Takhle se liší akutní a chronické selhání ledvin. Včasná léčba s dialýzou je klíčová

Co je selhání ledvin?

Renální selhání (selhání ledvin) je stav, kdy přestane jedna nebo obě ledviny správně pracovat. Ledviny přitom plní v lidském těle životně důležitou roli. Starají se o filtrování škodlivých látek z krve, ty jsou poté vyloučeny ven močí. Pokud nejsou ledviny schopny efektivně odvádět toxiny, začnou se tyto látky v těle kumulovat. Jedná se konkrétně o močovinu, kreatinin a další odpadní produkty dusíkatého metabolismu. Po překročení hraničních hodnot začnou tyto látky působit negativně a vychylují rovnováhu vnitřního prostředí. Bez včasné léčby je renální selhání smrtelné. [1, 2, 3, 4]

Typy selhání ledvin

Renální selhání se může rozvíjet rychlým i pomalým tempem. Podle toho rozlišujeme:

• Akutní selhání ledvin: náhlá ztráta funkce ledvin, může k ní dojít třeba v důsledku traumatu břicha. Často se objevuje také u pacientů umístěných na jednotce intenzivní péče, kteří jsou v kritickém stavu. Poškození ledvin může být v některých případech přechodné, ale bohužel má mnoho pacientů trvalé následky, výjimkou není ani úmrtí. U pacienta s pokročilým akutním renálním selháním lze pozorovat oběhové selhávání, poruchy vědomí, těžkou hypertenzi a vysoké hladiny odpadních látek v krvi. Vyžaduje co nejrychlejší zahájení dialýzy.
• Chronické selhání ledvin: funkce ledvin se ztrácí postupně, většinou v důsledku chronické renální insuficience či jiného chronického onemocnění (cukrovka, neléčená hypertenze). Pacient nemusí zpočátku pociťovat žádné potíže. Chronické renální selhání je až posledním stupněm poškození ledvin. [5, 6, 7, 8]

• 
• 
• 

Dalších 10 fotografií

Příznaky selhání ledvin

Pokud není pacient pravidelně sledován u lékaře, nemusí se na počínající potíže s ledvinami vůbec přijít. Klinické příznaky poškození ledvin se totiž dostavují až ve chvíli, kdy jejich funkce spadne na cca 40 % původní kapacity. Objevují se:

• bolesti hlavy,
• celková slabost,
• silná únava,
• apatie,
• dušnost,
• zvracení,
• průjmy,
• bledost,
• vysoký krevní tlak,
• otoky končetin a obličeje,
• časté močení (hlavně v noci),
• zvýšená žízeň,
• bolesti na hrudi,
• svědění pokožky.

Zmiňovaná apatie, dušnost, zvracení, průjmy, otoky, bolest na hrudi a bledost patří mezi známky tzv. uremického syndromu, který nastává při akutním selháním ledvin. V tuto chvíli už je organismus zaplaven močovinou, kreatininem a dalšími odpadními látkami, které nemohou poškozené ledviny přefiltrovat do moči. Pacienta je nutné okamžitě hospitalizovat a zahájit dialyzační léčbu, jinak může upadnout do bezvědomí a v nejhorším případě i zemřít. [9, 10, 11]

Léčba selhání ledvin

Při selhávání ledvin mají lékaři několik možností, jak postupovat. Volba vhodné terapie se odvíjí od stupně poškození ledvin a celkového zdravotního stavu pacienta.

Konzervativní léčba

Cílem konzervativní léčby je zpomalení progrese onemocnění. Přistupuje se k ní jen ve specifických případech, kdy stav pacienta ještě není natolik vážný, aby vyžadoval dialýzu nebo transplantaci ledvin. Konzervativní terapie ovšem bývá někdy indikována i u pacientů, kteří jsou na dialýze, ale další dialyzační terapie už jejich zdravotní stav nedovoluje.

