platební karty
V pozdějších letech se pak vrcholem nákupu v Tuzexu stala auta. Ta šla totiž koupit buď v Tuzexu, nebo v Mototechně. Zatímco v Mototechně spíše převažovala nabídka domácí a spřátelené východní produkce, v Tuzexu se kupovaly především západní značky. Díky Tuzexu byly rovněž vydány první platební karty v dějinách Československa. V roce 1988 vydala Živnostenská banka takzvané dispoziční karty k tuzexovým účtům, které šlo využít k bezhotovostnímu placení v prodejnách Tuzexu a také se jimi dalo vybírat odběrní poukazy na pobočkách tehdejší Státní banky československé a ČSOB.
Jak napsala v dubnu 1989 ČTK, v Tuzexu se v roce 1988 prodalo zboží za 250 milionů dolarů. Dvě třetiny z prodaných výrobků byly z dovozu, převážně z nesocialistických států, třetina pocházela z exportních programů československých výrobců. Loni bylo ve 170 prodejnách Tuzexu v celé ČSSR prodáno na 60 tisíc televizorů, 30 tisíc videorekordérů a přehrávačů a 10 tisíc osobních počítačů,
napsala ČTK. Celkový ekonomický přínos Tuzexu není přesně spočítán, ale na základě emise bonů lze odhadnout, že za 35 let fungování se jednalo přibližně o 15,5 miliardy Tkčs.
Vzpomínky lidí na Tuzex
Viktor Kučera: Pamatuji, že jsem se za 100 bonů nechal ostříhat dohola a v ostravském Tuzexu je utratil za cigarety made in USA.
Pavel Netolický: Jako děti jsme milovali kulaté barevné žvýkačky. Také jsme nosili rifle s obrázkovými záplatami. Věci od Adidas byly žádané, ale nedostatkové.
Radek Pelikán: Pamatuji, jak jednou veksláci udělali rojnici přes ulici a nenechali lidi projít bez nabízení bonů. V Ostravě. Absolutní beztrestnost.
Ivan Gellner: Cena riflí: DC,Wildcat 120, SuperRifle 130, Levis 160, Pace 190, se zipy 210. Džízky: SuperRifle 140, Levis 160, s kapsami 190. Jo, a v teplickém Tuzexu jsem v roce 1987 kupoval zesilovač Onkyo 2×30W a funguje dodnes (sic!)
Tuzex se vrátil, ale…
Po pádu komunistického režimu vydržel Tuzex ještě necelých 10 let. Poté, co v roce 1992 byly zrušeny bony, se Tuzex snažil prodávat za běžné koruny, však v přicházející zahraniční konkurenci neměl šanci. V letech 2006 – 2012 fungovala pod značkou Tuzex cestovní agentura a obchod se zakázkovým zbožím a službami.
V roce 2015 pak ohlásil oživení značky Tuzex podnikatel Otto Fiamin, který zakoupil ochrannou známku a založil firmu Tuzex CZ. Navzdory ambiciózním plánům však Fiamin Tuzex nakonec neobnovil. Doménu Tuzex.eu, kterou dříve Fiamin používal, nyní vlastní Jaroslav Krivák, který na ní spustil e-shop se vším možným zbožím, a to od elektronických cigaret, přes sportovní potřeby, až po covid testy. Na Heurece má obchod nicméně pouhých 5 recenzí (kladných) a nejde (zatím) o ověřený obchod.