Spočívá v úpravě životního stylu a užívání předepsaných léků, je tedy nutná svědomitá spolupráce pacienta. Terapeutický tým je tvořen odborníky, kteří pacientovi radí, jak se stravovat, jaký by měl mít denní příjem tekutin, a dohlíží na léčbu dalších příznaků, pokud má pacient zároveň vysoký krevní tlak, cukrovku či kardiovaskulární onemocnění. Dieta při selhání ledvin je sestavena nutričním terapeutem, který doporučí přesný denní příjem bílkovin, sodíku, draslíku a dalších nutrientů. [12, 13, 14, 15]

Dialyzační léčba

Primární metodou léčby renálního selhání je hemodialýza. Pacient je připojen na přístroj označovaný jako umělá ledvina, který filtruje jeho krev a odstraňuje z ní odpadní látky, což by měly za normálních okolností dělat ledviny. Očištěná krev se poté vrací zpět do krevního oběhu pacienta. Tato metoda je dost náročná, protože nemocný musí docházet několikrát týdně do dialyzačního centra a trávit na přístroji 4–5 hodin v kuse.

Druhou dialyzační technikou je tzv. peritoneální dialýza, kdy je krev očišťována uvnitř těla pacienta prostřednictvím pobřišnice (peritoneum). Skrze peritoneální membránu je přiváděn a odváděn dialyzační roztok, do kterého přechází produkty metabolismu a přebytečná voda. Membrána funguje v tomto případě jako přirozený filtr. Tato metoda má oproti hemodialýze hned několik výhod. Může se totiž provádět v domácím prostředí a pacient do nemocnice dochází pouze na kontroly.

Dialyzační techniky sice dokáží nahradit očistnou funkci ledvin, ale nevyřeší další problémy. V ledvinách se totiž vytváří hormon erytropoetin, který je nezbytný pro zdravou krvetvorbu. Dialyzovaným pacientům se tudíž musí doplňovat injekčně. Dialýza je obecně považována za bezpečnou, ale není vhodná pro úplně všechny skupiny pacientů. Konkrétně se nedoporučuje třeba u cukrovkářů nebo osob s onkologickým onemocněním.

Přečtěte si také:

Cirhóza jater se může skrytě vyvíjet řadu let. V pozdním stadiu pomůže jedině transplantace

Transplantace ledvin

Pokud se stav pacienta a jeho ledvin i nadále zhoršuje, je možnost přistoupit k transplantaci. Než ale dostane novou ledvinu, musí podstoupit předtransplantační vyšetření. Při něm se zjišťují potenciální kontraindikace a vyhodnocuje se, zda mu jeho zdravotní stav vůbec dovoluje tak náročný proces podstoupit. Pokud ano, je nutné najít vhodného dárce.

Nejlepší je někdo z okruhu blízkých příbuzných, kde je vysoká pravděpodobnost, že bude panovat shoda mezi krví a tkáněmi dárce s krví a tkáněmi příjemce. Tento faktor je pro úspěšnost transplantace nového orgánu zcela klíčový, protože ho pak nebude imunitní systém příjemce vnímat jako cizorodý. Jestliže se v okolí pacienta nenajde žádný vhodný dárce, je zařazen na čekací listinu. [16, 17, 18, 19, 20]

Náš podcast o ledvinách si můžete poslechnout zde:

Bolí, nebo nebolí? Lékařka vysvětluje, jak je to s nemocemi ledvin

0:00/

Selhání ledvin u kočky

K renálním selháním nedochází jen u lidí. S tímto zdravotním problémem se u svých mazlíčků často setkávají chovatelé koček. Kočky jsou totiž hodně citlivé na močové infekce a některá plemena mají vrozené vady vylučovacího ústrojí, což jsou závažné rizikové faktory. Zejména starší jedinci bývají náchylní k chronickým poruchám ledvin a může u nich dojít k jejich selhání.

Že kočce není dobře, poznáte podle toho, že často močí, hodně pije (normálně kočky přijímají vodu spíše z potravy), nemá chuť k jídlu, má průjem, srst je matná a suchá a celkově se zvíře chová apaticky. Při objevení těchto příznaků vezměte mazlíčka k veterináři. Pokud se potvrdí onemocnění ledvin, lékař můžete doporučit operaci i jiné léčebné metody. [21, 22, 23]